Nízká účast občanů v referendu o Smlouvě z Nice v Irsku (/v zatím sečtených okrscích předběžně/ méně než 40%), stejně jako např. rekordně nízká účast voličů v posledních volbách do Evropského parlamentu ve většině zemí EU potvrzují tendenci, kdy množství Evropanů necítí potřebu účastnit se přímo na věcech veřejných. To platí nejen v evropských záležitostech, ale i v otázkách správy veřejných věcí na národní úrovni; i senátní a regionální volby v ČR toto potvrzují. Lze usuzovat, že k účasti v hlasování jsou více motivováni ti, kdo mají vyhraněnou pozici k předkládaným návrhům.
Z tohoto hlediska je nezbytná iniciativa Evropské rady z Nice stimulovat celoevropskou veřejnou debatu o budoucnosti EU. Pro irské referendum tato snaha o širší zapojení občanů přišla patrně pozdě, resp. debata, která má vyvrcholit v r. 2004, nemohla být rozvinuta do potřebné intenzity.
Nízká účast občanů v referendu však nemůže být samozřejmě důvodem pro zpochybnění jeho výsledků; ty je třeba respektovat.
Výsledek referenda v Irsku - do něhož se jistě promítla i stále přítomná atmosféra nesnadných jednání summitu v Nice - nelze chápat jako zpochybnění nastoupeného kursu k historickému sjednocení kontinentu rozšířením Evropské unie; podle průzkumů veřejného mínění je v Irsku podpora rozšíření Unie vysoká (59% pro, 25% proti, 16% bez názoru). Naopak, je signálem, že je třeba zintenzivnit veřejnou diskusi o evropských otázkách a jejich souvislostech a - pokud jde přímo o rozšíření EU - že je třeba soustředit se na rozšíření EU prioritně a ostatní, jakkoli též významné otázky, řešit až v dalším sledu.
Ratifikační proces Smlouvy z Nice v členských státech Unie musí pokračovat dále podle plánu. V jeho průběhu se i ukáže, jak s odstupem času irští občané budou vidět celou záležitost.
8.6.2001