Obsah:

1.      Úvod

2.      Výzvy

3.      Paliva

4.      Elektrická energie

5.      Příležitosti pro české firmy

ÚVOD

Následující zpráva se snaží ve zkratce zmapovat brazilský energetický sektor, jeho současný stav, perspektivy růstu a výzvy, které jej provázejí. Zpráva se neomezuje pouze na výrobu elektrické energie, ale věnuje stejný prostor i otázce paliv, který zaujímá v brazilské ekonomice významnější prostor. Závěrem jsou jmenovány oblasti, ve kterých by mohly najít příležitosti české firmy.

V porovnání s ostatními velkými ekonomikami je brazilská energetická skladba jedna z nejméně zatěžujících životní prostředí. Brazílie získává 45% své energie z obnovitelných zdrojů, zatímco tento podíl obvykle nepřekračuje 13%. Při výrobě elektrické energie je tento podíl ještě vyšší a dosahuje 86% (80% vodní energie, 6% spalování biomasy a energie větru).

Pokud se opětovně podaří nastartovat motor růstu HDP, do energetického sektoru by v tomto desetiletí mělo být investováno 540 mld. USD, z toho 63% do oblasti ropy a plynu, 22% do výroby elektrické energie a 15% do bioenergie, což bude představovat 12% celkových investic do brazilské ekonomiky.

VÝZVY

Brazilský energetický sektor zůstává prozatím nedotčen světovou ekonomickou krizí. Ekonomický růst se sice přibrzdil, na což vláda reagovala snížením úrokové míry, která ulehčí investiční prostředí v energetice. Vláda a podnikatelský sektor vedou velice živou diskusi na téma regulace energetického sektoru a tvorby cen energií.

V průběhu roku 2012 docházelo k oblastním výpadkům elektrické energie, což vzbudilo vzpomínky na velké black-outy v r. 2001 a upozornilo na možné výpadky v přenosu elektřiny, které jsou způsobovány nedostatečnými investicemi. Vláda vyhlásila, že v letošním roce nedojde k navýšení cen pohonných hmot, a slíbila, že dojde ke snížení ceny elektřiny o 20%.

Rozměry Brazílie, komplexnost její ekonomiky a vysoká míra státního vměšování do ekonomiky vytváří v brazilské energetice řadu výzev, na které státní moc a podnikatelský sektor jsou nuceny reagovat:

1) Ropa z mořského dna

V r. 2006 byl učiněn objev, že v geologické vrstvě mořského dna u brazilského pobřeží, tzv. pré-sal (t.j. vrstva horniny pod oceánickou krustou), se nachází obrovské zásoby ropy. Euforické odhady předpokládají, že rezervy ropy při pobřeží mohou dosahovat 80 mld. barelů, což může Brazílii situovat mezi 10 největších producentů ropy. Dobývaní ropy a zemního plynu z mořského dna představuje velkou technologickou výzvu, protože těžba v některých případech probíhá z hloubky až 7000 metrů. Odhaduje se, že potřeba investice do těžby z pré-salu mohou do r. 2020 dosáhnout až 400 mld. USD a bude potřeba cca ještě 10 let než těžba dosáhne požadovaného komerčního měřítka. Nepříznivé investiční klima ve světové ekonomice zredukovalo zájem zahraničního kapitálu o rizikové investice. Může se tedy stát, že brazilské ropné společnosti Petrobras se nepodaří sehnat dostatek kapitálu, aby těžba ropy a zemního plynu dosáhla očekávaného rozměru.

2) Přerozdělení zisků z ropy

Velké ropné bohatství vyvolalo diskusi o tom, jak s ním bude naloženo. Jednání na toto téma mezi federální vládou a producentskými státy (zvláště Rio de Janeiro a Espírito Santo) zašla do slepé uličky. Současné schéma přerozdělení zisků se řídí zákonem z r. 1997: 40% jde do federální pokladny, 22% do producentských států, 22,5% do producentských municipalit a zbytek se rozdělí mezi ostatní obecní rozpočty. Nový zákon z r. 2011 přináší nové přerozdělovací schéma, u kterého se snižují tantiémy těžařského státu a municipality. Proti tomu se ostře vyslovil stát Rio de Janeiro, který využívá veškeré právní kroky, aby aplikaci nového zákona zvrátil. Ropná mana do místních rozpočtů představovala v r. 2012 částku 6,5 mld. USD a neustále roste.

