V bezprostřední blízkosti restaurovaného hrobu byl odhalen i nový architektonický objekt, jehož součástí jsou fragmenty Wiesnerových brněnských staveb. Do značné míry se tímto krokem symbolicky zhmotnila silná vazba mezi Ernstem Wiesnerem a jeho domovským městem, ke kterému cítil hluboký vztah i po desetiletích pobytu v Británii. Přestože se Ernst Wiesner narodil v Malackách a do Brna se přestěhoval až v chlapeckém věku, Jihomoravským kraj se k němu hlásí jako ke svému rodnému synovi. Není divu, svou prací se výrazně zapsal do tváře hlavního města kraje. Mnoho z jeho realizovaných projektů včetně vily Stiassny nebo například budovy městského krematoria do dnešních dnů slouží nejen jako ukázka toho nejlepšího z meziválečné československé architektury.

Ernst Wiesner opustil Československo hned dvakrát. Nejprve se tak stalo kvůli nacistické perzekuci dané jeho židovským původem. Během druhé světové války dostal azyl v Británii, kde se mu podařilo usadit i díky Výboru pro uprchlíky RIBA ustavenému v roce 1939 na pomoc architektům pronásledovaným nacisty ve střední Evropě. Definitivně pak Wiesner z milovaného Brna odešel po komunistickém převratu v roce 1948. Zbytek života pak strávil ve Velké Británii, kde se věnoval především pedagogické činnosti ve svém oboru. V 50. letech se přestěhoval do Liverpoolu, kde také v roce 1971 zemřel. V centru města po sobě zanechal budovy školy sv. Mikuláše postavené podle jeho návrhu vedle liverpoolské katolické katedrály. Sám za sebe vypovídá fakt, že Wiesnerem navržený komplex budov nadále slouží generacím studentů, přestože tato část Liverpoolu v posledních letech doznala z architektonického hlediska mnoha změn.