Pokus o výklad modré

Přitažlivost konceptu jako umĕlecké metody mezi mladými umĕlci je významný, vykládám si to jako otázku výbĕru v situaci, kdy ”všechno je možné”,  koncept tak vymezuje hranice a umožňuje soustředit se.

Niklasova nová výstava dokazuje, že se rozhodl pro metodu jak omezit volbu barvy a zároveň formu výrazu minimalizovat. Jako barvu si zvolil modř a formu křížení linií, vlnění a trojrozměrnost. Všechny další významy vycházejí z této skutečnosti. Výklady významu modré se rozbíhají do všech smĕrů a tak každý divák má možnost najít si svůj výklad, který vzrušuje mozek i smysly různými způsoby. Proto se nechci pouštet do svého vlastního výkladu modré, přenechávám toto dobrodružství diváku samotnému. Formou výrazu se Niklas přiklání spíše k minimalismu 60. let, než k socialnímu konceptu současnosti. Tyrkysový odstín modři vytvaří na plátnech mřížový obrazec ve stupnici tmavé a svĕtlé. Iris (Iris řecká bohyně duhy) zase poukazuje na nekonečno. Obrazy jsou zároveň objekty a zároveň okna, která vtahují diváka dovnitř, rafinovanĕ jednoduché trojrozměrné objekty ztrácejí materiálnost svojí ”modrostí”.

Díla nejsou většinou pojmenována, jména zde zastupují soubory písmen a čísel. Díla tak vĕdomĕ ”lákají” diváky do absolutna modré barvy.

Petr Řehoř/kurátor