Originální pískovcová socha je dnes umístěna ve vestibulu Černínského paláce a na jejím původním místě ji nahrazuje kopie. Dominantou severní strany zahrady je tzv. Kaňkův letohrádek z roku 1744. Své jméno získal po českém architektovi Františku Maxmiliánovi Kaňkovi, který se jako architekt podílel v 1. polovině 18. století na stavbě Černínského paláce. Se samotným letohrádkem ale patrně nemá nic společného. Letohrádek postavil zednický mistr Jakub Schedel. Kdo byl autorem architektonického projektu zůstává dodnes záhadou. Jako nejpravděpodobnější se zdá možnost, že jím byl sám Jakub Schedel anebo významný v Praze žijící architekt Anselmo Lurago, autor věže kostela sv. Mikuláše na Malé Straně. Po polovině 19. století byl Černínský palác přestavěn na kasárna. V té době zahrada zanikla a její pozemek byl používán jako hospodářský dvůr, který lemovaly stáje, kůlny a kovárna na opravy koňských postrojů a podkov, nezbytná v době kdy koně patřily k neodmyslitelné součásti armádní techniky. Do dnešní zjednodušené podoby byla zahrada rekonstruována při adaptaci Černínského paláce, která byla v letech 1929–1934 prováděna pod vedením architekta Pavla Janáka. Jediným žijícím svědkem původní barokní zahrady je Kaňkův letohrádek.