Městský romantik

V 18. století byl na vrcholu romantický názor o ojedinělých lidských schopnostech zobrazit v umění dramatické pocity, které odráží naše celkové zážitky o světě. Vedle dalších žánrů pravě krajinomalba se ukázala velice oblíbenou pro vyjádření vztahu mezi člověkem a přírodou. Pohledy na pohoří, pralesní cesty, ruiny antických svatyň a středověkých hradů byly oblíbené náměty obrazů.

Thomas Nyqvist vzbuzuje svými obrazy podobné myšlenky, používá ale náměty typické pro naší dobu. Staré tovární haly, liduprázdné noční ulice, budovy odsouzené k destrukci, ruiny, které vlastně ani nechceme vidět. Tyto pohledy ukazují pochmurné stránky městské krajiny, takové jaká je ve skutečnosti, ale zároveň pohledem romantika. Přestože Thomasovým hlavním záměrem není ukazovat bídu a ubohost urbanismu, je nemožné se této myšlence úplně vyhnout. Thomas je jako osamocený noční chodec, současný romantický básník, který zachycuje nejdříve kamerou opuštěná místa, která ho zaujmou a v klidu ateliéru je proměňuje v malby.

V této metamorfóze kvalita maliřského rukopisu vystupuje do popředí a přebírá nejdůležitější roli v celku díla. Vlastně právě Nyqvistova klasická technika malby, imprimo (podmalba) a úzce vymezená barevnost palety barev, vstupují do centra zájmu diváka. Lazurní barva, nanesená suchým štětcem, komunikuje s pastózními tahy pod dramaticky malovanou oblohou. Malířský rukopis se stává rozhodující kvalitou a zároveň zdrojem uspokojení. Thomasu Nyqvistovi se daří propojit romantický pohled na umění a současný koncept obrazu nezávislého na divákově názoru. Na první pohled ponurý námět se promění pozitivní prožitek, malířské dílo, které nepotřebuje další objasňování.

Petr Řehoř / kurátor