Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a pou­žití chemických zbraní a o jejich zničení (Convention on the Prohibition of the Development, Production, Stockpi­ling and Use of Chemical Weapons and on their Destruc­tion - CWC, dále jen Úmluva) vstoupila v platnost v roce 1997. Je prvním komplexním mechanismem, který směřuje k likvidaci celé jedné kategorie zbraní hromadného ničení a současně stanovuje opatření pro kontrolu plnění tohoto závazku. Hlavním cílem Úmluvy je zcela vyloučit možnost použití chemických zbraní. Splnění tohoto záměru zahrnuje nejen likvidaci stávajících zásob chemických zbraní a zabránění šíření chemických zbraní resp. kom­ponent pro jejich výrobu, ale současně předpokládá vytvoření účinného systému, který by smluvním státům pomohl chránit se v situacích, kdy by přes veš­keré úsilí byly chemické zbraně použity.

Smluvními státy Úmluvy je (k 19. červnu 2008) 184 států.

Úmluva stanoví pro smluvní státy obecný zákaz vývoje, výroby, jiného způsobu nabývání, hromadě-ní, přechovávání nebo předávání chemických zbraní, jejich použití a podílení se na vojenských přípravách použití chemických zbraní. Smluvní státy rovněž nesmí jakýmkoliv způsobem nikomu po­máhat, ani jej podporovat či navádět k jakékoli činnosti, kterou Úmluva zakazuje. Zákaz se vztahuje rovněž na chemické prostředky určené pro potlačování nepokojů jako metody vedení války. Vedle vý­še uvedených zákazů Úmluva stanoví pro smluvní státy, které vlastní zásoby chemických zbraní ne­bo objekty pro jejich výrobu, nebo které ponechaly chemické zbraně na území jiného státu, povin­nost tyto zásoby resp. objekty zlikvidovat v souladu s ustanoveními Úmluvy.

Úmluva podrobně upravuje postup při likvidaci chemických zbraní a objektů pro jejich výrobu, včet-ně stanovení lhůt, dokdy mají státy vlastnící tyto zbraně a objekty zlikvidovat. Za účelem získání in­formace, zda smluvní stát vlastní chemické zbraně a přehledu o zásobách těchto zbraní, resp. objektů pro jejich výrobu slouží tzv. deklarace, které je každý smluvní stát povinen předložit Organizaci pro zákaz chemických zbraní do 30 dnů poté, co pro něho Úmluva vstoupí v platnost.

Ochrana před nebezpečím možného použití chemických zbraní by nebyla úplná, kdyby spočívala pouze v likvidaci stávajících zásob tohoto druhu zbraní. Chemický průmysl po celém světě denně produkuje velké množství chemických látek, z nichž některé by mohly být potenciálně použity k výrobě bojových chemických látek, které jsou základní komponentou chemických zbraní. Z tohoto důvodu Úmluva rovněž upravuje verifikační mechanismy za účelem kontroly aktivit, které nejsou zakázány (tj. zejm. v rámci chemického průmyslu), aby se zamezilo případnému zneužití nebezpečných chemických látek.

Všechny smluvní státy Úmluvy mají povinnost včlenit do svých národních právních řádů požadav­ky, které z Úmluvy vyplývají. To se týká především stanovení zákazu činností nepovolených Úmlu­vou fyzickým a právnickým osobám spadajícím pod jurisdikci dotčeného státu, a dále stanovení od­povídajících sankcí za případná porušení tohoto zákazu. Pro implementaci Úmluvy na národní úrov­ni mají smluvní státy povinnost zřídit tzv. národní orgány, které jsou koordinačními místy pro kon­takt s Organizací pro zákaz chemických zbraní a s ostatními smluvními státy.

I přes pokročilé verifikační mechanismy a záruky, které Úmluva poskytuje, nelze samozřejmě vy-loučit nebezpečí použití chemických zbraní. Za tímto účelem Úmluva podporuje rozvoj národních programů ochrany proti chemickým zbraním a pomoci při skutečném ohrožení či napadení smluv­ního státu těmito zbraněmi.