Osudy tzv. „chrastavských dětí“ jsou mimořádně poutavé a zajímavé. Skupina 100 dětí ve věku 6 – 13 let odcestovala v červnu 1956 do tehdejšího Československa. Jejich cesta vlakem přes Peking a Moskvu trvala 18 dní. Po příjezdu dětí do dětského domova v Chrastavě na Liberecku začalo jejich několikaleté poznávání československé kultury a zejména jazyka. Do té doby nevěděly o Československu téměř nic s výjimkou krátkého dokumentárního filmu, který jim byl promítnut na našem velvyslanectví v Hanoji před jejich odjezdem.

Během svých velmi srdečných projevů zavzpomínala skupina přibližně 30 bývalých studentů na svoje první začátky v naší zemi, kterou si postupem času zamilovaly, a tento krásný vztah k Československu jim vydržel celý život. Veliký díky věnovaly svým bývalým československým učitelům a vychovatelům, kteří se o ně po celou dobu s láskou starali. Během svých návštěvě ČR prý nezapomenou Chrastavu navštívit a ještě v minulém roce se někteří z nich setkali s tehdejší zdravotní sestrou v chrastavském ústavu paní Růženou Tupou.

Někteří z tehdejších studentů účinkovali i při natáčení dvou celovečerních filmů „Malí medvědáři“ (1957) a „Černý prapor“ (1958). Větší část z nich se v roce 1959 vrátila zpět do Vietnamu, ale patnáct nejstarších v Československu zůstalo a pokračovalo ve studiu na středních a vysokých školách. Po svém návratu do Vietnamu vykonávaly nejrůznější významné profese a někteří z nich zastávaly například i funkce náměstků ministrů.

Pro pracovníky našeho velvyslanectví bylo velikou poctou se této akce zúčastnit a osobně poznat tehdejší studenty, kteří se do Hanoje sjeli z různých částí Vietnamu, a kteří si i po 60-ti letech stále zachovávají vřelý vztah k naší zemi a v průběhu let významně přispěli k rozvoji našich dobrých vzájemných vztahů.