Uznávání rovnocennosti zahraničních vysvědčení a diplomů v České republice probíhá ve dvou stupních, a to v závislosti na tom, o který druh vzdělání se jedná. Do první skupiny patří uznávání vysokoškolského vzdělání, do druhé uznávání středoškolského a základního vzdělání.

Uznávání vysokoškolského vzdělání

Pokud cizinec či český občan získal v zahraničí vysokoškolské vzdělání, potřebuje v některých případech, např. při nástupu do zaměstnání předložit Jde-li o vysokoškolské (vysokoškolský diplom), je uznávacím orgánem v souladu s ustanovením § 89 a § 90 zákona č. 111/1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění, příslušná veřejnoprávní vysoká škola (škola zřizovaná státem) či Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Žadatel se tedy v tomto případě obrací přímo na rektorát vysoké školy s ohledem na obor absolvovaného studia (absolvent ekonomického studijního oboru se může obrátit na rektorát VŠE, žadatel s diplomem technického zaměření například na rektorát ČVUT). Ministerstvo školství pak funguje jako odvolací orgán v případě neuznání rovnocennosti vysokou školou, nebo se na něj žadatel může obrátit přímo, jestliže je Česká republika vázána mezinárodní smlouvou se zemí, kde je zahraniční vysoká škola zřízena a uznána, a ministerstvo je touto smlouvou k uznání zmocněno.

Uznávání středoškolského a základního vzdělání

Uznávání rovnocennosti zahraničních vysvědčení o základním, středoškolském či vyšším odborném vzdělání v ČR je na základě znění § 108 a §108a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění, v kompetenci příslušného krajského úřadu dle místa pobytu žadatele a odvolacím orgánem je též Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Rovnocennost zahraničního vzdělání s obdobným vzděláním v ČR lze na základě výše uvedených norem uznat dvěma způsoby:

• formou vydání osvědčení o rovnocennosti
• formou vydání nostrifikační doložky

Osvědčení o rovnocennosti

Osvědčení o rovnocennosti zahraničního vysvědčení krajský úřad vydá v případě, že žadatel předloží doklady o úspěšném absolvování příslušného stupně vzdělání ve státě, se kterým ČR uzavřela smlouvu o vzájemném uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání, konkrétně specifikovaném ve zmiňované smlouvě.

Česká republika má sepsány smlouvy o vzájemném uznání rovnocennosti dosaženého vzdělání např. s následujícími státy:

• Maďarská republika - smlouva č.92/2005 Sb.
•  Spolková republika Německo – smlouva č. 60/2008 Sb.
•  Polská republika – smlouva č. 104/2006 Sb.
•  Slovenská republika – smlouva č.33/2001 Sb.
•  Republika Slovinsko – smlouva č.89/1991 Sb.

K žádosti o uznání rovnocennosti žadatel přikládá ověřenou kopii diplomu (certifikátu) o ukončeném vzdělání vyhotovenou českým notářem a přeloženou českým soudním tlumočníkem a ověřenou kopii přehledu předmětů s hodinovou dotací, také vyhotovenou českým notářem a přeloženou českým soudním tlumočníkem. V případě, že mezinárodní smlouva zavazuje předložené vzdělání uznat za rovnocenné, krajský úřad vydá žadateli „Osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vzdělání“.

Vydání nostrifikační doložky

Není-li mezi Českou republikou a konkrétním státem uzavřena smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dosaženého vzdělání, krajský úřad řeší žádost o uznání rovnocennosti zahraničního vzdělání dosaženého v tomto státě cestou nostrifikace. Jde o trochu zdlouhavější proces, a na rozdíl od již zmiňované formy vydání osvědčení zahraničního vzdělání v ČR, správní orgán nezkoumá pouze formální náležitosti předložených podkladů a obor dosaženého vzdělání, ale hodnotí i obsahovou stránku zahraničního vzdělání. Žadatel předkládá ověřenou kopii legalizovaného diplomu (certifikátu) o ukončení zahraničního vzdělání vyhotovenou českým notářem a přeloženou českým soudním tlumočníkem a ověřenou kopii legalizovaného přehledu předmětů s hodinovou dotací v režimu český notář a český soudní tlumočník (viz výše). Legalizace spočívá v ověřování pravosti podpisů a otisků úředních razítek a pečetí na jakékoliv veřejné listině (v tomto případě se jedná o vysvědčení o úspěšném ukončení studia a o přehled předmětů s hodinovou dotací) pro cizinu ministerstvem zahraničních věcí státu, ve kterém byla veřejná listina vydána a to buď formou superlegalizace, či udělením razítka „Apostila“. V případě, že existuje dohoda o právní pomoci mezi ČR a konkrétním státem (přehled těchto dohod či smluv zveřejňuje ministerstvo zahraničních věcí ČR), legalizace není třeba.

