O stavbě velvyslanectví v Pekingu se rozhodlo v roce 1957 v důsledku rozvíjejících se vztahů s Čínskou lidovou republikou. V té době mělo  Československo 56 zastupitelských úřadů převážně v pronajatých budovách a v zájmu důstojnější reprezentace státu se rozhodlo pro budování vlastních objektů.

Pro areál byl zvolen pozemek o rozloze téměř tří hektarů v prestižní části Pekingu ve vznikající mezinárodní diplomatické čtvrti Čchao-jang, která nahradila starou zástavbu u Zakázaného města. V soutěži byl vybrán tým architekta Karla Filsaka, který hledal rovnováhu mezi tradicionalistickým klasicismem patrným zejména v interiérech a obnovou moderního stylu, který se  v měřítku a detailu inspiroval čínským prostředím. 

Stavby jsou asymetricky rozmístěny podél dvou kolmých os s velkorysou zahradou a parkem. Součástí původního projektu byly úřední budovy, rezidence velvyslance a obytné domy pro zaměstnance se zázemím včetně kuchyně, jídelny, školy a garáží. Konstrukce měla odpovídat náročným klimatickým podmínkám a hrozícím zemětřesením, proto je např. na fasádě spárované zdivo a keramické obklady místo omítky, pro okna a dveře byla použita ocel a střechy jsou nízké s plechovou krytinou.

Po rozdělení Československa v roce 1993 se areál ambasády rozdělil. Slovensko převzalo budovu někdejšího obchodního oddělení, společenský dům, jeden z obytných domů a původní hospodářský objekt, zatímco Česká republika si ponechala úřední budovu a dva obytné domy. 

Komplex zlepšil podmínky pro pracovníky a usnadnil efektivní chod úřadu, což se osvědčuje zejména ve složitých obdobích, jakým byla tříletá uzávěra Číny v období pandemie Covidu-19.