Indonéská vláda zavádí mechanismus komoditní rovnováhy, který obnáší reformu vydávání jak dovozních, tak vývozních licencí. Další protekcionistické opatření opět cílí na pokrytí domácí spotřeby pokud možno primárně z vlastních tuzemských zdrojů, a potažmo průmyslový rozvoj země. V roce 2022 se pilotně mechanismus v indonéské bahase známý pod zkratkou „NK“ odzkoušel na 5 položkách – cukru, soli, masu, rýži a rybích produktech. Již tehdy se hovořilo o potenciálu této obchodní překážky zregulovat dovoz a vývoz až 4 000 produktů. Kromě zjevného rozporu s pravidly WTO, je zde pochybnost nad systémovostí nástroje, kdy o udělení licencí budou rozhodovat odborné rezorty společně s Ministerstvem obchodu na ad hoc bázi. Při znalosti spolupráce různých rezortů při vydávání naprosto operativní dokumentace při zdánlivě zaběhnutých postupech souvisejících na příklad s procesy při odbavování na Celní správě, pak lze očekávat, že půjde o nadmíru zdlouhavý rozhodovací proces hraničící s praktickým zákazem vývozu/dovozu daného HS kódu.

Ambicí mechanismu komoditní rovnováhy je být do budoucna nejen podkladem pro vydávání licencí, avšak hlavním nástrojem pro tvorbu zahraničně-obchodních politik, plánování tuzemské výroby, a centrální databází statistik o národní spotřebě, v konečném důsledku pak poslouží jako referenční databanka pro rozvoj průmyslu. Po technické rovině se o licence bude žádat skrze systém známý pod zkratkou SNANK, která v indonéštině jinak znamená šťastný. Odtud pak jízlivé vtipy o paradoxním neštěstí systému, který především stojí na správě dat, která ale v Indonésii jinak tradičně pokulhává v ohledu odhadu národní produkce, ale i produktivity. Při jejím stanovení, ať už s jakoukoliv akurátností bude pravděpodobně preferována domácí produkce nad dovozem a stanovená dovozní kvóta bude očekávatelně zlomkem potřeby tuzemského trhu. Plnému spuštění mechanismu zatím bránilo jen dosud nepřijaté rozhodnutí Ústavního soudu k zákonnosti legislativy Omnibus Law, v jehož rámci nařízení vznikalo. Jejím nahrazením prezidentským dekretem v prosinci 2022 se však cesta k tomuto protekcionistickému nástroje odblokovala.

Rok 2023 představuje mezník v implementaci mechanismu komoditní rovnováhy, který se nyní rozšiřuje na 24 komodit (nových 19 položek blíže v tabulce).

2. fáze Mechanismu komoditní rovnováhy (platná od 1/2023)
1.	ocel, legovaná ocel a návazné výrobky
2.	pneumatiky
3.	plast jako surovinový materiál
4.	suroviny pro výrobu alkoholických nápojů
5.	mobilní telefony, tablety, příruční počítače
6.	elektronika
7.	barevné tiskárny, kopírovací stroje, další přístroje s barevným tiskem
8.	kukuřice
9.	lubrikanty jako surovinový materiál
10.	sacharin a cyklamát
11.	slínkový cement a cement
12.	obuv
13.	vstupy pro výrobu roušek a roušky
14.	textil TPT
15.	batik a textil s motivy batiku
16.	oděv a oděvní doplňky
17.	jiná paliva
18.	olejové palivo
19.	zemní plyn

                                                                                                                                                                       Zdroj: ZÚ Jakarta z dat EuroCham Indonesia

Nařízení připomínající časy válečné ekonomiky nikterak nevychází ani z hospodářské ani z potravinové krize, koresponduje spíše s dlouhodobým protekcionistickým trendem obchodní politiky Indonésie. Ta se nyní výrazně propsala především do ocelářského byznysu. Tomu dlouhodobě konkuroval levný dovoz, často údajně překračující hranice pod jiným HS kódem, s jinou dovozní celní sazbou, či rovnou „pančovaný“  resp. legovaný o příměs bóru či pryskyřice, a tím konkurující tuzemsky vyráběné oceli o téměř čtvrtinu nižší cenou. Právě indonéský ocelářský průmysl má na nařízení profitovat nejvíce. Odborníci se však přou o nárůst nákladů výroby při vyřazení levné čínské oceli, stejně jako o nedostatečné tuzemské kapacity.

 

Mgr. Alena Štojdlová, ekonomický diplomat, Velvyslanectví České republiky v Jakartě