Jak byste krátce představil svou tvorbu a hlavní témata, která vás dlouhodobě provázejí?

Dlouhodobě se věnuji malbě ve veřejném prostoru. Ta se od mojí mladistvé vášně pro graffiti a street art postupně rozvinula v koordinovanou realizaci maleb velkoplošných formátů, tzv. muralů. V ateliérové tvorbě se věnuji zejména technice akrylu a airbrushe na plátně. Tématicky mě baví zkoumat spojení dvou zdánlivě neslučitelných fenoménů – syrového odkazu graffiti a aplikace designérských principů. Tím druhým úročím své zkušenosti z vysokoškolských studií. Malby rád doplňuji o portrétní a jiné motivy dle místa vzniku.

Co vás přivedlo k rozhodnutí zúčastnit se festivalu Meeting of Styles v Yeumbeul v Senegalu?

Podal jsem přihlášku do „open callu“ a k mému štěstí mě vybrali mezi účastníky. Do Afriky jsem se do té doby nepodíval, zdálo se mi to jako vhodná záminka to změnit.

Měl jste již zkušenosti s účastí na podobných festivalech?

Pravidelně se již roky účastním různých urban art a graffiti festivalů, nebyla to první zkušenost. Rozhodně ale jedna z nejintenzivnějších, a to snad po všech směrech.

Byla pro vás účast na festivalu v Senegalu v něčem odlišná od vašich předchozích zkušeností?

Často jsou do organizace podobných akcí zapojeni dobrovolníci z řad místních. Tady tomu nebylo jinak, kromě pomocných rukou však organizátoři oslovili i desítky mladých mediků, kteří nám byli k dispozici pro případ jakýchkoli zdravotních obtíží. Na festival jsme všichni jeli na vlastní nebezpečí – alespoň jak stálo ve smlouvě. Odlišné však bylo téměř vše – podmínky a prostředí pro malování, společné stravování… i samotná týdenní délka festivalu, kdy byl součástí například společný výlet do centra metropole. To není běžné. Stejně jako intenzita okolního hluku a neutuchající mumraj lidí, „smečky“ dětí a zvířectva. Učili mě trpělivosti. (smích)

Jaký byl váš první dojem ze Senegalu a z místní streetartové scény?

V Senegalu jsem většinu času strávil v Dakaru a jeho přilehlých částech, proto se budu vztahovat k hlavnímu městu. První dojem? Organizovaný chaos, horký vzduch nasycený pískem, vysoká hustota zalidnění. Do země jsem přiletěl mezi druhou a třetí ráno a přivítal mě tedy relativní klid. Po probuzení byly už ulice Yeumbeulu plné dětí, klaksonů a koňských povozů. Lhostejných i srdečných pohledů, úsměvů a mávajících dlaní.

Jaké malby jste během festivalu v Yeumbeul realizoval a jaká byla jejich hlavní myšlenka?

Vzhledem k improvizovaným podmínkám akce jsem se dozvěděl umístění a velikost stěn až v předvečer malování. Improvizoval jsem tudíž také – skici jsem si připravoval před ulehnutím ke spánku. Námětem pracuji s reáliemi Senegalu. U obou festivalových maleb jsem usiloval o jejich citlivé začlenění do okolního prostředí. Poslední třetí a neoficiální, malbu jsem vytvořil poslední den ve městě. Místní už předpokládali, že jako Evropan s taškou sprejů přes rameno chodím ulicemi ve snaze získat co nejlepší stěnu. To opravdu nebylo těžké. Naopak – obyvatelé Yeumbeulu častokrát toužili po barevných příbytcích; pomaloval jsem na přání i několik valníků.

Objevil jste během svého pobytu v Senegalu něco nového nebo něco, co vás překvapilo?

Takového by se našlo vícero. Obecně mě překvapil způsob fungování a správy země. Očividný kontrast mezi bohatými a chudou vrstvou. V každodenním životě pak některé zvyklosti, o které jsem se musel zajímat hlouběji. Nošení košů na hlavě. Jak funguje místní rodina a vztahy mezi muži a ženami? Proč jsem v Dakaru utíkal před slzným plynem? Abych nezapomněl, moc mi zachutnala místní kuchyně. A prášek z baobabu jsem přivezl do Čech celé rodině.

Jak jste vnímal reakce místních obyvatel a umělců na vaši tvorbu i tvorbu dalších účastníků festivalu?

Senegalci byli nadšení! Dospělí si malby fotili, a děti zajímaly hlavně spreje. Chtěly si malování taky vyzkoušet a pod záminkou různého třídění a vyrovnávání plechovek si chtěly nějaké ukořistit. To jim nemůžu mít za zlé. Z ostatních umělců se mi dostalo ohlasů od těch, kterých tvorbu oceňuji i já sám. Taková reciprocita mě potěšila. Přece jen, je to pro mě největší zadostiučinění.

Co pro vás bylo během pobytu v Senegalu nejsilnějším zážitkem – umělecky i lidsky?

