Energetický sektor Sýrie patří po více než dekádě konfliktu k nejvíce poškozeným částem ekonomiky. Zároveň jde o oblast, bez jejíž stabilizace není možná obnova průmyslu, zemědělství ani základních veřejných služeb. V posledním roce se objevují signály postupné konsolidace státní kontroly nad klíčovou infrastrukturou a zároveň první investiční záměry, zejména v elektroenergetice. To vytváří omezený, avšak konkrétní prostor pro zahraniční dodavatele technologií a služeb – včetně českých firem.

 

Sankční a investiční rámec

Rok 2025 přinesl částečné uvolnění mezinárodních sankcí, zejména v oblasti energetiky, bankovnictví a dopravy. Přesto zůstává prostředí vysoce regulované a každý projekt vyžaduje důsledné posouzení sankční, exportně-kontrolní a bankovní kompatibility. Úspěšné budou především projekty s jasným civilním a infrastrukturním charakterem, transparentním financováním a zapojením renomovaných partnerů.

 

Ropa a plyn: strategický význam, omezený výkon

Před rokem 2011 patřila Sýrie mezi středně významné producenty ropy v regionu. Dnes je produkce výrazně nižší a země je do značné míry závislá na dovozech paliv. Ropný a plynárenský sektor je zatížen poškozenou infrastrukturou, nedostatkem investic a sankčními omezeními, přesto zůstává klíčovým zdrojem příjmů státu a energetických vstupů.

Z hlediska zahraniční spolupráce se zde otevírají především servisní a modernizační projekty – opravy zařízení, náhradní díly, měřicí a bezpečnostní systémy, zvyšování energetické účinnosti a environmentální monitoring. Pro české firmy jde spíše o technicky orientované zakázky než o rozsáhlé investice do těžby.

 

Elektroenergetika: hlavní úzké hrdlo ekonomiky

Největším problémem syrské ekonomiky zůstává nedostatek elektřiny. Instalovaný výkon elektráren byl během konfliktu drasticky snížen a výroba elektřiny je limitována nedostatkem paliv i technickým stavem přenosové a distribuční soustavy. V mnoha regionech je elektřina dostupná pouze několik (4-8) hodin denně, což zásadně omezuje průmyslovou výrobu i fungování služeb.

Právě elektroenergetika je proto hlavní prioritou státu i mezinárodních aktérů. Veřejně se objevují záměry na výstavbu plynových elektráren v kombinaci s velkými solárními projekty, stejně jako tlak na obnovu rozvoden, transformátorů a distribučních sítí. Pro české firmy se zde nabízí uplatnění v oblasti energetických technologií, automatizace, řídicích systémů, ochran, měření a snižování ztrát v sítích.

 

Obnovitelné zdroje a vodní energetika: rychlá řešení v krizových podmínkách

Vedle velkých projektů se dynamicky rozvíjejí decentralizované solární systémy, které domácnosti a podniky instalují jako reakci na výpadky sítě. Fotovoltaika v kombinaci s bateriovými úložišti a dieselovými zálohami se stává běžnou součástí energetického mixu. To vytváří poptávku po komponentách, řízení hybridních systémů, akumulaci energie a servisu, kde mají české firmy relevantní zkušenosti. Význam obnovitelných zdrojů v Sýrii v posledních letech roste, a to nejen z klimatických, ale především z krizových a provozních důvodů.

Specifickou roli v syrském energetickém mixu hraje vodní energetika, která je méně závislá na dovozu paliv a zároveň relativně méně citlivá na sankční omezení. Všechny tři klíčové vodní elektrárny na řece Eufrat – Tišrin, Eufrat (Tabqa) a Kadiran – jsou od ledna 2026 pod plnou kontrolou syrského státu, přičemž jejich hlavním problémem je nedostatek náhradních dílů a finančních prostředků na údržbu.

Přehrada Tišrin disponuje šesti turbínami s instalovaným výkonem 600 MW, přehrada Eufrat (Tabqa) má osm turbín o celkovém výkonu 800 MW, z nichž jsou však čtyři mimo provoz, a přehrada Kadiran je vybavena třemi turbínami o výkonu 105 MW.

