Zmařené investice a kauzy v Etiopii
05.02.2026 / 17:29 | Aktualizováno: 17.02.2026 / 20:53
Etiopie se řadí do skupiny států s nejvyšším hodnocením investičního rizika. A ano, případy vyvlastnění zahraničních investic v Etiopii existují, i když jsou v moderní historii méně časté než například v období před rokem 1991. Všechny tyto spory, stejně jako spor o lithium, poukazují na vysoké regulatorní a politické riziko v Etiopii a na přetrvávající problémy s právním státem a ochranou majetkových práv. Bilateralní smlouvu o ochraně investic CZ-ET zatím nemáme, ale usilovně na ni na velvyslanectví pracujeme.
- Případy nepřímého vyvlastnění (Indirect Expropriation): Nejběžnější a nejrelevantnější případy, podobné sporu o Kenticha, spadají do kategorie nepřímého vyvlastnění, kdy stát neodebere majetek formálně, ale svými regulačními a administrativními kroky znemožní investorovi užívat či kontrolovat investici.
- Kenticha Lithium Project (Abyssinian Metals): Aktuální případ, kde etiopské orgány znemožňují partnerovi přístup k dolu a ruší licence s odvoláním na nesplnění závazků, což je klasický rys nepřímého vyvlastnění.
- Potash Mining Project (Levy and Tidhar v. Ethiopia): Byl zahájen arbitrážní spor u PCA (Permanent Court of Arbitration) týkající se investic do těžby potaše. Investoři si stěžovali na uložení údajně nezákonných daňových plateb a neochotu státu poskytnout dohodnutou infrastrukturní podporu pro projekt. Jedná se o typický příklad vládního zásahu, který ekonomicky znemožňuje provoz.
- Spor s indickou společností Karuturi Global Ltd., která byla jedním z největších zahraničních investorů v etiopském zemědělství. Vláda zrušila její obří farmářský projekt v regionu Gambella, přičemž Karuturi tvrdila, že to bylo protiprávní. Tento případ je uváděn jako příklad rizika v sektoru, kde je klíčové vlastnictví půdy, která v Etiopii náleží státu.
- Spor s držiteli jejích mezinárodních dluhopisů (Eurobond). Etiopie v prosinci 2023 defaultovala na platbu úroků ze svého dluhopisu v hodnotě $1 miliardy. Následná jednání s věřiteli (držiteli dluhopisů) o restrukturalizaci dluhu se opakovaně zhroutila, což prodlužuje platební neschopnost země (suverénní default).
- Jeden z nejvíce medializovaných sporů se týká vstupu keňského telekomunikačního gigantu Safaricom (součást Vodafone Group), který v roce 2021 získal první soukromou telekomunikační licenci v Etiopii za poplatek $1 miliardy. Předmětem sporu je nedostatek rovných podmínek (lack of a level playing field). Světová banka i média upozornily, že etiopská vláda údajně poskytuje významné výhody státnímu monopolu Ethio Telecom na úkor Safaricomu. Jedná se o regulační spor, kde stát svými rozhodnutími o cenotvorbě a podmínkách hospodářské soutěže ohrožuje návratnost a udržitelnost obrovské zahraniční investice.
- Historické případy (před 1991): Nejrozsáhlejší vyvlastnění nastalo v 70. letech za socialistického režimu Mengistu Haile Mariama (Derg), kdy došlo k masivní znárodnění zahraničních majetků (továrny, farmy, banky). Tyto spory byly řešeny s velkými zpožděními. Například v roce 2005 Etiopie s pomocí MIGA (Světová banka) urovnala spory s francouzskými, řeckými a norskými investory, které pocházely právě z tohoto období.
Moderní spory o vyvlastnění v Etiopii (africké a rozvojové země obecně) mají některé společné znaky. Jedním z nich je nepřímá povaha: Vláda se vyhýbá formálnímu vyvlastnění, ale používá regulační a administrativní nástroje k ekonomickému zničení investice. Patří sem:
- Zrušení nebo neprodloužení licence/koncese (jako v Kenticha).
- Uvalení nepřiměřených daňových povinností nebo pokut (jako v případě těžby potaše).
- Odepření přístupu k nezbytným zdrojům nebo infrastruktuře.
- Záměrné maření soudních nebo vyjednávacích procesů.
Dalším znakem jsou Strategické suroviny, spory se často týkají strategických odvětví a přírodních zdrojů (jako je těžba, energetika nebo velká infrastruktura), kde má stát silný zájem na kontrole. Problémy souvisí i s vlastnictvím půdy, Etiopie totiž nemá soukromé vlastnictví půdy a veškerá půda je ve vlastnictví státu. To dává státu obrovskou moc při rozhodování o užívání a často vede ke sporům s místními komunitami a zahraničními investory. Ne zřídka dochází k Porušení BIT (Dvoustranná investiční smlouva), investoři se obvykle odvolávají na porušení standardu spravedlivého a rovného zacházení a na doložky o vyvlastnění obsažené v bilaterálních investičních smlouvách, které Etiopie uzavřela. Posledním častým znakem je pak Role regionálních orgánů, stále častěji se totiž do sporů zapojují regionální vlády a orgány (jako je např. správa Oromia), které jednají v rozporu s federální vládou nebo nezávisle na ní, čímž vytvářejí zmatek a právní nejistotu pro investory.