Po předložení zmiňovaných podkladů krajský úřad hodnotí obsah a rozsah absolvovaného vzdělání. Jedná se zejména o posouzení hodinové dotace a skladby absolvovaných předmětů a jejich porovnání s příslušným oborem vzdělání v České republice. Obory vzdělání definuje Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Shoduje-li se jak hodinová dotace, tak i skladba předmětů absolvovaného oboru studia v zahraničí s obdobným oborem studia v České republice, lze předložený diplom nostrifikovat, jestliže se však podstatně odlišuje, správní orgán rovnocennost neuzná. Dále může nastat situace, kdy se obsah a rozsah posuzovaného studia liší pouze částečně (liší se některé předměty, nebo je nižší hodinová dotace). V takovém případě krajský úřad nařizuje jednu či více nostrifikačních zkoušek (občanům České republiky je většinou předepisována i nostrifikační zkouška z vyučovacího předmětu Český jazyk a literatura) za účelem ověření shodného stupně znalostí absolventů zahraničních škol se stupněm znalostí absolventů českých škol v uvažovaném oboru vzdělání v ČR.

Výstupním dokladem uznání rovnocennosti zahraničního vzdělání je nostrifikační doložka a rozhodnutí správního orgánu o jejím vydání.

Nostrifikační zkoušky

Jak již bylo uvedeno výše, krajský úřad předepíše nostrifikační zkoušku uchazeči, který dosáhl svého vzdělání ve škole, jejíž studijní plán se do jisté míry odlišuje od vzdělávacího programu školy stejného zaměření v České republice. Podle tohoto kritéria jsou určeny i předměty, z nichž žadatel zkoušku skládá.

Nostrifikační zkoušky probíhají na školách určených krajským úřadem. Konají se před komisí, jež má tři členy. Jejím předsedou bývá jmenován většinou ředitel školy a členy (zkoušejícími) učitelé aprobovaní v daném předmětu. Komisi jmenuje krajský úřad zpravidla na základě návrhu ředitele příslušné školy. Termín zkoušky stanovuje odbor školství po domluvě s ředitelem školy, ve které nostrifikační zkoušky proběhnou. Před těmito zkouškami odbor školství vydá žadateli usnesení, ve kterém jsou zmiňované zkoušky nařízeny. 

K nostrifikační zkoušce přijde uchazeč ve smluveném termínu s výše zmíněným usnesením. Bez předložení tohoto dokumentu nemůže být žadatel ke zkoušce připuštěn, protože škola nemá žádný doklad o tom, že ji krajský úřad předepsal. Uchazeč by měl také předložit doklad o své totožnosti (občanský průkaz či pas). Termín zkoušky totiž se školou mnohdy domlouvá zákonný zástupce uchazeče či jiná pověřená osoba.

Nostrifikační zkouška může probíhat písemnou, ústní či kombinovanou formou. Její formu určuje ředitel na základě doporučení aprobovaných pedagogů dané školy.

O nostrifikační zkoušce se sepisuje protokol. Na základě tohoto dokumentu vydá příslušný krajský úspěšnému žadateli rozhodnutí o uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice a nostrifikační doložku.

O uznání zahraničního vzdělání žádají v Čechách dvě, mnohdy velmi odlišné skupiny uchazečů. První skupinou jsou cizinci, kteří chtějí žít a studovat v České republice. Druhou skupinu uchazečů tvoří Češi, kteří svého vzdělání dosáhli v zahraničí nebo na zahraniční škole v České republice. Žadatelé z této početně menší skupiny pak vesměs skládají nostrifikační zkoušku ze dvou předmětů, vždy je jedním z nich český jazyk a literatury.

Závěr

Podobně jako v mnoha jiných oblastech školství vznikají i v oblasti uznávání rovnocennosti zahraničního vzdělání mnohé problémy. Za největší z nich lze nesporně označit nejednotný postup krajských úřadů při předepisování nostrifikačních zkoušek. Může dojít k situaci, že krajské úřady se v hodnocení předložených dokladů rozcházejí – v určitých případech tak uchazeč může vykonat zkoušky, které by jiný krajský úřad nepředepsal, či nostrifikovat předložený doklad bez zkoušek. Předpokládáme, že chystané legislativní změny povedou ke zjednodušení a hlavně sjednocení celého systému uznávání zahraničního vzdělávání v celé České republice.