Tuniská republika, známá jako populární destinace pro české turisty, je také zemí, kde tzv. Jasmínová revoluce v roce 2011 zahájila proces demokratizace navzdory bezpečnostním a ekonomickým výzvám. Kulturní i geografická blízkost k Evropě a ekonomická provázanost se zeměmi EU z Tuniska činí důležitého partnera v oblasti severní Afriky.

Tunisko představuje ekonomiku nižšího středního příjmu s levnou a kvalifikovanou pracovní silou s rozšířenou znalostí francouzského jazyka. Pilíři tuniské ekonomiky jsou služby (69,4 % HDP) s dominancí ICT a turistického ruchu, exportně orientovaný průmysl (21,6 %) a zemědělství (9,1 % HDP). Tunisko je také zdravotnickým zázemím a centrem farmaceutického průmyslu pro sousední Libyi a další státy subsaharské Afriky. Relativně přívětivé podmínky pro celoexportní (tzv. offshore) firmy z Tuniska činí zajímavou destinaci pro investory, působící převážně v textilním, strojním a elektrotechnickém průmyslu pro letectví a automobilový průmysl. Pro Evropskou unii, kam směřuje až 70 % tuniského vývozu, je Tunisko prioritním partnerem v jižním Středomoří. Ze členských států EU v Tunisku působí především Itálie, Francie, Belgie nebo Německo. V roce 1995 byla mezi EU a Tuniskem uzavřena Asociační dohoda, která odstranila celní poplatky pro obchod s průmyslově vyráběnými výrobky. Jednání o smlouvě DCFTA (známá pod fr. názvem ALECA) byla pozastavená. Posílení exportu na africký kontinent přispívá zapojení Tuniska do ZLECAF a členství v COMESA.

Strategická spolupráce mezi Českou republikou a Tuniskem probíhá v sektoru automotive, a je delší dobu diskutována v oblasti vodohospodářství, obranném průmyslu nebo ve zdravotnictví. Zásadní potenciál pro české firmy představuje rozvoj obnovitelných zdrojů energie, jejichž podíl má do roku 2030 vystoupat na 30% ze současných 3 %, a zemědělství, které se potýká s nízkou produktivitou a nedostatkem vody. S Tuniskem byly podepsány dohody o hospodářské spolupráci, o zamezení dvojího zdanění a o vzájemné ochraně investic. Bilaterální hospodářská spolupráce je od roku 2009 diskutována v rámci tzv. Smíšené komise v gesci ministerstva průmyslu a obchodu ČR. České firmy, které mají zájem o obchodování s Tuniskem, by měly vzít potaz důležitost osobního kontaktu pro zahájení spolupráce.

Po krátkodobém oživení po pandemii covid-19 tuniskou ekonomiku zasáhl nárůst mezinárodních cen pohonných hmot a obilovin z důvodu ruské invaze na Ukrajinu a rekordní sucho, které vedlo k 11% poklesu zemědělské produkce a dalšímu omezení ekonomického růstu. Turistický ruch zaznamenává oživení a představuje důležitý zdroj zahraničních deviz za podmínek omezeného vstupu Tuniska na mezinárodní finanční trhy, nicméně bez zahraničního financování a strukturálních reforem bude rok 2025 pro ekonomiku země velkou výzvou. Zahraniční dluhová služba dosáhne rekordních 7,9 mld. USD bez jasných zdrojů financování nad rámec bankovního sektoru a mimořádné státní půjčky Centrální banky Tuniska. Dlouhodobě negativní saldo obchodní bilance (3,2 mld. USD) zatěžuje především energetický deficit, který zvyšuje urgenci Tuniska investovat do vlastních obnovitelných zdrojů energie. Urychlení ekonomického růstu bude podmíněno realizací potřebných strukturálních ekonomických reforem.

Po roce 2021 prošlo Tunisko významnou transformací, která vedla k výrazné centralizaci výkonné moci v rukou prezidenta Kaíse Saída. Politické změny, které započaly v červenci 2021, byly institucionalizovány přijetím nové ústavy v červenci 2022. Ústava výrazně posílila pravomoci prezidenta a upravila ústavní architekturu směrem k prezidentskému systému.

Odkaz na kompletní STI: https://www.businessinfo.cz/navody/tunisko-souhrnna-teritorialni-informace/2/#0-uvod