Nový zákon nahrazuje dosavadní ustanovení o umělé inteligenci obsažená v zákoně o průmyslu digitálních technologií a soustředí se zejména na rizika spojená s generativní umělou inteligencí. Jeho působnost je široká, vztahuje se jak na vietnamské instituce, soukromé organizace či jednotlivce, tak také na zahraniční subjekty působící ve Vietnamu. Po vzoru evropského Aktu o AI klade legislativa důraz na lidský faktor, tedy na nezbytný dohled a kontrolu nad systémy umělé inteligence. Tento právní rámec navíc zavádí tříúrovňové hodnocení rizik (vysoké, střední a nízké) a klade důraz na transparentnost obsahu. Klíčovým impulsem je pak zřízení národního fondu pro rozvoj AI, který pod hlavičkou ministerstva vědy a technologie podpoří inovace.

Bezpečnost a AI: Řízení rizik pod lidských dohledem

„Technologie mají lidem pomáhat, nikoliv je nahrazovat,“ zdůraznil ministr vědy a technologie Nguyen Manh Hung. Zákon proto definuje AI jako podpůrný nástroj, přičemž poslední slovo, a především odpovědnost v zásadních momentech vždy ponechává lidem. Hlavním dozorovým orgánem je ministerstvo vědy a technologie, které zodpovídá jak za implementaci pravidel do praxe, tak za následný dohled nad jejich dodržováním napříč všemi sektory.

Základem zákona je stupňovitá klasifikace rizik, která umožňuje pružně regulovat různé aplikace AI podle jejich dopadu. Systém konkrétně rozlišuje tři úrovně: vysokou, střední a nízkou. U vysoce rizikových systémů zákon vyžaduje podstatně náročnější bezpečnostní standardy a přísnější dohled. Za vysoce rizikové jsou považovány ty systémy, které by mohly mít zásadní dopad na lidská práva, veřejnou bezpečnost, klíčové veřejné sektory nebo aplikace, u nichž hrozí dalekosáhlé a těžko napravitelné důsledky. Pro systémy se středním rizikem platí povinnost transparentního fungování a součinnosti s kontrolními orgány. U nejméně rizikových aplikací je pak dohled pouze reaktivní – úřady do jejich fungování zasahují až ve chvíli, kdy zjistí jakékoliv nesrovnalosti. Intenzita dohledu se tedy bude přímo odvíjet od míry rizika, které daný systém představuje.

Identifikace rizikových systémů AI není černobílá. Posuzování rizik se řídí pěti klíčovými pravidly. Vedle dopadů na lidská práva a bezpečnost zohledňuje i specifika daného odvětví. Zásadním měřítkem je pak míra automatizace – tedy hranice, kde končí dohled člověka a začíná samostatné rozhodování stroje – spolu s celkovým rozsahem a silou potencionálního dopadu.

Umělá inteligence s odkrytými kartami: Pravidla pro transparentní obsah

Důvěra v digitální prostor je založena na transparentnosti. Nová legislativa proto vyžaduje, aby systémy umělé inteligence neskrývaly svou identitu. Jasné označení AI se tak stává základním „pravidlem hry“ pro bezpečné digitální prostředí. V tomto kontextu je tedy povinností poskytovatelů zajistit plnou transparentnost každé interakce. Uživatelé tak musí být srozumitelně upozorněni, že komunikují se systémem využívajícím umělou inteligenci. Zároveň jsou poskytovatelé v souladu s vládními předpisy povinni vkládat do zvukových, obrazových a video souborů generovaných umělou inteligencí strojově čitelné značky. Toto opatření se týká především obsahu, který napodobuje hlas nebo vzhled skutečné osoby či simuluje události reálného světa. Cílem těchto pravidel je efektivní omezení šíření deepfakes a ochrana před zavádějícími informacemi.

Architektura pokroku: Budování národní AI infrastruktury

Umělá inteligence se stává strategickým pilířem státu. Nová legislativa definuje AI infrastrukturu jako klíčovou oblast pro společné investice veřejného sektoru, soukromých podniků i občanské společnosti. Národní infrastruktura umělé inteligence je navržena s cílem zajistit vysokou míru propojenosti a vzájemné kompatibility. Tato digitální základna umožní rychlé škálování nových řešení a podpoří růst celého odvětví umělé inteligence. Zákon rovněž vytváří prostor pro užší spolupráci prostřednictvím dobrovolného sdílení dat. Cílem je zpřístupnit datové zdroje státním orgánům i dalším partnerům na základě vzájemné dohody, což přispěje k celonárodnímu technologickému pokroku. K urychlení inovací zákon zavádí tzv. regulační sandboxy. Tato bezpečná prostředí umožní prověřovat inovativní systémy AI v kontrolovaném režimu ještě před jejich ostrým nasazením.

Impuls pro digitální věk: Národní fond a databáze jako motor inovace

Zásadním nástrojem podpory celého sektoru se má stát národní fond pro rozvoj umělé inteligence. Tento fond bude například financovat vědecký výzkum, budování moderní technologické infrastruktury, vzdělávání odborníků či podporu startupů. Souběžně s finanční podporou zákon nařizuje rozvoj talentů v oblasti umělé inteligence, a to prostřednictvím vzdělávacích programů. Cílem této iniciativy je rozšiřování výuky umělé inteligence a datové vědy a zároveň prohlubování strategických partnerství mezi podniky, výzkumnými institucemi a mezinárodními organizacemi. Klíčovým krokem je zároveň vybudování jednotné národní databáze umělé inteligence, která bude umístěna v Národním datovém centru. Do tohoto centrálního uzlu budou plně integrovány AI databáze všech složek státní správy – od ministerstev a vládních úřadů až po lidové výbory na všech úrovních.

Co znamená AI zákon pro české exportéry

Vietnamský zákon o umělé inteligenci zavádí komplexní systém založený na posuzování rizik, který se vztahuje i na zahraniční firmy vyvíjející, dodávající či používající AI systémy ve Vietnamu. Zákon vychází z logiky evropského AI Act a vyžaduje, aby exportéři před uvedením svého řešení na trh určili rizikovou kategorii svého produktu a u středně či vysoce rizikových systémů provedli povinnou registraci v národním AI registru. Zákon má extrateritoriální účinek, a proto mohou být české firmy u vysokorizikových systémů povinny zřídit vietnamské zastoupení nebo jmenovat lokálního zástupce, což může zvýšit jejich provozní náklady. U technologií, která samostatně vytvářejí obsah, ukládá vietnamská legislativa povinnost jasně informovat o použití AI a označovat AI‑generovaný obsah, což je zásadní zejména pro výrobce bezpečnostních systémů, poskytovatele softwaru pro média, reklamu či simulace a dodavatele generativních vzdělávacích či marketingových nástrojů. Přestože regulace představuje vyšší administrativní a technické požadavky, současně otevírá nové příležitosti – české firmy již zvyklé na evropské standardy mohou snáze splnit vietnamské požadavky, profitovat z rostoucí poptávky po důvěryhodné AI například v bezpečnostním, průmyslovém či zdravotnickém sektoru a využít rozvoj chytrých výrobních center ve Vietnamu. Díky tomu se pro ně tato jinak náročná regulace může stát konkurenční výhodou.

 

Matěj Bíma, stážista

Eva Urbanová, ekonomická diplomatka ZÚ Hanoj