Interview ČT24 - Tomáš Kafka

Datum vydání: 08.03.2023 18:27

Martin JONÁŠ, moderátor
Říká otevřeně, že ho část veřejné diskuze v Německu o další pomoci Ukrajině znepokojuje. Zároveň ale našeho největšího souseda hájí před tím, co označuje za zjednodušující útoky. Sblížila válka na Ukrajině Prahu a Berlín? A kam zavede Evropu klimatická politika Německa? Pozvání do dnešního Interview ČT24 přijal velvyslanec České republiky v Německu a také básník, překladatel pan Tomáš Kafka, hezký večer.

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Hezký večer, děkuji za pozvání.

Martin JONÁŠ, moderátor
Pane Kafko, oficiálně bylo německou společností pro německý jazyk zvoleno slovem roku za rok 2022 slovo Zeitenwende. Řekněme změna, proměna epoch. Znamená to, řekněme, ve zkratce dodávání zbraní do válečné zóny na Ukrajinu, znamená to vyzbrojování, znovu vyzbrojování v masivní míře vlastní armády? Tím se ale význam tohoto slova, předpokládám, zcela nenaplňuje. Co podle Vás všechno znamená Zeitenwende?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Tak sám termín sice je spojován s kancléřem Scholzem, který ho použil ze dna 27. února v reakci na ruský útok na Ukrajinu. Ale to slovo jako takové vlastně poprvé vhodil do veřejného prostoru bývalý prezident mnichovské bezpečnostní konference a diplomat Ischinger, který vlastně ještě před začátkem války začal upozorňovat západ nebo prostě globalzovanou veřejnost, že časy se skutečně mění a pravděpodobně to asi nebude k lepšímu. Jak dramaticky se to bude vyvíjet, to se ukázalo až časem a že to bude plné paradoxů, tak to je, řekněme, takový už ten pohled zpátky, ale myslím si, že v Německu se začala jakási výrazná změna projevovat v druhém roce covidu, kdy si vlastně Němci uvědomili, že zdaleka už nejsou ty šampioni, kteří inspirují a vedou minimálně Evropskou unii. Ukázalo se, že Německo v mnoha ohledech dokonce ve svých parádních disciplínách, jako je nová energetická koncepce alias Energiewende nebo i v klimatické politice, natož v digitalizaci, silně zaostává nejenom za, řekněme, skandinávskými premianty, ale v mnoha ohledech dokonce i za postbrexitovou Velkou Británií a někdy dokonce i za Českou republikou. Takže to byl takový budíček, kdy Němci začali uvažovat o tom, že je zapotřebí přidat a že je zapotřebí o té budoucnosti nejenom snít, ale začít jí brát i vážně. Největší, řekněme, protagonista velké globální změny, ale samozřejmě je Vladimír Putin, který vlastně tím, že plně realizuje teďka svůj nějaký imperialistický sen, tak definitivně rozmetal německou politiku, která byla postavená na tom, že dobrý kompromis vždycky zvítězí. Teď se ukazuje, že ten, kdo nabízí kompromisy a nemá patřičnou sílu, tak je vlastně spíš považován za slabocha a nikoliv za součást řešení. Od toho se odvíjí i vlastně to, že německá společnost za ten rok od počátku ruské války, tak si vlastně prošla velkým procesem změny, kdy na samém počátku, vlastně, jak jste sám říkal, vyvážení zbraní nebo pomoc Ukrajině, že to pokrývá do značné míry tu Zeitenwende, on vlastně to byl kdysi takový vtípek, který vlastně říkal, že německá Zeitenwende je, když zelený souhlasí s dalším provozováním uhelných elektráren, liberálové rozvolňují rozpočtová pravidla a sociální demokraté podporují vývoz zbraní. To je samozřejmě jeden z těch aspektů, ale daleko důležitější samozřejmě je to, že na budoucnost se dneska už v Německu nikdo netěší a jde o to, udělat všechno pro to, aby se jí ani Němci nebáli.

