Celkový počet českých krajanů odhaduje GK São Paulo na základě konzulární činnosti na cca 5 000 až 8 000 krajanů. Pokud k tomu připočítáme i potomky vystěhovalců, kteří měli původ na českém území (především z českého pohraničí koncem 19. století, tzv. „Boemios“), lze tento počet odhadnout na desítky tisíc krajanů a jejich potomků.

Nejpočetnější komunita českých krajanů žije v São Paulu. Tradiční oblasti s vysokou koncentrací českých krajanů jsou jih a středozápad země. Na jihu se jedná především o státy: Santa Catarina (údolí Vale do Itajaí a sever Joinville, Sao Bento do Sul a Mafra) – dodnes jsou zde zachována česká příjmení. Dále Rio Grande do Sul v oblasti Serra Gaúcha (Nova Petrópolis, Gramado) a stát Paraná, přičemž v tomto státě to jsou oblasti Rolandia a Londrina (kávová pole v severní části – Warta).

Na středozápadě Brazílie vznikaly české komunity ve státech Mato Grosso do Sul (v jihovýchodním regionu tohoto státu působila klíčová dopravní společnost Companhia Viação São Paulo-Mato Grosso, kterou řídil Vladimir Kubik a vlastníkem byl Jan Antonín Baťa).

Češi přicházeli do Brazílie od 18. století. Nejprve jako jezuité (Valentin Stansel), a po vyhlášení nezávislosti (v roce 1822) společně s Němci, Rakušany a Poláky jako osadníci, řemeslníci, popř. byla jejich motivací zlatá horečka a touha rychle zbohatnout. K propagaci emigrace do Brazílie v českých zemích v průběhu 19. století přispěl mj. sňatek prvního brazilského císaře Pedra I. s Marií Leopoldinou. Do této skupiny patřil např. jihočeský truhlář Jan Nepomuk Kubíček, jež se v Brazílii usadil ve státě Minas Gerais (Serro, později Diamantina), pradědeček pozdějšího brazilského prezidenta Juscelina Kubitschka de Oliveira, zakladatele hlavního města Brazílie.

Emigrace z českých zemí do Brazílie pokračovala i ve druhé polovině 19. století. Především německy mluvící obyvatelé z českých zemí směřovali do jižních oblastí Brazílie, kde jim byla přidělována půda, aby zde vytvořili přirozenou hráz vůči španělsky mluvícím obyvatelům sousední Argentiny.

20. století bylo ve znamení politické emigrace. Ve 30. letech přicházely zejména židovské rodiny, ale i „baťovci“ do oblasti São Paula, poté únorová emigrace 1948 a po roce 1968 pak komunisty pronásledovaní emigranti. Většina českých a slovenských krajanů se rychle integrovala do zdejší střední nebo vyšší střední třídy. V průběhu 50. a 60. let 20. století se většina z nich naturalizovala a přijala brazilské státní občanství, které bylo nutnou podmínkou pro výkon většiny profesí. Současně si ponechala československé občanství, pokud to bylo možné.

Postupně roste počet a význam Čechů, kteří v posledních letech přicházejí do Brazílie za prací či za svými životními partnery. V současné době působí v Brazílii 8 krajanských spolků. Nejstarším z nich je Česko-brazilský kulturní svaz založený v roce 1895. Další spolky působí v São Paulu, Bataypora, Nova Andradina, Porto Alegre a Nova Petrópolis. V roce 2023 byl založen spolek Institut česko-brazilský občan v Gramadu, v Rio Grande do Sul, a v roce 2024 vznikl spolek Krajané a přátelé Česka v Rio de Janeiro. Do covidového období existovala v Rio de Janeiru česká škola, která však zanikla s odchodem dvou klíčových osob zpět do ČR. Nový spolek z r. 2024 na činnost opět navazuje.

V roce 2024 byl v Rio de Janeiro otevřen honorární konzulát vedený paní Shirley Sobotka.

Přehled krajanských spolků v Brazílii je k dispozici zde.