Tuniská republika, známá jako populární destinace pro české turisty, je také zemí, kde tzv. Jasmínová revoluce v roce 2011 zahájila proces demokratizace navzdory bezpečnostním a ekonomickým výzvám. Kulturní i geografická blízkost k Evropě a ekonomická provázanost se zeměmi EU z Tuniska činí důležitého partnera v oblasti Severní Afriky.

Tunisko představuje ekonomiku nižšího středního příjmu s vysoce kvalifikovanou pracovní silou s rozšířenou znalostí francouzského jazyka. Pilíři tuniské ekonomiky, jejíž růst na rok 2023 je očekáván ve výši 1,8 %, jsou služby, především turistický ruch, stále rostoucí a exportně orientovaný strojní, elektrotechnický a textilní průmysl. Tunisko je zdravotnickým zazemím a centrem farmaceutického průmyslu pro sousední Libyi a další státy subsaharské Afriky. Relativně přívětivé podmínky pro celoexportní (tzv. offshore) firmy z Tuniska činí zajímavou destinaci pro exportéry do Evropy, Blízkého východu nebo Afriky navzdory silné byrokracii. Pro Evropskou unii, kam směřuje až 70 % tuniského vývozu, je Tunisko prioritním partnerem v jižním Středomoří. Ze členských států EU v Tunisku působí především Itálie, Francie, Belgie nebo Německo. V roce 1995 byla mezi EU a Tuniskem uzavřena Asociační dohoda, která odstranila celní poplatky pro obchod s průmyslově vyráběnými výrobky. Jednání o smlouvě DCFTA (známá pod fr. názvem ALECA) byla pozastavená.

Strategická spolupráce mezi Českou republikou a Tuniskem probíhá v oblasti automobilového průmyslu, zdravotnictví nebo obranném průmyslu, delší dobu je diskutována také v oblasti vodohospodářství. S Tuniskem byly podepsány dohody o hospodářské spolupráci, o zamezení dvojího zdanění a o vzájemné ochraně investic. Bilaterální hospodářská spolupráce je od roku 2009 diskutována v rámci tzv. Smíšené komise v gesci ministerstva průmyslu a obchodu ČR. České firmy, které mají zájem o obchodování s Tuniskem, by měly vzít potaz důležitost osobního kontaktu pro zahájení spolupráce.

Navzdory svému potenciálu se tuniská ekonomika nachází v kritické fázi. Ruská agrese proti Ukrajině akcentovala strukturální problémy ekonomiky citlivé na zvýšení cen paliva a potravin, které Tunisko plošně dotuje. Země se nyní potýká s omezenými devizovými rezervami kolem 100 dnů dovozu, vysokou inflací, která na začátku roku dosahovala 10,4 %, a omezenou dostupností základních komodit. Během roku 2023 také musí mobilizovat zhruba 7,3 mld. EUR na splátku zahraničních a domácích finančních závazků, a to za podmínky jen málo pravděpodobné půjčky Mezinárodního měnového fondu ve výši 1,9 mld. USD a omezeného vstupu na mezinárodní trhy se státními obligacemi z důvodu negativního ratingu.

Od 25. července 2021, kdy prezident Kais Saíd vyhlásil aktivaci článku 80 tuniské ústavy posilující pravomoci prezidenta, zmrazil a následně rozpustil zvolený parlament, směřuje Tunisko zpět k centralizovanému prezidentskému režimu za faktického vyřazení politických stran a opozice. Od kritizovaného referenda o nové ústavě v červenci 2022 zastává prakticky nenapadnutelnou výkonnou moc prezident s pomocí vlády premiéra Ahmeda Hachaniho, který byl prezidentem jmenovan v sprvnu 2023. V lednu 2023 byly dokončeny parlamentí volby na základě nové ústavy, doprovázené bojkotem opozice a nízkou účastí voličů (11,4 %). Příští prezidentské volby by měly proběhnout v roce 2024.

Odkaz na kompletní STI: https://www.businessinfo.cz/navody/tunisko-souhrnna-teritorialni-informace/2/#0-uvod