Martin JONÁŠ, moderátor
Vy jste to zmiňoval, tu bolestivost tohoto procesu, to je to pro Němce složité a že je s tím spojený i určitý pocit selhání, pocit viny, sypání popele na hlavu u některých politiků?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Bezpochyby, bezpochyby. Tento týden, jestli se nepletu, vlastně v podstatě na samý počátek toho proběhla jedna z dalších cest významných politiků do Kyjeva. Tentokrát to byli dva přední němečtí sociální demokraté. Jeden z nich, myslím, že to je místopředseda frakce v parlamentu Mützenich byl dlouhá léta vlastně považován za jednu z takových těch sociálně demokratických holubic. Velmi pochyboval i o smyslu dodávek zbraní na Ukrajinu. A tentokrát tam vlastně jel se spolupředsedou strany Larsem Klingbeilem a spolu nejenom jaksi demonstrativně podpořili Ukrajinu, ale vlastně i začali hovořit o tom, že je zapotřebí vytvořit nějaký společný think tank nebo prostě společné partnerství ze zeměmi východního křídla NATO tak, aby i vlastně oni pocítili tu skutečnost, že německá sociální demokracie bere svoji odpovědnost vážně a bude vlastně podporovat Ukrajinu, co to půjde.

Martin JONÁŠ, moderátor
Tedy Mützenich, kterého ukrajinský tisk označoval bezmála za státního nepřítele. Když mluvíte o německé sociální demokracii, no, on i kancléř Olaf Scholz tu svoji řeč, kterou odstartoval, tu svoji Zeitenwende vlastně do poslední chvíle tajil před svou vlastní poslaneckou sociálnědemokratickou frakcí. Myslím, že jim to oznámil dvě hodiny předtím, než ji pronesl. Bál se vlastních poslanců?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Myslím si, že až tak se nebál asi úplně těch poslanců. Myslím si, že do poslední chvíle spíš vlastně se odehrávalo v Německu něco, co s Německem vůbec není spojováno, a to je improvizace. A protože ta válka skutečně německou stranu silně zaskočila a také se říká, že vlastně to jádro projevu kancléře, kdy prostě i oznámil, že zapotřebí podpořit schopnost Německa se bránit a že je nezbytné vlastně obrátit ten trend, do té doby vlastně bylo z rozpočtu ministerstva obrany takový vlastně spořící prasátko, z kterýho, když bylo zapotřebí někde něco zaplatit, tak se to vzalo vlastně obraně, a že teď je zapotřebí to taky udělat takovou Zeitenwende. A přislíbil, říkalo se tomu fond nebo v podstatě to byla půjčka, ale mimo rozpočet 100 miliard euro, že Německo intenzivně začne vlastně doplňovat zbrojní sklady a modernizovat armádu. Tady je zapotřebí říct, že zpětně zase se poukazuje na to, že možná, že to rozhodnutí uvolnit těch 100 miliard, z kterých se bohužel teda za celý ten rok moc neutratilo. Ale ono to taky stojí a padá s tím, že přece jenom i ty tanky a ostatní zbraně se vyrábí docela pomalu, to až jako je někdy šokantní, jak vlastně je to vlastně ruční výroba, takže tady se může plánovat, ale ve skutečnosti to potom dost drhne. Tak nicméně vlastně, že i to gesto a těch 100 miliard, že možná bylo v reakci na to, že aspoň dneska říkají zástupci německé opozice, že se kancléř obával, že ukrajinský odpor bude třeba hrdinný, ale nebude dostatečně účinný, takže za pár dní možná Kyjev padne a bude zapotřebí především vyzbrojit NATO. Pak se ukázalo, že vlastně jako hrdinný ukrajinský odpor nejenom zastavil Rusy, ale vlastně jako koupil i NATU čas, čili vlastně najednou zase se začal tak trochu možná prokrastinovat, že vlastně to, co vypadalo jako absolutní urgence v březnu loňského roku, tak teďka zase vypadá trošku jako byznys as usually. Samozřejmě německá strana se hájí a říká, že to opravdu takhle rychle nejde a že koupí stíhačky F-35 a že to všechno bude. Teď proběhla kolem toho taky taková přestřelka mezi německou velvyslankyní ve Spojených státech a republikánskými poslanci. Zkrátka a dobře je to něco, co prostě všechny nás zaměstnává, Němce mimořádně, protože vědí, že od nich je i velké očekávání, sami mají Němci, od sebe velké očekávání a možná, že to, co se za ten rok té Zeitenwende změnilo, bylo to, že jako ještě na počátku vlastně toho všeho zmatků a vyděšení, vlastně Německo bylo považováno za lídra, ale byl to vlastně lídr, který si sám moc nevěřil. Dneska si myslím, že Německo si začíná více věřit, ale spíše v defenzívě, což se dá třeba i poznat podle toho, že Francie, která dává výrazně méně zbraní na Ukrajinu, tak se vlastně rádo neustále veřejně prezentuje jako inspirace a jako prostě jako určitý model v rámci evropského pilíře NATO a Německo musí spíš tak jako následně korigovat a říkat, no, my vlastně jako možná sice nemáme jaderné zbraně, na rozdíl od Francie, ale děláme daleko víc a jsme vlastně největší dodavatel zbraní a i jako financí na Ukrajinu, tam je to nějakých 20 miliard euro, takže vlastně z toho hlediska se musí vlastně Němci neustále ospravedlňovat, byť dneska i třeba v rámci té koalice s tanky se vlastně jako tak trochu taky odehrála Zeitenwende, že kdy Němci zpočátku byli na chvostu a všichni na ně tlačili, ať konečně dodají Leopardy na Ukrajinu a teďka se to vlastně začíná tak jako trochu posouvat, že to vypadá, že Němci řekli, ano, tak my teda dodáme a ty ostatní teďka začínají teprve hledat ve skladech, jestli jich /nesrozumitelné/

