Vystudoval gymnázium a PrF české univerzity (JUDr. 1911), po dalších studiích ve Vídni získával praxi u Zemského trestního soudu v Praze.

Od r. 1916 sloužil v justičním odd. ministerstva války ve Vídni a hned koncem října 1918 začal pracovat v Úřadu čs. plnomocníka v Rakousku V. Tusara. Stal se jeho osobním taj. a později s ním sdílel i jeho další služební dráhu. Když se Tusar stal ministerským předsedou, přešel FH do stavu úřednictva prezidia ministerské rady a v listopadu 1920 s ním přešel i do diplomacie. Od prosince 1920 působil jako legační taj. I. tř. na vyslanectví v Berlíně a zde zůstal i po Tusarově smrti poč. r. 1924. Od té doby vedl úřad jako chargé d´affaires až do příjezdu vysl. K. Krofty v březnu 1925.

Od května 1925 pracoval František Havlíček v politické sekci MZV, v odd. pro střední a západní Evropu a od října 1927 do října 1931 zastával funkci řádného vyslance v Belgii.

Po nedlouhém působení v ústředí MZV byl k 1.5.1932 jmenován vyslancem v Japonsku a zůstal jím až do března 1939. Po něm. okupaci setrval v Tokiu a již poč. r. 1940 navázal tajný kontakt s pařížským a později i londýnským centrem čs. odboje. Od podzimu 1940 se pokoušel v Japonsku pracovat jako neoficiální zástupce čs. exilové vlády, na jaře 1941 byl však obviněn ze špionáže a uvězněn. Po zákroku amerického velvyslance mohl posléze odcestovat do Británie, kde znovu vstoupil do služeb exilového čs. MZV a posléze se stal předsedou poradního sboru pro stíhání válečných zločinců. Od května 1946 pracoval jako ministerský rada v MZV, mj. v komisi pro revizi služebních předpisů. Již 31.3.1948 byl ale dán do trvalé výslužby.

Brusel, náměstí Place Royal kolem roku 1930

Lit.: Ivana BAKEŠOVÁ, Incident u Mostu Marca Pola, SlovPř 1988, s. 316-329.
Diplomacie Československa