O konferenci podrobně informovala i česká sekce Vatican News (Johana Bronková - Vatikán):

"Konference probíhala symbolicky v den 74. výročí smrti Jana Buly. Po úvodním přivítání velvyslance Pavla Svobody bylo v zaplněném velkém sále Papežské koleje Nepomucenum poutavým způsobem předestřeno široké panorama témat od hrdinského svědectví mučedníků, přes celkový pohled na situaci církve v Československu po nástupu komunistů k moci, až po zákulisí beatifikačního procesu.

Výhonky prorážející zmrzlou půdu ateismu a útlaku
„Mučednictví Jana Buly a Václava Drboly nás učí, že neexistuje žádná lidská situace – jakkoli by byla ponižující či nespravedlivá – ve které by nebylo možné vydávat svědectví o Kristu,“ řekl v úvodním vystoupení kardinál Michael Czerny SJ, prefekt Dikasteria pro integrální lidský rozvoj, který bude papežovým jménem předsedat také beatifikační liturgii v Brně. Zdůraznil, že oba kněží, popravení in odium fidei, z nenávisti k víře, se těší široké úctě pro svou víru a pevnost v situaci útlaku.

Slavnost jejich blahořečení není připomínkou prohry, ale triumfem života, zdůraznil kardinál. „Obdivujeme nádheru zrnka pšenice, které zůstalo po desetiletí skryté v brázdě české a moravské půdy – živené navzdory těžkým epizodám dějin a zúrodňované obětí – a které nyní vyrůstá před našima očima. Tento výhonek, který prorazil zmrzlou půdu ateismu a útlaku je důkazem, že žádné násilí nemůže udusit Boží život v těch, kteří se mu svěřují,“ řekl kardinál Czerny. Když slavíme blahořečení těchto mučedníků, „klademe ruce na živé rány církve a českého národa, dotýkáme se reálnosti Pánova příslibu: ‚Já jsem s vámi o všechny dny‘(Mt 28, 20), příslibu, který září naplněný a zapsaný krví i radostí těchto dvou kněží.“

Nadpřirozený rozměr mučednictví
Vatikánský prefekt, který se sám v Brně narodil, ale v době mučednictví obou kněží byl již s rodinou v kanadském exilu, připomněl, že komunistický režim nechtěl pouze zlikvidovat dva lidi, nýbrž „chtěl zničit jejich kněžskou identitu. Chtěl je donutit, aby zradili svou víru, popřeli ji a zřekli se jí.“

Navzdory tomu – připomněl kardinál Czerny – svědectví o posledních hodinách Jana Buly mluví o nadpřirozeném pokoji a vyrovnanosti. V tom spočívá mučednictví, dodal: „nejde v první řadě o čin lidského hrdinství, ale o naplnění Boží milostí, takže už nezbývá místo pro „já“, ale pouze pro „Ty“ Boha a „My“ církve.“ Proměnili soudní síň v kazatelnu a vězení v oltář, poznamenal. A vybídl, ať nám oběť těchto dvou kněží pomáhá být křesťany, kteří umí nasadit svůj život ve službě, odpuštění a pravdě.

Perzekuce církve v Československu a Babická kauza
Situaci církve v Československu po komunistickém převratu v únoru 1948 ilustrovala ve svém příspěvku Eva Vybíralová z Ústavu pro studium totalitních režimů. Připomněla počátky vykonstruovaných politických procesů, kterým padli za oběť odpůrci nového režimu, počínaje generálem Heliodorem Píkou (1949) nebo Miladou Horákovou (1950). Také na církevní půdě perzekuce postupovala rychle, od června 1949 byl v izolaci pražský arcibiskup Josef Beran, na podzim toho roku byl zřízen Státní úřad pro církevní záležitosti, který napříště kontroloval veškerou činnost církve. V roce 1950 došlo k raziím v řeholních institucích a k jejich rozpuštění a zákazu.

Tzv. Babický případ, kterému padli nespravedlivě za oběť také kněží Jan Bula a Václav Drbola, se rozehrává od února 1951. V jeho centru stojí enigmatická postava Ladislava Malého, zvaného „Kapitán“, jehož identitu se doposud nepodařilo plně rozšifrovat. Jisté je, že přes jeho kontakty s oběma kněžími vedou stopy k jejich zatčení. Oběma se představil jako spolupracovník západní rozvědky a osvoboditel kardinála Berana, pro kterého žádal jeho jménem zpověď. Mnoho indicií směřuje k tomu, že oba kněží byli cílem režimní provokace kvůli své popularitě a aktivitě mezi mladými lidmi. Jan Bula i Václav Drbola byli zatčeni na jaře, podobně jako další členové antikomunistické rezistence, které kolem sebe Malý shromažďoval. Když pak došlo v červenci 1951 k přestřelce, při níž byli v Babicích zabiti tři komunističtí členové Národního výboru, režim konečně získal záminku k závažným obviněním z podpory teroristů.  Nikomu nevadilo, že kněží byli tou dobou ve vazbě už dva měsíce. V rámci babické kauzy bylo souzeno 107 lidí, padlo 11 rozsudků smrti, včetně tří kněží (Bula, Drbola, Pařil), 44 lidí bylo odsouzeno k trestům od 15 let po doživotí. Někteří z nich z vězení už nevyšli.