Martin JONÁŠ, moderátor
A nenacházejí.

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Jestli jejich technika je skutečně schopná převozu. Takže jsou to určité paradoxy, ale já bych byl v tomhle docela optimistický, protože si myslím, že Němci začínají objevovat něco, čemu sami říkají. Deutsche Geschwindigkeit, německá rychlost. Zatím se to úplně neprojevuje v těch obranných aspektech, ale možná v těch energetických. A tady je vlastně obdivuhodná věc, jak Němci dokázali rychle postavit za 10 měsíců dva lng terminály na severu a ještě další dva budou v dohledné době také zprovozněny. Takže tady zase je zapotřebí říct, že nás Německo, které kdysi spisovatel "Guntegra" srovnával pokrok v Německu, že to je vlastně takový šnek, který se pomalu plazí, ale vlastně jako má určitou míru vytrvalosti, tak teďka je vidět, že to už není ve všech ohledech jenom šnek, ale je to nebo tanker, jak se někdy říkal, ale že to může být dokonce i jako rychlý zajíc.

Martin JONÁŠ, moderátor
Ktomu se hned dostaneme. Já bych se ještě vrátil k tomu, co jste říkal o Olafu Scholzovi a jeho postojích v prvních dnech ruské invaze. Boris Johnson, britský premiér, který byl u moci v této chvíli, v této době, šel ještě dál, řekl nejenže německý kancléř tak úplně nepočítal úspěšným ukrajinským odporem, ale že dokonce Olaf Scholz spekuloval na rychlou porážku Ukrajiny s tím, že rychlá, byť prohraná válka z hlediska Ukrajiny by byla vlastně tím nejohleduplnějším řešením pro evropskou ekonomiku.

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
No, ale já si myslím, že tady vlastně se do značné míry taky odehrává ještě starý tradiční spor mezi Británií a Německem. A ty přestřelky byly verbální, byly po brexitu, byly taky vlastně v souvislosti začátkem války a možná, že zase to je třeba i vidět v nějakém takovém tom kontextu, že přitom, aby se NATO, aby se západ, řekněme, strategicky, aby se nějakým způsobem pohnul, tak všichni jsme měli nějaký strach a všichni jsme byli nějakou mírou tím i do značné míry zaskočeni a ustrnuli jsme a vždycky byl zapotřebí, aby ten jeden nebo druhý partner prostě udělal něco, čeho se ty ostatní třeba více báli a zjistilo se, že se nezhroutil svět a pak ty ostatní najednou to začali imitovat.

