Když se koncem roku 2005 chystaly oslavy osmdesátin znalce a propagátora české hudby sira Charlese Mackerrase, byla v plánu i večeře pořádaná na jeho počest oporou české komunity v Británii lady Abrahams. Naneštěstí lady Mackerras utrpěla úraz a tak byla večeře odložena. Když pak na začátku letošního roku lady Abrahams navždy odešla, bylo jasné, že tento čestný úkol přešel na bedra nového velvyslance v Londýně Jana Winklera.

V pátek 10. března se tak uskutečnila opožděná oslava Mistrova jubilea. Na večeři byly pozvány osobnosti ze světa klasické hudby, dcera lady Abrahams Helena, zastoupen byl i diplomatický sbor. V průběhu večeře manželé Mackerrasovi vzpomínali na svůj příchod do Prahy ve 40. letech minulého století, na návštěvy střední Evropy i na různé exotické zážitky. Přišla řeč na mladé české talenty a na fungování Nadace Emmy Destinnové, která již 8 let v Londýně působí. Diskutovalo se vášnivě o nejnovějším nastudování Prodané nevěsty v Royal Opera, které sir Charles diriguje a pro něž prosadil použití moderní angličtiny. Svěřil se rovněž i s podrobnostmi další chystané premiéry Janáčkovy Věci Makropulos. Sir Charles je považován v Británii nejen za velmi významného interpreta díla Handlova a Mozartova, ale také za muže, který pro britské prostředí objevil Janáčka. Jeho Káťu Kabanovu poprvé uvedl již v r. 1952.

Odkud se vzala láska a zájem o českou hudbu u tohoto rodáka z Austrálie? O tom jsme se více dozvěděli po večeři, kdy velvyslanec předal siru Charlesovi originální dárek: jeden starý dopis dirigenta a ředitele Národního divadla Václava Talicha z r. 1943, ve kterém děkoval velmi expresivním a poetickým způsobem za gratulaci k šedesátinám. Byl to totiž právě Talich, kdo sira Charlese pro českou hudbu získal.

Bylo to prý při náhodném setkání s neznámým českým hudebníkem v londýnské kavárně, kdy tento muzikant doporučil zájemci o studium dirigování soukromé hodiny u Talicha. To bylo v r. 1947. Talich nejprve odmítl s tím, že je příliš zaneprázdněn, ale zanedlouho přišel "Vítězný únor", nastoupil ministr kultury "Dědek Nejedlý" a Talich byl zbaven všech funkcí. Rázem měl času dost. Až mnohem později dostal možnost v Bratislavě vybudovat Slovenskou filharmonii. A tak se stalo, že se po několik let mohl věnovat nadanému studentovi a zasvětil jej nejen do tajů dirigování, ale otevřel mu oči pro pokladnici české hudby. Jeho žena pak vzpomínání doplňovala o komentáře "ze života": jak vstávala v šest, aby na Havelském trhu sehnala nějakou mrkev a brambory, jak je v hospodě naučili říkat "Nádraží" místo "Na zdraví" apod.

Sir Charles, jehož čeština je stále bezchybná, měl zjevně z daru velkou radost, zejména proto, že jej mohl číst jako opožděný vzkaz: "Ptám se, kolik je hodin, odpověď je Pracuj, který je den, odpověď je Pracuj, který je měsíc či rok. Odpověď je Pracuj!". Jen lady Mackerras suše konstatovala, že by spíše potřeboval pokyn "Odpočívej!".

Na obrázcích vidíme sira Charlese, jak od velvyslance přebírá zarámovaný Talichův dopis. Na druhém obrázku pak lady Milena Grenfell-Baines (nositelka ocenění Gratias Agit) předává neméně pozoruhodný dar: kolorovanou perokresbu, která zachycuje sira Charlese při dirigování. Autorkou není nikdo méně šikovný, než mnoha talenty obdařená Jarka Moserová, lékařka a také kdysi velvyslankyně ČR v Austrálii.

Autorka: Jarmila Karas, předsedkyně Nadace Emmy Destinové; Foto: autorka