Syrský ropný a plynárenský sektor vstupuje v roce 2026 do nové fáze obnovy a otevírá se zahraničním investorům. Po pádu režimu Bašára Asada na konci roku 2024, zrušení klíčových sankcí a obnovení mezinárodních finančních toků se vláda snaží restartovat jeden z nejdůležitějších pilířů ekonomiky. Podle aktuální sektorové prezentace z března 2026  se těžba ropy pohybuje kolem 110 tisíc barelů denně, což je výrazně méně než předválečných 380 tisíc barelů denně, nicméně potenciál návratu k vyšším objemům existuje.

 

Sektor byl během konfliktu zásadně poškozen, přičemž celkové ztráty jsou odhadovány na více než 115 miliard USD. Při plné obnově těžby by však roční příjmy mohly dosahovat až 6 miliard USD. Klíčovým momentem bylo převzetí kontroly nad většinou ropných a plynových polí vládou na začátku roku 2026, což vytváří základní předpoklad pro návrat zahraničních firem. Zároveň došlo k obnovení státní společnosti Syrian Petroleum Company jako hlavního partnera pro investory a koordinátora celého sektoru.

 

Do Sýrie již vstupují první velcí hráči. Americké společnosti Chevron a ConocoPhillips podepsaly memoranda o spolupráci v oblasti průzkumu a obnovy infrastruktury, zájem projevují také firmy ze zemí Perského zálivu a Evropy. Nová legislativa navíc umožňuje zahraničním investorům až stoprocentní vlastnictví projektů, což představuje zásadní změnu oproti předchozímu režimu.

 

Navzdory těmto pozitivním signálům zůstává stav infrastruktury hlavní překážkou rychlé obnovy. Rafinérie v Homsu a Banijásu fungují jen na zlomek své původní kapacity a rozsáhlá potrubní síť je z velké části poškozená nebo nefunkční. Obnova bude vyžadovat investice v řádu desítek miliard dolarů a podle odhadů potrvá minimálně několik let.

 

Sýrie se zároveň snaží využít svou geografickou polohu a profilovat se jako energetický tranzitní uzel mezi Perským zálivem, Irákem a Evropou. Diskutují se projekty obnovy ropovodu z iráckého Kirkúku do středomořského přístavu Banijás či výstavby plynovodů směřujících do Turecka a dále do Evropy. Tyto projekty by mohly přinést významné tranzitní příjmy a posílit strategický význam země.

 

Realizaci těchto ambicí však komplikuje bezpečnostní situace a geopolitická rizika. Přetrvávají hrozby ze strany ozbrojených skupin, nejistota kolem vztahů s kurdskými silami na severovýchodě země i vliv vnějších aktérů včetně Ruska a Íránu. Investoři rovněž zohledňují regulatorní nejistotu a omezení vyplývající z mezinárodního statusu Sýrie.

 

Dalším faktorem je vývoj globálního trhu s plynem, který se rychle posouvá směrem k LNG. Flexibilita zkapalněného plynu a rostoucí kapacity snižují ekonomickou atraktivitu tradičních plynovodů, což může ovlivnit návratnost velkých infrastrukturních projektů v regionu. Na druhé straně geopolitické napětí zvyšuje význam alternativních pozemních tras, což může hrát ve prospěch syrských tranzitních ambicí.

 

Pro české exportéry se v Sýrii otevírají příležitosti zejména v oblasti dodávek technologií pro těžbu, modernizace rafinérií, energetické infrastruktury či průmyslové automatizace. Uplatnění mohou najít i firmy zaměřené na školení a technickou podporu. Vstup na trh však zůstává spojen s určitou mírou rizika a vyžaduje důkladné posouzení partnerů i financování projektů.

 

Další vývoj bude záviset především na stabilizaci bezpečnostní situace, nastavení transparentního regulatorního rámce a schopnosti vlády přilákat dlouhodobý kapitál. Pokud se tyto podmínky podaří naplnit, může se Sýrie v horizontu několika let znovu stát významným hráčem na regionálním energetickém trhu.