Martin JONÁŠ, moderátor
No, jedním z těch partnerů byla i Česká republika.

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
To jsem právě chtěl říct, že vlastně na počátku třeba dodávek těžkých zbraní byla Česká republika. Možná, že země, kterou vlastně Rusko do té doby nebrala vůbec vážně, takže vlastně i na nás jako vlastně se nevytvářel nějaký takový tlak jako na Německo, kdy vlastně Rusové s oblibou Němce stresovali tím a říkali, běda, jestli tohle to uděláte, no a Němci vlastně na to tradičně po celá desetiletí slyšeli, takže byli více paralyzováni. Ale když potom vlastně Česko udělalo první krok, pak následovalo Polsko, pak Británie, pak Spojené státy, no a pak i Německo, tak já si myslím, že tohle to jsou věci, které samozřejmě jsou na jednu stranu velmi pozitivní, na druhou stranu se taky nějak propisují do vztahů mezi těmi politiky. No a vzhledem k tomu, že Boris Johnson to v Německu od brexitu tradičně jaksi vlastně schytával, tak předpokládám, že vlastně toto byla pro něj jaksi příležitost, kterou nechtěl promarnit, aby si tady taky přisadil. I když já si myslím, že ten 24. únor, a začátek té války vlastně znejistil a svým způsobem rozházel strategické koncepty a rozvahy v podstatě skoro všem významným politikům a think tanku. Si vzpomínám, že jsme měli takové debaty i s německými experty, ve kterých vlastně bylo celkem jasný, že koncem roku 21 vlastně všichni tápali a vlastně slyšeli, že Britové a Američané vlastně mají docela jaksi varovné informace o tom, že to tentokrát Putin myslí a bylo to vlastně takové dilema, jestli tomu věřit, anebo jestli prostě spíš doufat, ale potom, kdyby se vlastně ukázalo, že by vlastně ty země mimo Británii a Ameriku měly vlastně s tím svým principem naděje, že by měly vlastně pravdu, tak možná, že by to do značné míry vlastně paralyzovalo činnost všech tajných služeb, protože by vlastně přestaly získávat reálný materiál a jenom by vlastně doufaly, jo? Takže samozřejmě to, že ta válka je hrozný, ale můžeme říct, že málo nebo něco pozitivního na tom je to, že aspoň některé tajné služby ještě fungují a byly schopny to vidět.

Martin JONÁŠ, moderátor
Říkal jste, že němečtí diplomaté byli vystresovaní z těch hrozeb, které přicházeli z Ruska, byli vystresovaní v okamžiku, když jste jim sděloval, že Česká republika na tyto hrozby dbát nebude a dodá na Ukrajinu velmi záhy po začátku invaze těžké zbraně?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
No, ono to nebylo tak jednoduché, protože vlastně ten samotný první případ, tam jsme k tomu potřebovali souhlas Německa, protože to byly vlastně tanky prapůvodně vlastně z fondundusu NDR a jako východoněmecké armády, které vlastně přes Švédsko koupila česká firma a chtěla je vyvést na Ukrajinu a tam byla vlastně v té kupní smlouvě byla, byla klauzule, že je zapotřebí prostě získat souhlas Německa s tou, vlastně s tou lokací, kam se to vyveze. To už jsme znali. V minulosti byl takový problém, když jsme podobné tanky chtěli vyvést Kurdům do Iráku v boji proti Isis. A tady a tam to trvalo velice dlouho, takže tady byla velká obava, že pokud by vlastně zase ten německý slimák se rozhodl, že to bude řešit tím tradičním tempem, tak tam by mohl vzniknout velký problém, protože i tady vlastně o té dodávce věděla ukrajinská strana a ta už v té době Německu moc nedůvěřovala. Musím říct, že zpětně jsem velice rád, že se nám podařilo i s velkou pomocí ministerstva obrany našeho a i firmy, kterou teďka tady nebudu jmenovat, ale že vlastně se nám podařilo vlastně německou stranu celkem zpracovat, že jsme dostali souhlas tou licencí, to muselo být od ministerstva zahraničních věcí, obrany a hospodářství, že jsme dostali pro Německo v rekordně rychlé době a že to do značné míry i inspirovalo Německo, že dokud si nebylo jisté, že by samo prostě vyvezlo těžkou techniku, tak aspoň našlo pro i německou veřejnost jakousi únosnější verzi angažmá, a to byly vlastně souhlasy s těmi reexporty, souhlasy s těmi licencemi. Takže to se potom i zreplikovalo, myslím, vůči Estonsku a pak vlastně nastala ta další fáze, a to byly vlastně ty tzv. Rinktauše, neboli prostě ty kulové blesky.