3) Úniky ropy do moře

Po obřím úniku ropy do Mexického zálivu v r. 2010 se podobný incident v menším měřítku stal u ropných vrtů u brazilského pobřeží: v listopadu 2011 – z vrtu Chevronu v Bacia dos Santos uniklo 2,4 tisíce barelů a únoru 2012 - z vrtu Petrobrasu v Carioca Nordeste uniklo 160 barelů. Škody způsobené na životním prostředí byly sice minimální, avšak incidenty ukázaly, že technologie těžby ropy z hlubokých podmořských vrtů se teprve rozvíjí a rizika spojená s těmito operacemi ještě nejsou plně známa. Veřejnost se musí připravit na to, že k podobným únikům ropy bude v budoucnosti nadále docházet.

4) Zpožděné kontrakty na dodávky elektřiny

 Státní energetická agentura ANEEL pořádá podle potřeby aukce na dodávky a distribuci elektrické energie. Výrobci elektřiny se musí ucházet o kontrakty na dodávky elektřiny do distribuční sítě. Stát touto politikou zvýhodňuje obnovitelné zdroje energie, pro které platí preferenční podmínky. V letech 2015-2017 vyprší 30-leté kontrakty, které zajišťují téměř 20% brazilské spotřeby elektřiny. Vláda již zveřejnila podmínky, za kterých je ochotna kontrakty obnovit. Licituje o snížení ceny a argumentuje, že elektrárny se během svého provozu již amortizovaly a cena za dodávky může být snížena. Cílem vlády je snížit cenu elektřiny na úkor producentů. Vládním zásahem vznikla tržní nejistota. Ne všichni dodavatelé budou mít garantováno obnovení smlouvy a vynuceně snížená cena se negativně odrazí na snížení investicí do rekonstrukce zastaralých provozů.

5) Problémy s hydroelektrárnou Belo Monte

Vodní elektrárna Belo Monte, která se staví na řece Xingu, by měla mít kapacitu 11233 MW a měla by být po svém uvedení do provozu druhá největší elektrárna v Brazílii. Její výstavbu permanentně provází řada problémů: stávky pracovníků, protesty indiánských obyvatel a vládní zásahy do průběhu stavby. Plán prací se již podařilo natolik narušit, že inaugurace díla v únoru 2015 rozhodně nebude dodržena. 

6) Výpadky elektřiny

V r. 2001 zažila Brazílie velký výpadek elektřiny z důvodu sucha. Následné přídělové hospodářství poškodilo ekonomiku na několik let. V r. 2012 opětovně došlo k několika lokálním výpadkům dodávek elektřiny, které byly způsobeny kombinací různých faktorů a vyvolaly debatu o energetické bezpečnosti. Současné výpadky proudu nejsou způsobeny nedostatkem výrobní kapacity, avšak poruchami v dodavatelské síti. Brazilská energetika  nedokáže garantovat, že k podobným výpadkům nebude v budoucnu docházet. Spíše ano.

7) Cukr nebo etanol

Po první velké ropné krizi v 70. letech brazilská vláda podporovala investice do výroby etanolu, který je využíván k pohonu aut a vyráběn většinou z cukrové třtiny. Zatímco trh s ropou je již ustálen a řídí se světovým trhem, trh s etanolem má své výkyvy. Většina výrobní kapacity je v rukou soukromého sektoru, který se řídí poptávkou. Většina zpracovatelských závodů je ambivalentní: může buď vyrábět cukr nebo etanol (líh). V r. 2012 výrobci využili dobré ceny cukru na trhu a omezili výrobu etanolu. Stalo se, že najednou vznikl nedostatek etanolu coby paliva a Brazílie poprvé v historii byla nucena etanol dovážet.

8) Chybí dohoda o biomase

Cukrová třtina je velkým zdrojem biomasy, která může být spalována v lokálních tepelných elektrárnách především na jihovýchodě země. Ke konci r. 2012 byla kapacita elektráren spalujících biomasu 10 tisíc MW (4%).  Spalování biomasy méně znečišťuje životní prostředí než spalování zemního plynu. Vláda se však k tomuto sektoru chová poněkud macešsky a nezvýhodňuje jej obdobně jako ostatní obnovitelné zdroje. Výrobci elektřiny z biomasy mají problém, jak uspět v aukcích na dodávky elektřiny do sítě.

