Jan z Jenštejna se narodil kolem poloviny 14. století v rodině jednoho z významných šlechticů na dvoře Karla IV. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání na univerzitách v Praze, Padově, Boloni, Montpellier a v Paříži. Ačkoli byl prvorozený, zvolil si duchovní dráhu. Velmi mladý se stal míšeňským biskupem a po dvou letech, po abdikaci svého strýce Jana Očka z Vlašimi na pražský metropolitní stolec v roce 1379, arcibiskupem pražským.

Všestranně nadaný, vzdělaný a činorodý Jenštejn se však poměrně záhy dostal do konfliktu s mladým králem Václavem IV., kterému měl sloužit jako kancléř a první rádce. Po pěti letech jej král kancléřského úřadu zbavil. Střet dále eskaloval a – po zmařeném králově pokusu ustanovit v Kladrubech nové biskupství – vyústil v zajetí arcibiskupa a jeho čtyř předních spolupracovníků v březnu 1393. Příběh jednoho z nich, Jenštejnova generálního vikáře Jana z Pomuku, je všeobecně známý – zemřel při mučení, byl vhozen do Vltavy – a následně vstoupil do panteonu českých světců.

Arcibiskup zůstal ve svém důsledném boji o svobody církve osamocen, ale nevzdal se. Odcestoval za papežem Bonifácem IX., aby mu podal zprávu o dění v Čechách. Situace však byla komplikovaná. Církev rozdělilo schizma a ačkoli si římský papež vážil Jenštejnovy věrnosti, potřeboval pro svou kauzu také náklonnost královu.

Jenštejn nakonec usoudil, že nechce svou osobou bránit uklidnění vztahů mezi církví a králem a v roce 1396 se vzdal arcibiskupského úřadu ve prospěch svého synovce Olbrama ze Škvorce. Sám se stáhl z veřejného života, žil zejména v severních Čechách na hradě Helfenburku a soustředil se na duchovní, literární a hudební tvorbu. V roce 1398 se opět vydal do Říma, vzal s sebou rukopis s opisem děl a doufal, že se stane misijním biskupem. Bonifác IX. však ustanovil vyčerpaného Jenštejna alexandrijským patriarchou. Dlouho se ale čestnému titulu netěšil, zemřel 17. června 1400 v klášteře při bazilice sv. Praxedy.

Konference uspořádaná v Papežské koleji Nepomucenum představila jeho osobnost v nesmírné šíři a v mnoha nuancích. Kromě jeho místa v politických a kulturních dějinách druhé poloviny 14. století se řada příspěvků zaměřila na analýzu Jenštejnových textů, význam jeho vizí nebo na liturgické texty pro svátek Navštívení Panny Marie, jehož schválení v roce 1386 prosadil u papeže Urbana VI.

Podrobné informace o konferenci včetně záznamu zpěvu nešpor jsou k dispozici v článku České redakce Vatican News.