Budovu současného velvyslanectví s pozemky zakoupilo Československo 8.1.1972 za 11 mil. zlatých solů. Prodejci byli manželé Santiago Gerbolini Isola a Lyda Gaggero de Gerbolini, kteří pozemek zakoupili již v r. 1952 od Sociedad Agrícola Orrantia Limitada. Pozemek má rozlohu bezmála 6.700 m² a tito vlastníci na něm postavili nemovitost, která se později stala základem pro budoucí zastupitelský úřad a rezidenci velvyslance. Dnes se na pozemku nachází objekt velvyslanectví, konzulárního jednatelství (tzv. „konzulární domeček“) a rezidence velvyslance. Nákup proběhl během mandátu tehdejšího velvyslance Josefa Mejstříka (1971-1975).

Prakticky ihned po nákupu objektu započaly stavební práce, během kterých byl objekt rozšířen, přistaveno bylo jedno podlaží – byt velvyslance – a bylo provedeno další rozšíření objektu. V té době také došlo k fyzickému rozdělení objektu na velvyslanectví a rezidenci velvyslance.

Během dělení České a Slovenské Federativní Republiky v r. 1993 byl majetek federace rozdělen mezi oba nástupnické státy – Českou republiku a Slovenskou republiku. Objekt velvyslanectví připadl České republice a objekt obchodního oddělení včetně pozemku, který se nacházel na ulici Angamos 1626, San Isidro, získala Slovenská republika. Ta zde zřídila svůj zastupitelský úřad. Českou republiku v době dělení federace zastupoval Milan Řádek, cda a.i. (1992-1994), Slovenskou republiku pak. Pavel Šipka, rovněž cda a.i. Formou bezúplatného převodu od ČSFR získala Česká republika nemovitost dne 24. září 1993.

Po letech používání však bylo třeba přizpůsobit nemovitost novým požadavkům a úkolům. Proto byly v 2000 provedeny menší stavební úpravy, např. vyměněna nevyhovující okna a byla vybudována protipožární nádrž.

Pro zvýšení komfortu žadatelů o konzulární úkony bylo zatím posledním větším investičním projektem postavení samostatné budovy (tzv. „konzulárního domečku“) na pozemku velvyslanectví.  Stavba byla realizována v r. 2011. Do tohoto objektu lze vstupovat z ulice Baltazar la Torre.