9) Bionafta

Vládní program na podporu výroby bionafty začal úspěšně v r. 2004. V r. 2010 začala platit kvóta na 5-procentní podíl bionafty u naftového paliva. Nicméně brazilská produkce byla dostatečná na to, aby podíl bionafty v palivu vzrostl na 10% a producenti začali vytvářet tlak na vládu, aby kvótu upravila. Vláda se k takovému kroku doposud neodhodlala, což zapříčinilo snížení produkce sóji, která je hlavní surovinou pro výrobu bionafty.

10)  Jaderná energetika po havárii ve Fukušimě

Brazilský jaderný program se rozvíjí velice pomalu a může se pochlubit pouze dvěmi vedle sebe ležícími elektrárnami ve státě Rio de Janeiro: Angra I a Angra II. Již před 10 lety bylo rozhodnuto o výstavbě bloku Angra III, avšak práce doposud příliš nepostoupily. Vládní plán počítá s výstavbou dalších 4 elektráren do roku 2030. Havárie v japonské Fukušimě v r. 2011 způsobila to, že vláda zřejmě omezí svůj jaderný program pouze na dostavbu Angra III.

PALIVA

Ropa

Domácí produkce ropy dosáhla v r. 2011 objem 768 mil. barelů. Došlo pouze k 2,5% nárůstu produkce ve srovnání s rokem 2010. Dosavadní průměrný nárůst produkce byl okolo 5%. Na vině zpomalení růstu je nejistota, která panuje okolo budoucnosti fosilních paliv. K nejistotě přispěla také hlavní brazilská ropná společnost Petrobras, která měla problémy s únikem ropy do moře a její burzovní hodnota se snížila o 20%, tj. 70 mld. USD. Oživení sektoru má přinést aukce 173 nových ropným polí, která začala v květnu 2013.

Očekává se, že brazilská ropná produkce by mohla v r. 2020 dosáhnout 6,1 mil. barelů denně, což by představovalo cca trojnásobek současných čísel. Zásoby ropy jsou odhadované na 30,1 mld barelů. Obchod s pohonnými hmotami v Brazílii je pod tlakem otevřené či skryté vládní intervence. Státem kontrolovaný Petrobras je tlačen, aby ceny ropných produktů udržoval pod úrovní mezinárodních cen a přispěl tak k udržení míry inflace a dotoval ekonomický růst. Taková politika se nepříznivě obrací proti rozvoji Petrobrasu, který má méně prostředků na investice, např. spuštění jeho nové refinerie Abreu e Lima v Pernambucu se odkládá o 3 roky. Vzdaluje se tak vize, že by se v r. 2020 Petrobras a s ním celá Brazílie staly čistými vývozci ropy a ropných produktů.

Zemní plyn

- je jediné fosilní palivo, jehož podíl na brazilské energetické skladbě roste. Je to zásluhou rozvoje podmořské těžby z tzv. vrstvy pré-sal, která by mohla domácí produkci do r. 2017 ztrojnásobit. Produkce v r. 2011 dosáhla 24,1 mld m3. Brazílie stále dováží 35% své spotřeby zemního plynu ze sousední Bolívie. Vláda podporuje rozvoj infrastruktury pro dovoz zkapalněného zemního plynu, aby snížila závislost na bolívijských dodávkách. V případě nedostatečné produkce vodních elektráren zemní plyn roztáčí turbíny tepelných elektráren a vyrovnává výpadek elektřiny. Elektřina z paroplynových elektráren získala na energetických aukcích velmi dobrou cenu (103,26 BRL za jednu MWh), což je lepší cena, než získala elektřina z větrných elektráren.

Rozvoj těžby plynu kopíruje stejné problémy, které existují u těžby ropy (licitace okolo přerozdělení tantiém a aukce nových těžebních polí). Prodejní cena zemního plynu není nízká (16,84 USD za 1 mil. BTU), což je o 17% vyšší cena než v Německu. Od března 2012 vláda umožňuje vstup soukromého sektoru do výstavby plynovodů, což by mohlo přinést rychlé rozšíření současné nevelké sítě, která se omezuje na několik velkých měst.