Martin JONÁŠ, moderátor
Atam také byla inspirátorem česká diplomacie?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Tam vlastně, tam už, tam ne, tam jako vlastně my jsme možná vlastně nastartovali tu německou inspiraci tou licencí a následně vlastně přišly potom ještě další země s tím, že by vlastně dodaly techniku, pokud bysme jako za to, z německé strany dostali nějakou kompenzaci a tam teď nechci jít do detailu, protože možná na to ještě není dostatečně brzy, ale svým způsobem německá strana, jak byla znovu pod tlakem, protože s těmi licencemi už si moc nevystačila, tak vlastně začala hledat partnery pro tento kulový blesk a zřejmě vlastně si zafixovali, že česká strana taky něco má, a tak ze začátku vlastně si německá strana myslela, že my jsme je oslovili a něco bysme vlastně s nimi mohli udělat, ale pak se ukázalo, že to byl trochu omyl. Nicméně, když to hodně zkrátím, tak vlastně jsme se chytili příležitosti a řekli jsme, pokud o nás německá strana takhle uvažuje, tak pojďme se o tom vážně bavit a musím říct, že asi během týdne naši experti dosáhli v Německu velkého posunu a průlomu. Takže vlastně tam my jsme taky patřili vlastně jako na špici těch nejrychlejších kulových blesků.

Martin JONÁŠ, moderátor
Ta změna epoch, ta Zeitenwend, je nezvratná? Nebo může dojít k nějakému zpětnému posunu v německé politice?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Politice. Já si myslím, že už není cesta zpátky, protože ten svět, který jsme měli rádi, já jsem to občas nazýval, že to byl svět podle Angely Merkelové, ten svět skončil. Ten svět byl vlastně, bylo to krásných 16 let, kdy Angela Merkelová byla jakýmsi garantem silných kompromisů shora. Ne všechno bylo možné, ale vlastně vždycky každý díky její autoritě aspoň něco málo dostal, takže všichni byli do značné míry nějakým způsobem uspokojeni i neuspokojeni zároveň. Angela Merkelová spíš byla vlastně politička, která reagovala, která nebyla ten lídr, který by táhnul svojí nějakou progresivní vizi, ale vlastně to nám docela i vyhovovalo ve střední Evropě, protože jsme taky nevěděli jako, jestli se toho celého nadšení pro budoucnost jsme schopni úplně stoprocentně zhostit. A musím říct, že tady ten svět Angely Merkelové vlastně skončil, teďka, nechci říct bohužel, ale prostě skončil jejím odchodem z funkce, protože vlastně v tu chvíli tam nebyl politik ani nemohl být vlastně, který by ji mohl v této roli zastoupit a navíc i možná, kdyby Angela Merkelová dál fungovala jako kancléřka, tak vlastně ty politici typu Putina nebo Ši, kteří vlastně se rozhodli, že už ty kompromisy jim nevyhovují a že chtějí do konfliktu, tak ty by pravděpodobně vlastně do toho konfliktu šli s Angelou Merkelovou.