Ministerstvo energetiky se v současnosti snaží situaci řešit mobilizací převážně místních techniků, kteří zajišťují opravy vč. výroby a kompletací náhradních dílů pro nefunkční turbíny, často formou kanibalizace. Opravy rychle postupují a očekává se, že již do června letošního roku se průměrná dostupnost elektřiny pro obyvatelstvo zvýší ze současných 6-8 na 12–13 hodin denně.

Technický stav těchto zařízení je poznamenán dlouhodobým nedostatkem údržby a investic. Právě zde se však otevírá konkrétní prostor pro zahraniční dodavatele – modernizace turbín a generátorů, nové řídicí a ochranné systémy, rozvodny, regulace výkonu a zvýšení účinnosti. Pro české firmy s tradicí ve vodní energetice představuje tento segment jednu z nejrealističtějších vstupních bran na syrský energetický trh.

Paralelně probíhá rozšiřování výrobních kapacit i v tepelných zdrojích. Ministerstvo energetiky potvrdilo finanční a technickou podporu Saúdské Arábie při zvyšování výkonu elektrárny Deir Ali na 600 MW a elektrárny Aleppo až na 1 000 MW. Zároveň se připravují smlouvy se Saúdskou Arábií na výstavbu malých solárních elektráren s celkovou kapacitou až 1 000 MW, což potvrzuje rostoucí důraz na decentralizované obnovitelné zdroje.

Dlouhodobě ministerstvo pracuje také na studích větrné energetiky, přičemž jako perspektivní lokality jsou zmiňovány Homs, Kunejtra a oblast Golanských výšin. V oblasti plynové energetiky byla uzavřena dohoda se společností UCC na instalaci čtyř plynových turbín v elektrárnách Aleppo, Deir ez-Zor, Mahardah a Zayzoun. V nejbližší době má být rovněž vypsáno výběrové řízení na nový projekt vodní elektrárny.

Podle ministerstva se již podařilo zvýšit celkovou výrobu elektřiny na cca 3 000 MW a cílem pro letošní rok je dosažení kapacity až 5 000 MW. Pro zahraniční dodavatele to znamená konkrétní investiční a exportní příležitosti zejména v oblasti modernizace vodních elektráren, dodávek turbín a jejich komponent, řídicích a ochranných systémů, solárních technologií, hybridních zdrojů a energetické infrastruktury, kde mohou české firmy nabídnout technické know-how i dlouhodobý servis.

 

Co to znamená pro české exportéry

Aktuální kroky syrského Ministerstva energetiky potvrzují, že energetika patří mezi absolutní priority hospodářské stabilizace země. Plánované navyšování výroby elektřiny, opravy vodních elektráren, rozšiřování plynových zdrojů a příprava rozsáhlých solárních projektů ukazují na konkrétní investiční pipeline, která se již začíná realizovat. Cílem státu je zvýšit celkovou výrobní kapacitu až na 5 000 MW, což by znamenalo zásadní zlepšení dostupnosti elektřiny pro obyvatelstvo i průmysl.

Pro české firmy to představuje reálné, byť selektivní exportní příležitosti, zejména v segmentech, které nejsou primárně spojeny s těžbou uhlovodíků, ale s modernizací, údržbou a technologickým rozvojem energetické infrastruktury. Největší potenciál lze identifikovat v oblasti vodních elektráren (retrofit turbín, generátory, regulace, ochrany), plynových a hybridních zdrojů, solárních systémů, rozvoden, automatizace a řízení sítí, stejně jako v dlouhodobých servisních a technicko-poradenských kontraktech.

Zároveň platí, že úspěšné zapojení do syrských projektů bude vyžadovat pečlivé posouzení sankčního rámce, exportních kontrol a finanční struktury projektů. Perspektivní jsou zejména projekty s jasným civilním a infrastrukturním charakterem, podporované státem nebo zahraničními partnery, kde je kladen důraz na obnovu základních služeb.

 

Jan Riegert, ekonomický diplomat, ZÚ Damašek