Uhlí

Podíl uhlí na brazilské energetické skladbě je zanedbatelný (5,6%) a neustále klesá (v r. 2000 to bylo 7,1%). Jeho budoucnost nevypadá nijak příznivě, protože je na něj pohlíženo jako na silně znečišťující fosilní palivo a nemá podporu vládních orgánů. Koncem r. 2012 bylo v Brazílii v provozu 12 uhelných tepelných elektráren s výkonem 2304 MW (pouze 1,3% elektřiny). Většinou se jedná o zastaralé provozy, některé se datují od 50. let bez potřebné modernizace. Brazílie produkuje ročně 5,4 mil. tun uhlí a její uhelné zásoby jsou odhadovány na 32 mld. tun. Nicméně 98% brazilské spotřeby uhlí je dováženo, protože v Brazílii je dostupné pouze málo kvalitní hnědé uhlí. Ve různém stavu realizace je 8 projektů nových hnědouhelných elektráren, které by měly mít po svém dokončení výkon 3542 MW. V roce 2012 byl spuštěn společný projekt s Kolumbií, kde brazilský investor otevřel důl na černé uhlí, který bude zásobovat 2 tepelné elektrárny v Brazílii. Na jihu Brazílie, ve státech Santa Catarina a Rio Grande do Sul se rozjíždí projekty elektráren s moderní technologií, které výrazné sníží negativní ekologické dopady. Elektrárny spalující uhlí mají podobné poslání jako elektrárny na zemní plyn: v období nedostatku vodních srážek nahrazují výpadek hydroelektráren.

Propan butan

Plynový sporák na propan butan (PB) je neodmyslitelnou součástí brazilské kuchyně. Je přítomen téměř v 95% domácností. Elektrický sporák téměř neexistuje a ostatních 5% sporáků spaluje zemní plyn. Měsíčně se prodá 33 mil. lahví PB a v r. 2011 se jej vyrobilo 12,9 mil. m3. PB ustupuje ve velkých městech zemnímu plynu, v odlehlých částech země však s postupujícím zvyšováním životní úrovně pomalu nahrazuje spalování dřeva v kuchyni. V energetické skladbě je pozice PB stále za dřevem (3,5% oproti 9,7%). Používání BP a dřeva v domácnostech je víceméně stále vyrovnané. Stát Amazonas, aby snížil tlak na kácení pralesa, osvobodil plynové láhve od daňového zatížení (18%). Navzdory rostoucí výrobě musí Brazílie stále 26% PB dovážet. Na vině je především nedostatečná kapacita rafinérií. Soběstačnosti ve výrobě PB by mělo být dosaženo v r. 2018. 

Biomasa

V současnosti se energetické využití biomasy postupně vzpamatovává z krizového roku 2011, kdy z důvodu sucha došlo ke špatné úrodě. Biomasa se také netěší přízně vládních dotací, stejně jako celý sektor cukrové třtiny, který produkuje nejvíce biomasy. V r. 2012 mělo spalování biomasy instalovanou kapacitu 9,7 mil. MW a její energetický podíl je 15,9%. Brazílie je z důvodu svých klimatických podmínek vůdčí zemí ve využití biomasy. V letech 2006-2011 tento sektor vzrostl o 49%. Potenciál biomasy je dnes využíván jen z poloviny a za 10 let by její energetická kapacita mohla dosáhnout 18 mil. MW. Kromě odpadu z cukrové třtiny jsou dalšími hlavními zdroji biomasy ještě:  „černý likér“ (reziduum, které zůstává ze dřeva při výrobě celulózy) a slupky z rýžového zrna. Efektivnější využití biomasy naráží na nedostatek vládní podpory. Energie z biomasy je tak využívána spíše lokálně. Místní spotřebitelé jsou ochotni za 1 MWh zaplatit až 300,- BRL, zatímco za dodávky do státní elektrické sítě lze utržit pouze 103,- BRL za 1 MWh.