Martin JONÁŠ, moderátor
Ato je další otázka, když máme tuto dámu na té velké fotografii za námi. Otázka, která se znovu a znovu opakuje, ale odpovědi se různí. Jednala by Angela Merkelová podstatně odlišně od Olafa Scholze za této situace?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Já si myslím, že by nejednala odlišně. Ale zase, já jsem byl vlastně léta i příznivec Angely Merkelové, to nezastírám, ale nedávno jsem viděl v jedné z německých debat poradce bejvalého generála Vada, který byl vlastně léta poradce, bezpečnostní poradce Angely Merkelové a tento muž je v dnešní době jeden ze signatářů manifestu pro mír. Tak když jsem si říkal, jestli tento člověk vlastně nějakým způsobem ovlivňoval bezpečnostní vnímání Angely Merkelové, tak se nedivím tomu, že ten výsledek po těch 16 letech je takhle jako dezastrózní. Ale na druhou stranu samozřejmě Angela Merkelová byla politička s citem pro detail, takže ona by určitě byla schopná v tom zmatku po čtyřiavacátým únoru také najít nějakou cestu, která by možná nebyla spektakulární, ale asi by se dosti blížila tomu, co, o co se pokouší Olaf Scholz, to znamená, nereagovat emotivně, ale snažit se spíš prostě získat podobně jako Angela Merkelová co možná největší podporu pro to udělat správnou věc, no, ale protože to s tou podporou zejména v Německu nebylo tak snadné, tak se spíš postupovalo pomaleji, než aby se, to je spíš prostě byznys skupiny kolem strany Zelených, kteří vlastně se rozhodli, že vlastně budou identifikovat tu válku vzhledem k tomu amorálnímu postupu Vladimira Putina, tak vlastně boj proti Putinovi je z toho vlastně jako morální gesto. A morálka, to je něco, co strana Zelených slyší. Ať už je to něco, co nám konvenuje jako v tomto případě nebo něco, co nám až tak třeba úplně nemusí konvenovat jako v případě boje proti klimatickým změnám. A tam vlastně Zelení jsou ti, kteří emocionalizují tu debatu a Olaf Scholz je ten, který vlastně nějakým způsobem se snaží stabilizovat.

Martin JONÁŠ, moderátor
Když mluvíte o klimatické politice, to je téma, které rozděluje do značné míry Německo a část české veřejnosti. Panují tam, podle Vás, spíše nějaká nedorozumění, která dělají z Německa neprávem velkého zeleného strašáka pro českou veřejnost?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Já si myslím, že Německo by mohlo být pro nás, řekněme, určitým strašákem nebo prostě, řekněme, nepříjemným šprtem nebo prostě nějakým takovým pohaněčem, jako, který by nás do něčeho nutil, pokud by bylo Německo úspěšné a pokud by vlastně jako si Německo udrželo svoji autoritu, jakou mělo, řekněme, ještě za Angely Merkelové. To dneska zdaleka, myslím si, že i strana Zelených a i němečtí vlastně politici to dobře vědí, že ten svět se změnil, že dneska nejenom Německo, ale ani Německo-francouzský motor, že dneska není tou klíčovou platformou, která by všechno rozhodovala za zbytek Evropy, ale že dneska spíš musíme postupovat tak, že podle hesla každý něco pro vlast, každý něco pro Evropu, je zapotřebí brát inspiraci tam, kde je a myslím si, že Německo samozřejmě tu klimatickou agendu se snaží pohánět dopředu, ale zároveň reflektuje, že ta situace, jak finanční, tak i bezpečnostní se výrazně změnila, tudíž vlastně není možné tu veřejnost proti sobě postavit nebo jí dostat do nějaké svízelné situace, takže vlastně, řekněme, od toho roku 22 se začíná i v evropské politice, začíná se pracovat s jakýmsi mechanismem evaluací, že vlastně to, co se třeba dohodne, takže se třeba za pár let ještě znovu přezkoumá, jestli ty čísla a jestli ty technologie skutečně budou takové, jak se s tím počítalo.

