Znovuzavedené sankce jsou aplikovány ve dvou fázích. První fáze sankcí začala po uplynutí devadesátidenní lhůty již 6. srpna 2018. Sankce v první fázi se zaměřují na transakce v amerických dolarech, obchodování s kovy, uhlí, průmyslový software a automobilový a letecký sektor. Druhá fáze sankcí začne od 5. listopadu 2018 a bude se vztahovat na provozovatele íránských přístavů, lodní dopravy, transakce spojené s nákupem ropy, ropných produktů a petrochemických produktů z Íránu, transakce zahraničních finančních institucí s íránskou centrální bankou a vybranými íránskými finančními institucemi, zapojení íránské centrální banky a vybraných íránských finančních institucí do mezinárodního mezibankovního systému SWIFT, poskytování pojištění a zajištění v oblasti energetickém sektoru.

Prezident D. Trump varoval jednotlivce a společnosti, které nepřeruší své obchodní vazby na íránskou ekonomiku, že riskují v obnoveném sankčním režimu „vážné následky“. Toto varování tak míří především na evropské firmy, které nehodlají ukončit své aktivity v Íránu. Požadavek EU na udělení výjimky evropským společnostem ze sankčního režimu byl US administrativou zamítnut již v červenci. EU. Také další strany jaderných dohod z roku 2015, Čína a Rusko, jsou i nadále odhodlány pokračovat v plném a účinném provádění jaderné dohody, pokud i Írán bude nadále plnit své závazy týkající se jaderných zbraní.

Evropská unie chrání zájmy podniků EU investujících v Íránu v rámci společné nukleární dohody s Íránem. V rámci budování důvěry a nesouhlasu se zavedením sankcí bude Evropská komise pokračovat v odvětvové spolupráci s Íránem: „Jsme odhodláni ochránit evropské hospodářské subjekty zapojené do legitimních obchodů s Íránem prostřednictvím aktualizovaného blokového nařízení z roku 1996“. Nařízení zakazuje evropským firmám podřídit se extrateritoriálním dopadům amerických sankcí pod hrozbou pokut. Zároveň společnostem poskytuje právo obdržet odškodnění za veškerou škodu způsobenou těmito sankcemi od právnické či fyzické osoby, která stojí za jejich zrodem, tedy např. i v případě rozhodnutí administrativy Spojených států. Je tedy na jednotlivcích a společnostech samotných, zda zahájí, budou pokračovat či ukončí své obchodní operace s íránskými entitami. Nicméně praktická zkušenost s naplňováním tohoto nařízení není.

Administrativa Spojených států snahu EU ošetřit dopady sankcí prostřednictvím aktualizovaného blokovacího nařízení odmítá a i někteří právníci zdůrazňují, že společnosti si budou muset vybrat, dle kterého právního režimu postupovat. Právník Glen Kelley z mezinárodní právní firmy Jacobson Burton Kelley PLLC vysvětluje, že po zavedení sankcí se společnosti se sídlem v EU, které mají obchodní aktivity v Íránu, budou muset činnost v Íránu ukončit. Ještě mnohem důrazněji se administrativa Spojených států vyjadřuje k těm jednotlivcům a společnostem, které nejen že hodlají pokračovat v obchodování v Íránu, ale zároveň mají své obchodní zájmy i ve Spojených státech. U těch bude tlak ze strany Spojených států na ukončení činnosti ještě větší, zejména pokud se přesune řešení roztržky mezi Spojenými státy a Íránem z diplomatické do vojenské roviny. Také není jasné, na jakém právním základě by administrativa Spojených států mohla vůči evropským firmám postupovat. Nejistota mnoha evropských, ale i několika českých firem aktivních na obou trzích proto i nadále přetrvává. Nicméně již nyní je zřejmé, že znovuzavedení sankcí Spojenými státy bude mít vedle dopadu na americké společnosti vliv i na mnohé společnosti z EU, zejména pak ty, které ve svých finálních výrobcích spoléhají na komponenty od amerických výrobců, tedy zejména v leteckých dodávkách.

 

Zpracoval: T. Trnka, vedoucí obchodně-ekonomického úseku, Generální konzulát Chicago