Etanol

Brazílie je průkopníkem a lídrem v používání biopaliv, především etanolu (lihu), který úspěšně konkuruje benzínu. Sucho na přelomu 2011/2012 zapříčinilo pokles produkce etanolu o 11% v hlavních produkčních regionech: státy Sao Paulo, Mato Grosso a Paraná. Rekordní produkce tedy byla o rok dříve a činila 556 mil. tun. V Brazílii lze v průměru vyprodukovat 69 tun z jednoho hektaru cukrové třtiny. Produkce etanolu je zisková, pokud je cena ropy vyšší než 60,- USD za barel, což v posledních letech nebývá problém.

Výpadek v r. 2011 zapříčinil to, že Brazílie musela začít etanol dovážet, aby bylo dodrženo vládní nařízení, že benzín musí obsahovat 25% etanolu. Vláda proto byla vynucena tuto kvótu snížit v říjnu 2011 na 20%. V r. 2012 Brazílie dovezla 835 mil. litrů etanolu. Na vině byl i fakt, že stoupla světová cena cukru a zpracovatelé cukrové třtiny dali přednost výrobě cukru. Aby vláda stabilizovala sektor výroby etanolu, pověřila polostátní ropnou společnost Petrobras, aby do výroby etanolu investovala 2,5 mld. USD do r. 2015, stala se tak vůdčí společností v oboru a mohla efektivně ovlivňovat dodávky na trh a cenu.

Bionafta

Brazilská bionafta je vyráběna především ze sóji (80%) a z bobů (16%). Sucho v USA způsobilo, že světová cena 1 tuny sóji stoupla na 484 USD v r. 2011, tj. nárůst o 26%. Brazilští producenti začali více vyvážet a méně zůstalo pro domácí spotřebu. Očekává se, že se jedná o dočasný jev a v r. 2013 by Brazílie měla dosáhnout produkci 2,9 mld. litrů a předstihnout tak produkci Německa, které má doposud obsazeno 1. místo ve světě. Brazílie je také průkopníkem ve využívání dalších plodin pro výrobu bionafty. Výzkum a výroba úspěšně pokračuje při využití vodních řas, olejové palmy a palmy dendê. Výroba bionafty by měla v r. 2013 stoupnout o 6% a v r. 2014 o 10%.

ELEKTRICKÁ ENERGIE

Vodní energie

Brazílie je po Číně druhou zemí na světě ve výrobě elektřiny z vodních elektráren. Současný výkon vodních elektráren je 4.450 MW a 75% veškeré elektřiny je vyrobeno v hydroelektrárnách. Jenom v r. 2012 tento výkon stoupl o 5,6% poté, co byly dokončeny projekty Santo Antonio e Jirau. Ve výstavbě je obří hydroelektrárna Belo Monte, která bude druhou největší hned po Itaipu a má mít výkon 11.233 MW. Tento projekt se v minulých dvou letech potýkal s řadou potíží, takže se předpokládá, že bude uveden do provozu až v r. 2015. V provozu je 1030 vodních elektráren a ve výstavbě jich je 60.

Vodní energie je závislá na klimatických podmínkách, které nejsou vždy příznivé. V letech 2010 a 2012 byl v některých regionech nedostatek vodních srážek a výpadek byl suplován z jiných zdrojů. Nedostatečná přenosová soustava způsobila regionální výpadky proudu. Prozatím je ignorován potenciál malých vodních elektráren. Vládní projekty se zaměřují na velké toky a počet malých elektráren do 30MW je velmi malý. Nevyužitý potenciál menších vodních toků se odhaduje na 21 GW. Výkupní cena elektřiny z vodních elektráren je velmi příznivá (160,- BRL za  1 MWh) oproti např. větrné elektřině (99,- BRL za 1 MWh).

Brazílie již 50 let zvládá celkovou technologii pro výrobu zařízení vodních elektráren a s množstvím projektů se neustále zdokonaluje. Pošilhává proto do okolních zemí, kam by její stavebně-inženýrská a strojírenská kapacita ráda expandovala. Její firmy již realizují projekty v Peru, Argentině, Bolívii, Uruguaji a Guayaně.