Určitě okolnosti vzniku třetí malby. Půl hodiny jsem chodil spletitými uličkami Yeumbeulu až jsem nakonec po krátké rozvaze a nabídce jedné z hospodyněk vytvořil „freestyle“ malbu – na až podezřele klidném dvorku s domácími zvířaty, zvědavě pozorujícími moji kratochvíli. Za necelé tři hodiny jsem odcházel s fotkami a životním zážitkem. Spontánní malba s ještě spontánnějším pozváním na oběd, na terasu za rodinou. Sedíme v kruhu třech dospělých a šesti dětí, jíme lžícemi pečenou rybu a rýži. Takové nečekané a vřelé gesto nezapomenu.

Jak vznikla spolupráce s Velvyslanectvím České republiky v Dakaru?

Napsal jsem Velvyslanectví zprávu o svojí účasti na Meeting of Styles a zeptal se, zda a za jakých podmínek by nechtěli moji cestu podpořit. Nakonec jsem, i díky partnerství ambasády se společností WAD Motors, mohl vytvořit malbu ve foyer budovy. Taková příležitost se neodmítá.

Co vás inspirovalo k návrhu malby pro prostory ambasády?

Usiloval jsem o vyrovnanou fúzi autorského rukopisu a respektu ke znění samotné zakázky. Ta zněla následovně: „Česko-senegalské přátelství a spolupráce“. Logicky jsem se uchýlil k následování státních barev (a vlajek) obou zemí. Největší inspiraci mi však nakonec poskytla lidová tvořivost a lokální kulturní odkaz: malby na rybářských lodích typické pro Senegal. Údajně každá oblast a etnikum má svůj specifický styl. Toho se dalo krásně využít k vytvoření toho svého.

Jaké symboly se na malbě objevují a co jednotlivé prvky představují?

Vizuální těžiště stěny zaujímá realistické zobrazení pověstného dvouocasého Českého lva ze státního znaku. Předlohou mi stála původně pískovcová socha Josefa Maxe z poloviny 19. století. V Praze ji můžeme zahlédnout letmo třeba z tramvaje 12 v zatáčce mezi Letenskými a Chotkovými sady. Kromě státních vlajek kompozice představuje další státní symboly – stylizovaný květ a list lípy a baobabu. Tyto prvky jsem ztvárnil jako semi-abstraktní piktogramy, vizuálně podobné těm na kánoích. Společně s ISO kódy České republiky a Senegalu dotváří obdélníkový obraz kolem naznačené části hranic země. Tečkou jsem na mapě vyznačil polohu hlavního města na Zeleném mysu. Přes reprezentativní vyznění malby podpořené světlými vertikálami a čistotou provedení jsem do malby propašoval i špetku (dů)vtipu – značky Senegalu se často objevují v různých formách i na lodích samotných. Přišlo mi to úsměvné. Jsou to vlastně v přeneseném významu takové „tagy“ nesoucí podobný smysl jako právě ty z graffiti světa.

Jak dlouho jste na muralu na velvyslanectví pracoval a jak malba vznikala?

Samotná realizace na místě trvala zhruba čtyři celé dny. Rešerše tématu, příprava návrhu a vizualizace na tabletu přes další dva. Skicu 3 x 3,5 metru jsem si nejprve skrze rozšířenou realitu promítnul na zeď a obtahoval její kontury. Poté jsem se několik dní věnoval samotné malbě, kdy po jednotlivě nanášených odstínech ve vrstvách vzniká plasticita a iluze trojrozměrnosti díla. Ostré hrany a linky jsem vykrýval páskou a pro detailní provedení log si z papíru vyřezal šablony – opět pro každou barvu samostatně. Den před odhalením hotové malby jsem finišoval začišťováním nepřesností a chyb. Těm se nelze vyhnout.

Na jakých projektech nyní pracujete a jaké jsou vaše další umělecké plány?

Momentálně připravuji v ateliéru novou sérii obrazů pro svoji nadcházející sólovou výstavu v bulharské Nové Zagoře. Od dubna do června mě také čeká prestižní umělecká rezidence v DomagkAteliers v Mnichově, kde budeme působit společně s přítelkyní, malířkou Magdalenou Ševčík, jako umělecké duo. Poté týdenní mikrorezidence v Bulharsku, …kalendář mám již nyní z počátku roku relativně zaplněný. Opět mě čeká řada graffiti festivalů v zahraničí – jmenovitě v Athénách, Wiesbadenu a další, které jsou teprve v procesu. Už teď se těším se na každou výzvu, která mi připadne do cesty.

Rád bych poděkoval panu velvyslanci Pavlovi Procházkovi, paní konzulce Haně Trousilové, zmiňovanému partneru WAD Motors a celému kolektivu Velvyslanectví za možnost realizace malby, vstřícný přístup a veškerou nápomocnost během mého pobytu v Senegalu. Děkuji!