Nizozemsko patří dlouhodobě k evropským digitálním uzlům. Přes Amsterdam proudí značná část evropského internetového provozu a v zemi sídlí klíčové instituce digitální infrastruktury, například AMS-IX. Právě proto je zde také velmi viditelná extrémní závislost na amerických cloudových technologiích – podle studií je více než dvě třetiny kritických veřejných a soukromých digitálních služeb v zemi závislé na amerických poskytovatelích. Tato závislost byla významně prohloubena i kvůli rostoucímu používání umělé inteligence dodávané americkými společnostmi, jako jsou Copilot a ChatGPT.

Politický impuls přišel v roce 2025, kdy nizozemský parlament otevřeně označil tuto závislost za hrozbu pro autonomii a kybernetickou bezpečnost státu a vyzval vládu k budování domácí či alespoň plně evropské cloudové infrastruktury. Významnou roli zde sehrál americký CLOUD Act, který může americké firmy nutit poskytovat data vládním orgánům USA bez ohledu na to, kde jsou fyzicky uložena.

Reakcí je projekt federované, autonomní cloudové platformy, do něhož se zapojily společnosti KPN, Centric, Info Support, Intermax, Nebul, Previder a Uniserver. Na začátku dubna plán oficiálně prezentovali státní tajemnici pro digitální ekonomiku a suverenitu Willemijn Aerdtsové, která má v gesci posílení digitální nezávislosti Nizozemska.  Sedmice zmíněných firem dohromady provozuje deset velkých datových center, dlouhodobě obsluhuje státní správu a generuje zhruba 6,5 mld. eur ročního obratu. Do iniciativy se zapojily také Nizozemská nadace pro digitální infrastrukturu a výzkumný institut TNO, což projektu dodává nejen komerční, ale i strategický a technologický rozměr. Hlavní ambicí je nabídnout během několika týdnů cloudovou platformu „významného rozsahu“, která sice nebude konkurovat hyperscalerům velikostí, ale bude dostatečně robustní pro provoz kritických aplikací státu, zdravotnictví či infrastruktury.

Zásadní rozdíl oproti americkému modelu spočívá ve filozofii. Nizozemské firmy nechtějí vytvořit jednoho dominantního hráče, ale federovaný ekosystém. Technické standardy budou sladěny tak, aby si poskytovatelé mohli vzájemně „půjčovat“ kapacitu. Jedna firma sama o sobě nemá dostatečný rozsah například pro centrální cloud celé vlády. Pokud však všechny fungují na stejných principech, mohou být vládní data rozložena mezi více poskytovatelů. Dobrou analogií je silniční síť: všichni používají stejnou infrastrukturu, ale nabízejí různé služby a ceny. Klíčovým cílem je také omezit tzv. vendor lock‑in – vázanost na jednoho dodavatele. Veřejné instituce dnes často nemohou odejít od jednoho poskytovatele, i kdyby chtěly. Nizozemská iniciativa proto staví na open‑source technologiích, aby byl přechod mezi poskytovateli reálně možný.

Hlavní motivací firem je, aby byly považovány za seriózní uchazeče o veřejné zakázky. V současné době mají evropští poskytovatelé jen malou šanci oproti velkým technologickým společnostem se sídlem v USA. Spojení menších a fragmentovaných evropských společností má pomoci s “návratem dat a aplikací do Nizozemska”. Klíčovým prvkem spolupráce je dohoda, že pokud by některý z partnerů přešel pod kontrolu neevropského subjektu, ostatní převezmou jeho závazky vůči zákazníkům. Zároveň si firmy ponechávají konkurenční prostředí v oblasti cen a služeb, což má zabránit kartelovému chování.

Zda bude integrace dat mezi různými společnostmi tak bezproblémová, se teprve uvidí. Ukládání zákaznických dat u jiné společnosti vyvolává např. otázky ohledně kybernetické bezpečnosti. Evropské technologické společnosti však paralelně spolupracují na alternativě k Microsoft Office, jíž má být Euro-Office, která byla představena v březnu 2026 v Berlíně. K zapojeným společnostem patří poskytovatel e-mailu Soverin, poskytovatel kancelářského softwaru Nextcloud nebo společnosti IONOS, XWiki, OpenProject, Abilian, BTactic aj. Spolupráce přitom probíhá na dvou úrovních – jak na samotném softwaru, tak i na platformách, na kterých tento software běží.

Nizozemský přístup zapadá do širší evropské strategie, reprezentované například evropskou iniciativou pro digitální suverenitu Gaia‑X, která neusiluje o nahrazení hyperscalerů jedním velkým hráčem, ale o propojitelný ekosystém menších poskytovatelů založený na společných standardech, interoperabilitě a transparentní správě dat. Nizozemsko patří v rámci Gaia‑X k nejaktivnějším zemím a hostí i národní koordinační hub. Praktickým příkladem tohoto přístupu je i nedávná migrace části infrastruktury AMS‑IX do nizozemského cloudu Uniserver, která má posílit kontrolu nad kritickými službami internetu a snížit geopolitická rizika.

České IT firmy, integrátoři či provozovatelé datových center se mohou zapojit do struktur kolem Gaia-X nebo navázat partnerství s nizozemskými poskytovateli. To jim umožní nabídnout zákazníkům „suverénní cloud“ bez nutnosti budovat kompletní infrastrukturu od nuly. Evropský trend jasně směřuje k preferenci evropských řešení ve veřejných tendrech. Firmy, které budou schopny doložit evropskou kontrolu, transparentní správu dat a interoperabilitu, budou mít výraznou výhodu – a nizozemský model může sloužit jako referenční architektura.

Nizozemsko ukazuje, že digitální suverenita nemusí být pouze politickým sloganem, ale může mít velmi konkrétní technickou a obchodní podobu. Nejde o izolaci od globálních technologií, ale o schopnost volby, kontroly a dlouhodobé stability. Pro české firmy je nyní klíčové sledovat tento vývoj nejen jako pozorovatel, ale jako aktivní účastník evropské transformace cloudu. V době geopolitické nejistoty se totiž technologie stávají strategickým aktivem – a Evropa začíná jednat podle toho.

Arthur Polzer, obchodně-ekonomický diplomat