Tepelná energie

V r. 2011, v době sníženého výkonu vodních elektráren, podíl tepelných elektráren na celkové výrobě elektřiny dosáhl 27%. Celkový instalovaný výkon tepelných elektráren je 32.476 MW. V provozu je 1586 tepelných elektráren a 38 je ve výstavbě. 1106 elektráren spaluje fosilní  paliva a 448 spaluje biomasu. Hlavními používanými palivy jsou nafta (topný olej), odpad z cukrové třtiny, zemní plyn a dřevní odpad.

Tepelné elektrárny se sice nacházejí mimo vládní propagandu, která podporuje obnovitelné zdroje energie (vítr, slunce), je však na ně nazíráno dosti pragmaticky, protože slouží především proto, aby dorovnaly výpadek vodní elektřiny nebo pro zhodnocení bioodpadu. Určujícími hráči v tepelné energetice jsou dvě společnosti: Multiner a Bertin, které se občas střetávají s vládními orgány ve věci vydávání povolení na provoz určité elektrárny.

Spalování uhlí je v nemilosti. Od r. 2008 je vláda ani nepřipouští do energetických dražeb. Pozitivně je nahlíženo na spalování zemního plynu a biomasy. Poněkud se zpožděním přichází do Brazílie využití bioplynu (v provozu je doposud 19 spaloven).

Předpokládá se, že v r. 2015 se tepelné elektrárny budou podílet 20% na výrobě brazilské elektřiny. Tento rok bude i rozhodující pro budoucnost některých provozů, protože se budou obnovovat u velké části koncese na provoz. Vláda tlačí na snížení ceny (argumentuje, že investice již byla 30-letým provozem zaplacena) a přeje si, aby některé zastaralé provozy byly odstaveny. Licitace o nové ceně a odstavení některých provozů by měla být ukončena do r. 2013.

Výkupní cena 1 MWh z tepelných elektráren se v r. 2012 pohybovala okolo 100,- BRL.

Jaderná energie

Havárie v japonské Fukušimě v r. 2011 přinesla nejistotu do dalšího rozvoje brazilské jaderné energetiky. Národní energetický plán do r. 2030, který byl zveřejněn v r. 2006, počítá s výstavbou 4 nových jaderných elektráren. I když nepadlo jiné rozhodnutí, nyní se spíše počítá s tím, že veškeré projekty budou zmraženy. Brazílie má pouze jednu jadernou elektrárnu v Angra dos Reis, v přímořském letovisku na cestě z Rio de Janeira do Sao Paula. Funkční jsou dva bloky Angra I a Angra II a ve výstavbě je poslední blok Angra III. Elektřina z této atomové elektrárny  představuje 2,7% celkové výroby elektřiny. Až bude dokončena Angra III stoupne její kapacita z 1990 MW na 3340 MW. Uvedení do provozu Angra III se předpokládá v červenci 2016. Tento termín zřejmě nebude dodržen. Původním dodavatelem technologie měl být Siemens, který svou jadernou technologii odprodal francouzské Arevě.

Objevené zásoby uranu v Brazílii jsou 309 tisíc tun. Roční produkce uranu pro potřeby Angra I a II je 409 tun. Brazílie má nedostatečnou kapacitu pro obohacování uranu, takže 95% paliva je obohacováno v zahraničí (ve Francii). Tato služba stojí Brazílii 70 mil. BRL.

Výrobní náklady na elektřinu z jádra jsou poměrně nízké ve srovnání s ostatními. Průměrné náklady jsou 20,41 BRL za 1 MWh, zatímco elektřina ze spalování fosilních paliv má průměrné náklady 71,31 BRL za 1 MWh. 30% elektřiny spotřebované ve státě Rio de Janeiro pochází atomové elektrárny Angra.

Větrná elektřina

Výroba elektřiny z větru v Brazílii expanduje. V minulém desetiletí byl nárůst 15-násobný a v tomto desetiletí se očekává 16-násobný. Dosavadní instalovaná kapacita je doposud nízká – 1700 MW, avšak ve výstavbě je kapacita 1800 MW, především na severovýchodě a na jihu Brazílie. Země má obrovský potenciál, avšak stále nízkou instalovanou kapacitu. Dle vládního nařízení musí být 60% větrných turbin domácí výroby. Toto opatření přineslo investice do místní výroby především z Německa (Fuhrlander).

