Počátek česko-izraelských vztahů spadá do doby před vznikem státu Izrael. Na jaře 1927 navštívil britské mandátní území Palestina československý prezident T. G. Masaryk. V rámci této cesty věnoval dva dny výhradně poznání místní židovské komunity a sionistického projektu.

Po skončení 2. světové války patřilo Československo k největším zastáncům vzniku státu Izrael. V r. 1947 tehdejší ministr zahraničních věcí J. Masaryk otevřeně podpořil myšlenku samostatného židovského státu na půdě OSN. Nezávislost Izraele uznala československá vláda 5 dnů po jeho vyhlášení, tj. 19. května 1948. Diplomatické styky byly zahájeny 3. července 1948. Československo pak nově vzniklý stát, který se ocitl ve válce s arabskými sousedy, po několik měsíců zásobovalo vojenskou technikou a zbraněmi.

Komunistická vláda však tuto podporu zastavila a své vztahy s Izraelem přizpůsobila politice bývalého SSSR vůči zemím blízkého Východu. V jejím duchu pak po tzv. šestidenní válce 10. června 1967 přerušila s Izraelem i diplomatické styky.

K obnovení diplomatických styků došlo až 9. února 1990 po pádu komunistického režimu v Československu. Vzájemné vztahy jsou dnes na nejlepší úrovni, o čemž svědčí vysoká četnost vzájemných politických kontaktů, zvyšující se dynamika hospodářské výměny a bohatá síť aktivit na nevládní úrovni.

Česká republika má velvyslanectví v Tel Avivu, honorární generální konzulát v Haifě, honorární konzulát Jeruzalémě a honorární konzulát v Eilatu.