Spolu s Českou republikou byli přítomni nejvyšší představitelé následujících států: Austrálie, Belgie, Dánsko, Francie, Kanada, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Řecko, Slovensko a USA.

Mezi významnými účastníky slavnostního vzpomínkového ceremoniálu byli rovněž váleční veteráni z 2. světové války a mnoho dalších čestných hostů.

Premiér ČR Andrej Babiš, za doprovodu velvyslance Libora Sečky, následně navštívil vojenský hřbitov v nedalekém Chichesteru, kde je pochováno 82 padlých z období druhé světové války, včetně 7 Čechoslováků. A. Babiš uctil památku těchto hrdinů položením věnce a květin u jejich hrobů.

Stručně k historii účasti Čechoslováků v operaci Overlord:

Všechny tři československé stíhací perutě RAF (310., 312. a 313.) vstoupily do příprav na invazi již 8. listopadu 1943, kdy vznikl útvar označený 134. Czechoslovak Airfield složený z těchto perutí, z kterého následně vznikl 134. československý wing. Velitelem čs. wingu byl během operace Overlord W/Cdr Tomáš Vybíral.

Po celou dobu před samotným vyloděním spojeneckých vojsk Čechoslováci nad Francií operačně létali, ať už na akce doprovodné či útočné.

Za necelý měsíc působení v rámci operace Overlord sestřelili příslušníci čs. wingu 5 nepřátelských letadel jistě, 1 zničili pravděpodobně a 7 jich poškodili. Nejúspěšnějším z nich byl Otto Smik se 2,5 sestřely. Na zemi zničili mimo jiné 50 vozidel, včetně několika obrněných vozů. Byla to draze vykoupená vítězství, z akce se nevrátili Miroslav Moravec, Vilém Nosek a Jiří Bauer. Těžce zraněn byl František Truhlář.

I čtvrtá československá peruť, 311. bombardovací, toho času působící pod vedením RAF Coastal Command, zajišťovala úspěšný průběh invaze. Posádky těžkých čtyřmotorových Liberátorů hlídkovaly ze vzduchu na přístupech do Lamanšského průlivu a byly připravené zaútočit na každou objevenou německou ponorku či válečné hladinové plavidlo.

Československá samostatná obrněná brigáda se přímých bojů při invazi neúčastnila. Od srpna 1944 působila v síle 4259 mužů u francouzských přístavů Arromanches a Courseulles-sur-Mer. V říjnu 1944 se přemístila k francouzskému přístavu Dunkerque, kde měla blokovat tamní německou posádku (v síle zhruba 11 000 mužů) a zabránit jí v pokusu o průlom do spojeneckého týlu. Přestože byli Němci ve velké početní výhodě, čs. vojáci se nespokojili jen s pasivním plněním rozkazu a několikrát zaútočili.