Na rozdíl od jeho předešlého setkání s dakarskými  studenty, kdy byly kurzy zaměřeny spíše prakticky, se tentokrát jeho přednáška zaměřila na teoretický rozměr architektury, a to na propojení či hledání národní identity prostřednictvím architektury. Téma bylo ilustrováno na příkladu hledání národní identity české  architektury    19. století.

Přednáška byla zaměřena na estetickou dimenzi nacionalismu a úlohu architektury při vytváření kolektivní identity. Výklad ukázal sociální podmíněnost konceptu národního stylu, a to zejména na příkladech historismu 19. a raného 20. století. Zvláštní pozornost byla věnována tzv. české neorenesanci. Na tomto příkladu bylo demonstrováno, jak česká historiografie ve 20. letech 20. století tento estetický a nikoliv politický fenomén zpětně učinila nositelem nacionálního vědomí.

I přes složitost tématu a skutečnost, že přednáška probíhala v angličtině, bylo zřejmé, že téma národní identity v architektuře (a nejen tam) je otázkou, která u místních studentů velmi  rezonuje. Senegalská společnost dodnes nemá jasný postoj k tomu, zda má dědictví francouzských architektů působících v době kolonialismu v Senegalu považovat za vlastní či nikoliv. O senegalské architektuře jako takové však dodnes hovořit nelze.  Po přednášce tedy vznikla velmi živá debata.

Kromě přednášky samotné bylo cílem prozkoumání možností další spolupráce obou škol, o něž projevila senegalská strana velmi aktivní zájem; přednáška samotná byla prvním krokem na cestě k tomuto cíli.