Moskva a Minsk (část aktivit proběhne v Bělorusku) sice tvrdí, že se nezúčastní více než 13 000 vojáků, což je limit, pod nímž nemusí zvát mezinárodní pozorovatele podle pravidel Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Totéž ovšem Rusko tvrdilo o manévrech Kavkaz 2016 nebo Západ 2013. Nakonec se jich vždy účastnilo kolem 100 000 vojáků.

Trik spočívá v tom, že pod zastřešujícím strategickým velením hlavního cvičení propojuje ruský generální štáb množství aktivit na nižších úrovních, z nichž řada probíhá již několik měsíců předem, aby se sešly v polovině září.

Letošní pojetí tohoto cvičení, jež se od roku 2009 koná každé čtyři roky, je pozoruhodné v několika ohledech. Nejenže zahrnuje všechny druhy vojsk a řadu nevojenských silových a bezpečnostních složek státu napříč vládními resorty. Jeho součástí zřejmě bude též částečná mobilizace záloh a simulace skrytých, tzv. hybridních postupů. A nelze vyloučit ani zapojení jaderných schopností do jeho scénáře. Poprvé od rozpadu SSSR se zde sejde řada elementů, které dohromady naznačují posun ke koncepci totálního válečného nasazení.

A v tom spočívá hlavní politický vzkaz této akce: demonstrace síly a schopnosti vést regionální konflikt vysoké intenzity západním směrem. Vzkaz cílí jak na NATO, tak ruskou veřejnost, která je již několik let masírována propagandou, že se Aliance připravuje na útok proti jejich vlasti.

Strategické ambici cvičení odpovídá i jeho geografický rozmach: od Barentsova moře, přes Balt až po Černomoří. Bělorusko pak je západní baštou ohrazující z jihu baltské členy NATO a přiléhající z východu k Polsku. Bude též nebývale vojensky posílen Kaliningrad, proběhne simulace uzavření Baltského moře.

V takto masivním kontextu je Moskvou deklarovaný scénář – likvidace teroristických nebo povstaleckých skupin, které mají přicházet na území Běloruska ze sousedních států, tedy členů EU a NATO, více než nevěrohodný. Během diskuse v Radě NATO–Rusko počátkem července argumentovala ruská delegace příkladem boje proti tzv. Islámskému státu. Má otázka, jak do tohoto námětu zapadá blokace Baltu a geografické těžiště cvičení vůbec, zůstala bez odpovědi.

S blížícím se finále cvičení vyslovují různí komentátoři obavy, aby se situace nezvrhla do skutečné konfrontace. Jistě – určitá rizika existují, a to zejména v baltské oblasti, kde bude v září rušno. Současně s cvičením Západ 2017 zde probíhají alianční výcvikové aktivity a zároveň Švédové prověřují obranu své země v rámci cvičení Aurora.

Nelze proto zcela vyloučit náhodný či z ruské strany záměrně vyvolaný incident, kdy se k sobě vojenské prvky obou stran nebezpečně přiblíží. Pro tento případ je připraveno krizové komunikační spojení mezi nejvyššími veliteli NATO a Ruska. Možná dojde i na provokace proti Ukrajině, ke zvýšení vojenských aktivit v okupovaných částech Gruzie či Moldavska, nebo k trvalému posílení ruské vojenské přítomnosti v Bělorusku.

Přesto ale není na místě situaci dramatizovat; otevřený konflikt mezi Aliancí a Ruskem nehrozí a ani není v ničím zájmu. A za agresivní rétorikou Moskvy a okázalým předváděním hrubé síly lze tušit vědomí vlastní vojenské nedostatečnosti vůči NATO.

Místo vyvolávání obav, což v posledku hraje do ruky ruské propagandě, lze tuto příležitost využít pozitivně. Připomeňme Rusům, že jejich zemi nehodnotíme jako vojenského nepřítele, že Aliance nemá – a ostatně nikdy ve své historii neměla – útočné plány proti Rusku, že podpora a posílení východních spojenců NATO jsou velmi uměřené ve srovnání s ruskými silami budovanými v Západním vojenském okruhu; obdobný nepoměr platí i pro srovnání rozsahu cvičení na naší a ruské straně. A především že Aliance nemá zapotřebí svou připravenost a převahu teatrálně předvádět.

Současně je to pro spojence vhodná chvíle demonstrovat politickou jednotu a prokázat klidné strategické sebevědomí, plynoucí z důvěry v pevnost kolektivní obrany NATO.

 

Autor: Jiří Šedivý, stálý zástupce České republiky při NATO

Článek byl publikován v deníku Právo dne 18. srpna 2017.