Dne 14. června 1941 Sovětský svaz rozhodl o deportaci více než 10 000 Estonců na Sibiř a do Kazachstánu, aby zlikvidovaly morální, fyzický a legální odpor proti okupačnímu režimu. Z toho bylo přibližně 7 000 žen, dětí a starců. Každý, kdo se postavil na odpor, byl označen za nepřítele státu.

Mnoho lidí, kteří se v letech 1918-1941 zasloužili o rozvoj první Estonské republiky, bylo na Sibiři popraveno.

Celkem sovětský režim v letech 1941-1951 deportoval z Estonska více než 30 000 lidí. Téměř 10 000 z nich bylo nezletilých

Na památníku byly jako každoročně odhaleny desítky nových jmen, která byla objevena při výzkumu Estonského institutu historické paměti ve spolupráci s rodinami obětí.

Velvyslanec České republiky a vedoucí diplomatického sboru pan David Král ve svém projevu zmínil důležitost udržování historické paměti. Na závěr svého projevu přidal také vzkaz všem agresorům: "Z toho plyne můj vzkaz těm, kteří si myslí, že můžeme vyměnit naše základní hodnoty s agresorem a koupit si tak mír: ne, nemůžeme." (celý projev si můžete přečíst zde: Projev velvyslance Davida Krále. (DOCX, 17 KB)).