Sluneční energie

I když má Brazílie velký potenciál ve využití sluneční energie, tento sektor se rozvíjí velice pomalu. Současná instalovaná kapacita je pouze 1,5 MW. Na vině je vysoká cena. Výrobní náklady na 1MWh jsou cca 600,- BRL, pokud se odečtou vládní dotace je výsledná cena okolo 300-400 BRL za 1MWh. Ostatní druhy elektrické energie se drží okolo nebo pod 100,- BRL za 1 MWh. Teprve několikanásobné zlevnění výroby může přinést její rozvoj. Čínské firmy nicméně investují do výroby solárních panelů v Brazílii a očekávají zlepšení situace na trhu.

PŘÍLEŽITOSTI PRO ČESKÉ FIRMY

Dnešní brazilský energetický sektor je z valné části soběstačný v technologiích. Z důvodu uzavřenosti místního trhu však  mají místní výrobci určité technologické zpoždění. Existuje tedy poptávka po dovozu nejmodernějších nebo úzce specializovaných zařízení. Množství projektů a obrovský objem prostředků, které se do energetického sektoru investují, dává prostor všem, kteří mohou poskytnout výrobek nebo technologii, která je inovativní nebo se na trhu vyskytuje v nedostatečné míře.

Z našeho pohledu se zdají být perspektivní tyto obory, ve kterých mají české firmy, co nabídnout, a zároveň existuje určitá mezera na trhu:

a)     rafinerie ropy – Brazílie má nedostatečnou kapacitu na zpracování vytěžené ropy. V nejbližších letech bude investovat do vlastní zpracovatelské kapacity. Stavební gigant Odebrecht již vstoupil do jednání s českými výrobci chemických technologií ve věci dodávek pro plánované rafinerie.

b)     plynovody – sektor rozvodu zemního plynu očekává bouřlivý rozvoj, který si Česko prošlo v 90. letech. Dosavadní síť plynovodů se omezuje pouze několik velkých měst. Bude docházet k rozvětvení sítě a místní výrobní kapacita trub, čerpacích stanic apod. není dostačující.

c)     modernizace elektrické sítě – brazilská vláda má paniku z výpadků v dodávkách elektřiny. Na vině je především zastaralá přenosová soustava. Vzhledem k tomu, že se jedná o politikum, bude do modernizace elektrické sítě v příštích letech investováno nemálo prostředků. Část zařízení bude muset být dovezena, protože místní výrobní kapacita nebude dostačující.

d)     uhlí – z pohledu federální vlády je uhlí v nemilosti. Místní vlády ve státech Santa Catarina a Rio Grande do Sul by rády tento sektor rozvíjely alespoň na lokální úrovni. Jsou si vědomy, že technologie spalování uhlí dosáhla v Evropě úrovně, která je již  přijatelná pro životní prostředí. Rády by tyto technologie prosadily i v Brazílii.

e)     biomasa, bioplyn – Zatímco spalování biomasy již probíhá ve velké míře, spalování bioplynu je teprve v plenkách. Využití bioenergie bývá v Brazílii častokrát na místní úrovni, kde se mohou uplatnit i menší firmy. Brazilci jsou otevřeni novým inovativním technologiím. Česká firma, která dokáže nabídnout něco nového, může mít úspěch.

f)       malé vodní elektrárny – Využití vodní energie probíhá pouze na velkých a větších tocích. Doposud jsou zcela opomíjeny malé vodní elektrárny, které jsou v Česku běžné. O jejich instalaci mají zájem např. farmáři v odlehlých oblastech. Tento segment se bude v příštích letech úspěšně rozvíjet.

g)     jaderná energetika -  Brazilští jaderní inženýři mají velmi dobré povědomí o českém jaderném programu. Projekční práce na dostavbě Angra III řídí český odborník. Technologii bude dodávat sice dodávat Areva, která vypadla ze soutěže na dostavbu Temelína. Nicméně čeští specialisté by se mohli uplatnit na některých dílčích zakázkách projekčních nebo inženýrských prací.

Informační zdroje: 

-         Análise Energia

-         Agência Nacional de Energia (ANEEL)

-         Balanço Energético Nacional (BEN), Ministério de Minas e Energia

22.5.2013

Vypracoval: Mgr. Pavel Procházka