Připomínka obětí holocaustu ve Velkém sále Černínského paláce v Praze dnes 27.1. od 15:00
27.01.2022 / 14:58 | Aktualizováno: 17.03.2022 / 09:30
Pietní akce proběhne jako česko-izraelsko-americká připomínka během holocaustu zavražděných či perzekuovaných diplomatů židovského původu, jako byli konzul Kamil Hoffmann, Ctibor Bloudek, Josef Kőrbel (za války přejmenován na Korbel - otec pozdější ministryně zahraničních věcí USA Madeleine K. Albrightové), konzul Bernard Malík a Robert Flieder. Kromě připomínky obětí z řad diplomatů proběhne též setkání s přeživší holocaust Michaelou Vidlákovou a setkání se studenty gymnázia v Nymburce.
On-line zde
Program připomínky
Úvodní slovo - zvláštní zmocněnec pro holocaust Robert Řehák
1. Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (videozdravice)
2. Izraelská ministryně pro sociální rovnost Meirav Cohen (videozdravice)
3. Velvyslankyně Státu Izrael Anna Azari
4. Chargé d´affaires ZÚ USA v Praze Jennifer Bachus
5. Ředitel Židovského muzea v Praze Dr. Leo Pavlát
promítání tváří obětí šoa + izraelský hudebník a skladatel Effi Shoshani zahraje klavírní skladbu
6. JUDr. Ivan Dubovický - Zavraždění a perzekuovaní diplomaté za holocaustu
7. Svědectví přeživší holocaust RNDr. Michaely Vidlákové
8. Studenti z Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce představí svůj projekt Po stopách rodiny Pickových
9. Rabín Michael Dushinsky - modlitba El maale rachamim (Bože plný milosrdenství) za oběti holocaustu
10. Závěrečné slovo - zvláštní zmocněnec pro holocaust
RNDr. Michaela Vidláková, rodným jménem Lauscherová, se narodila 30. prosince 1936 v Praze do židovské rodiny. Otec Jiří Lauscher žil ve 20. letech několik let v Palestině a patřil k zakládajícím členům kibucu Sarid. Matka Irma Lauscherová pracovala jako učitelka. Oba rodiče se snažili vrátit do Palestiny, což se nepodařilo. Otec pracoval jako technik v továrně na kožešiny, později v továrně na dřevěné výrobky. Matka do roku 1942 vyučovala na židovské škole v Jáchymově ulici v Praze. 22. prosince 1942 byla rodina Lauscherova deportována do ghetta v Terezíně. Díky otcovým zkušenostem s opracováním dřeva zůstala rodina celou dobu v Terezíně, i když dlouho rozdělena. V ghettu Michaela vážně onemocněla a rok strávila v nemocnici, poté žila s matkou na půdě, kde jim otec upravil lůžko na střešním trámu, a docházela do denního domova. Tam se účastnila programu, který připravovali dětem vedoucí včetně zakázaného vyučování. Její matka pracovala s dětmi, otec v dřevařské dílně. Po osvobození Terezína se rodina vrátila do Prahy, Michaela s matkou strávily letní měsíce v ozdravovně Přemysla Pittera na zámku v Kamenici. Od roku 1948 pracoval otec, příležitostně i matka na velvyslanectví Státu Izrael. V dubnu 1953 se rodina pokusila o emigraci do Izraele, při přechodu hranice byli zatčeni a souzeni. Michaela s matkou strávily půl roku ve vazbě, otec jeden rok ve vězení. Michaela byla vyloučena z gymnázia, maturitu složila při zaměstnání a v letech 1955-1960 studovala na Přírodovědecké fakultě UK. Pracovala v Ústavu pro výzkum výživy, který se později stal součástí Institutu klinické a experimentální medicíny, vdala se a založila rodinu. Od konce 60. let vykonávala různé funkce v rámci Židovské obce v Praze, především pracovala s dětmi a mládeží. Je členkou reprezentace Židovské obce v Praze, je aktivní v Terezínské iniciativě a dalších sdruženích.
sledujte nás na