Martin JONÁŠ, moderátor
Třeba eura, Euro 7, norma.

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Přesně tak, přesně tak, nebo vlastně vůbec i zákaz těch dieselů, to jsou všechno věci, které vlastně dneska platí, ale možná prostě je zapotřebí, aby se ukázalo, jestli to, co víme dnes, bude platit i za pět let. Takže já si myslím, že to si Němci uvědomují a možná, že i třeba naše předsednictví, který bych tady chtěl aspoň velice krátce pochválit, takže vlastně přispělo k tomu, že se vlastně v Evropě teďka prosazuje takový pohled, že ano vizi, ale s nějakou rozumnou mírou, jo? Já tomu říkám, v němčině /nesrozumitelné/ má si zapotřebí prostě najít takové tempo a i vlastně takovou razanci, která nám umožní být úspěšná už teď a ne až prostě někdy láry fáry v budoucnosti, kterou možná nikdo z nás ani nezažije. Takže tady je zapotřebí možná i trochu redefinovat to, jak jsme byli třeba vnímaný z Německa my, když zůstanu u té metafory, Německo-francouzský motor, tak možná jsme v minulosti byli třeba vnímáni v tom autě jako brzda a dneska bych řekl, že jsme spíš převodovka.

Martin JONÁŠ, moderátor
Oddechl jste si, že zima byla mírná a že Vy a vaši němečtí kolegové jste nemuseli řešit tu proklamovanou solidaritu Německa s Českou republikou, v případě, že by byl nedostatek zemního plynu, který by přicházel na německé pobřeží a zůstala by tady otázka, jestli by byl alespoň zčásti dodáván do České republiky?

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
Tak, tam nám vlastně jako do značné míry vyšlo to, že jsme koupili podíl v Eemshavenu, vlastně v Nizozemsku, toho jednoho terminálu, že tam vlastně i naše role v jednání s Německem se výrazně posílila, protože bylo vidět, že nejsme vlastně jenom pasivní příjemci nějaké pomoci, ale že hledáme aktivně řešení, že do toho vstupujeme, že dokonce bereme i peníze do rukou a jsme ochotni se na těch nových konceptech podílet nejenom intelektuálně, ale i fakticky. Ono to vlastně bylo paralelně boj proti uhlíku a boj proti Putinovi a ono se pak ukázalo, jak mi říkal i jeden polský kolega, že vlastně Putin je uhlík a uhlík je Putin, takže vlastně je to docela komplimentární boj a v tom já si myslím, že jsme obstáli. Zima byla sice mírná, to jsme ocenili hlavně na naší ambasádě v Berlíně, protože ta je bohužel tak energeticky neúsporná, že jediná naše šance byla, abysme aspoň trochu ty náklady zmírnili, že jsme tam vypínali asi po hodině topení, takže kolegové nemuseli a kolegyně nemuseli být navlečeni, ale všichni jsme věděli, proč to děláme. Takže z tohoto hlediska jsem si nebo si může oddechnout, že už to máme tak trochu za sebou a že možná na ambasádě trochu víc teplo, ale jinak samozřejmě jsem hlavně rád, že se udržela evropská jednota, že se nastavily mechanismy, ono to samozřejmě ještě neskončilo.

Martin JONÁŠ, moderátor
Bohužel to musí být poslední slova dnešního Interview ČT24 vzhledem k prchajícímu času. Hostem dnešního Interview byl velvyslanec České republiky v Německé spolkové republice Tomáš Kafka.

Tomáš KAFKA, velvyslanec ČR v Německu
To bude spíš epos, tak příště to bude: Hájku, děkuju.

Martin JONÁŠ, moderátor
Díky a ještě dodám pozvánku na dnešní Události, komentáře a ohlédnutí za 10 lety prezidentství Miloše Zemana. Dvě velké debaty se šesti hosty proberou jeho éru z pohledu domácí, zahraniční i ekonomické politiky. Začínáme v 10 hodin večer. Teď už Události.