česky  english  eesti keel 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Olev Mihkelmaa
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo X logo Facebook logo

Uctění památky obětí březnových deportací na Maarjamäe

Včera, 25. března, uplynulo 76 let od březnových deportací – jedné z nejtemnějších kapitol estonské historie, kdy více než 20 000 nevinných lidí bylo násilně odvedeno ze svých domovů a posláno na Sibiř. Na památku obětí březnových deportací se po celé Estonsku konalo několik akcí, jejichž cílem bylo vzdát hold deportovaným a jejich rodinám.

V Tallinnu se konal obřad u Památníku obětem komunismu na Maarjamäe, kde byly položeny věnce. Proslovy k uctění památky obětí deportací pronesli ministryně spravedlnosti a digitálních záležitostí Liisa Pakosta, předseda správní rady estonské společnosti Memento Arnold Aljaste a český velvyslanec David Král jako Doyen tallinnského diplomatického sboru. Velvyslanec Král označil události z března roku 1949 za bezohledný, krutý sovětský sociální experiment, jehož cílem bylo potlačit odpor v nezákonně okupovaných pobaltských státech. Zdůraznil, že ačkoliv deportace nezlomily estonského ducha, zanechaly hluboké jizvy v životech mnoha rodin, které byly odděleny od svých domovů a blízkých. Velvyslanec vyzdvihl silné spojení Estonců s jejich vlastí a přírodou a zdůraznil, že Estonsko dělá vše, co je v jeho silách, aby chránilo svou svobodu a bezpečnost, tím, že dochází k zvyšování výdajů na obranu a členstvím Estonska v NATO. Dále upozornil na probíhající globální humanitární krizi, přičemž zmínil příklad války na Ukrajině nebo nucenou migraci v mnoha částech světa, která vedla k vytvoření 120 milionů uprchlíků po celém světě. Na závěr ocenil úsilí Estonska v mezinárodních organizacích, které pomáhají lidem čelícím podobným tragédiím, jaké Estonci zažili před 76 lety.

Proslov doyena diplomatické sboru velvyslance Davida Krále.

Proslov doyena diplomatické sboru velvyslance Davida Krále.

Obřad zahrnoval modlitbu biskupa Oveho Sanderse z Estonské evangelické luterské církve a hudební vstupy od Jany Kütt a Roberta Rebaného. Byla také představena jedna z nejlepších prací ze soutěže „Dopis deportovaným“, kterou pořádal Estonský institut historické paměti a deník Postimees. Autoři pěti nejlepších prací byli oceněni dopisy s poděkováním.