Už letos budeme profitovat z německých terminálů LNG, říká český velvyslanec Kafka
24.03.2023 / 09:04 | Aktualizováno: 24.03.2023 / 09:24
Interview zástupce šéfredaktora E15 Jana Novotného s velvyslancem Tomášem Kafkou na okraj návštěvy prezidenta Petra Pavla v Berlíně
23.3.2023, E15
Úterní návštěva prezidenta Petra Pavla v Berlíně byla z několika důvodů pro českou zahraniční politiku i ekonomiku klíčová, možná i přelomová. Zaprvé česká hlava státu nebyla na bilaterální návštěvě v zemi důležitého obchodního partnera a investora téměř pět let. Zadruhé Česko a Německo řeší podobné aktuální problémy, ať už je to zapojení obou zemí do podpory Ukrajiny, vztah k Číně, anebo energetická krize a její dopady na soběstačnost. „Na české straně velice oceňujeme novou německou rychlost ve věci výstavby terminálů LNG, ze které budeme s největší pravděpodobností už v letošním roce profitovat. A jsme i sami připraveni do projektu v Lubminu vstoupit aktivně, pokud si to německá strana bude přát,“ říká český velvyslanec v Berlíně Tomáš Kafka.
V čem byla návštěva Petra Pavla v Berlíně přelomová?
Prezidenti měli na samý počátek jednání mezi čtyřma očima, což je svým způsobem určitý indikátor, jak se ta celková atmosféra rozhovorů bude vyvíjet. Většinou je na to vyhrazena dvacetiminutová časová dotace a někdy jsou vlastně prezidenti za patnáct minut s tím hotoví. A tady jsem měl pocit, že to určitě trvalo minimálně půl hodiny, prezidenti si v podstatě našli k sobě tak rychle cestu, že většinu aktuálních témat probrali mezi sebou a vlastně během těch rozhovorů, co jsme měli jako delegace, nás spíš informovali o tom, jakým způsobem vidí dnešní svět. Máme jedinečnou příležitost využít té synergie, že jsme spolu schopni hovořit velice otevřeně, nepředpojatě a jsme schopni hledat i inspiraci spíš než, řekněme, kritizovat nebo nějakým způsobem vyzdvihovat rozdíly v našich vzájemných pohledech, to se týká jak energetiky, tak i bezpečnosti.
Německo a Česko mají odlišný pohled na energetický mix hlavně v souvislosti s uhelnými a jadernými elektrárnami. Takže toto se neprobíralo?
Prezidenti spíš hovořili o tom, že je zapotřebí zabezpečit soběstačnost a i nějakou schopnost autonomie, jak v oblasti energetické, tak i té tvrdé bezpečnosti, protože žijeme v době, kdy místo hledání společných hodnot a konsenzu na celosvětové úrovni se dostáváme do období konfliktů. A je tedy zapotřebí jednak vědět, kdo jsou naši partneři, a jednak vlastně v rámci toho partnerství hledat nejefektivnější cestu k tomu, abychom byli silní a silnější třeba než naši protivníci, nebo dokonce nepřátelé.
Prezident Pavel v Berlíně naléhal na co nejširší německou kapacitu terminálů na zkapalněný plyn LNG. Jaká byla odezva z německé strany?
Německo teď prosazuje větší otevřenost vůči technologiím a možná menší spoléhání se na čistou regulaci. Na české straně velice oceňujeme novou německou rychlost ve věci výstavby terminálů LNG, ze které budeme s největší pravděpodobností už v letošním roce profitovat. A jsme i sami připraveni do projektu v Lubminu vstoupit aktivně, pokud si to německá strana bude přát.
Ještě bych zdůraznil ten moment inspirace a povzbuzení, protože není úplně jednoduché dělat v dnešní době správné věci, protože ty správné věci jsou často dosti náročné a nemusí se vždycky setkat na veřejnosti s největším pochopením. Je také zapotřebí využít toho, že Německo má u nás nějaký kredit a Česko si získává stále větší kredit v Německu.
Má česká strana zájem o účast v dalších terminálech na LNG?
O tom teď ta řeč není. Tady se především soustředíme jednak na terminál v Lubminu, ale také se soustředíme na možnou spolupráci s Polskem a i už máme navázanou spolupráci s Nizozemskem. Takže i tady dochází k určité diverzifikaci, ale pro nás je důležité, abychom všichni byli schopni být v tomhle akční a kompatibilní.
Jakým způsobem budou Česko a Německo dál spolupracovat v obranné politice v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině? Padly nějaké konkrétní požadavky, ať už z české strany nebo z německé strany?
Konkrétní požadavky nepadly. Oba prezidenti se dívají na naše úsilí podpořit Ukrajinu dlouhodobě v podstatě stejně. Otázka je, kdo čím může konkrétně přispět, a myslím si, že i tady prezident Steinmeier vyzdvihl určitou inspirativní roli české strany, protože my jsme byli vlastně první zemí, která dodávala těžké zbraně na Ukrajinu ještě i v době, kdy ostatní evropské země měly obavu, jestli tím spíš nebudou konflikt eskalovat, než aby napomohly k nějakému posílení obranyschopnosti Ukrajiny. A ukázalo se, že když to česká strana udělala, tak svět se nezbořil.
Předpokládám, že i v dalších oblastech můžeme sehrávat inspirativní roli, ale myslím, že v tuto chvíli už se Německo pohybuje také s daleko větší rozhodností a rychlostí směrem k tomu, aby bylo nejefektivnějším a nejintenzivnějším podporovatelem Ukrajiny, jak v oblasti ekonomické, tak i v oblasti dodávek zbraní. Možná německé straně nějakou dobu trvalo, než se tenhle pohled prosadil, a prezident Steinmeier hovořil o tom, že oceňuje, že na české straně jsme měli pro tu německou debatu pochopení.
Dnes už jsme v podstatě v situaci, kdy můžeme naší spoluprací inspirovat další země, protože nejde už jenom o to podporovat Ukrajinu, aby byla silnější a obranyschopná, ale začít i investovat do toho, aby NATO bylo silnější a více obranyschopné v rámci svého evropského pilíře.
Prezident Pavel také kladl při návštěvě Berlína důraz na opatrné vztahy s Čínou. Nabádal Německo k tomu, aby se poučilo z ruského příkladu?
Oba prezidenti hovořili o Číně jako o výzvě, kdy my si konflikt s Čínou nepřejeme, ale musíme být připraveni na to, kdyby Čína ten konflikt chtěla. V tu chvíli bychom měli být schopni reagovat. Takže jestli tady je nějaké poučení ze vztahu k Rusku, tak abychom byli v Evropské unii a na celém Západě jednotní vůči Číně. Jakákoliv nejednota nás může velice oslabovat a zažili jsme to vlastně právě v těch vztazích mezi EU a Ruskem.
Dokud bylo naše vnímání Ruska natolik rozdílné, že jsme nebyli schopni se nikdy sjednotit na nějakém principiálním postoji, tak to pouze v Putinovi vyvolávalo dojem, že jsme slabí a že si nás v uvozovkách může dát k snídani. Takže tady je zapotřebí i psychologicky na tom zapracovat a nepodceňovat to, jaké signály by naše případná nejednota vysílala směrem k Číně. A myslím, že i tady jak česká, tak německá strana vnímají tu potřebu, abychom byli schopni hledat společný jmenovatel a abychom věděli, jakým způsobem chceme ve světě, nejenom vůči Číně, hájit naše hodnoty a být si i vědomi, že to má nějakou cenu, kterou jsme skutečně schopni a ochotni dlouhodobě zaplatit.