Do Kišiněva, který byl hlavním městem tehdejší besarabské gubernie carského Ruska, zavítala na přelomu 19. a 20. století celá řada českých hudebníků. Uplatnění nacházeli ponejvíce ve vojenských kapelách či jako učitelé hudby, ale své stopy v Kišiněvě ale zanechali také hudební řemeslníci či podnikatelé. Od konce 19. století byly v Kišiněvě hned dva obchody s dílnami na hudební nástroje českých krajanů Jana Kolbaby (*1868-?) a Františka Kaprase (*1861-1925). Mezi první české hudebníky v Kišiněvě patří vojenský kapelník Ferdinand Dvořák, který na sklonku 19. století se svou kapelou vystupoval i pro veřejnost. U vojenské kapely začínal v první polovině 90. let 19. století další Čech Josef Sedláček, kapelník 54. pěšího Minského pluku, který později (1895-1911) působil jako učitel houslí na středních školách v Kišiněvě. Epizodicky se v Kišiněvě zdržel roku 1880 Bohuslav Šindelář, kapelník 8. husarského Ljubenského pluku, který se později proslavil jako kapelník prestižního Preobraženského pluku v Petrohradě.

Po založení kišiněvské hudební školy při odbočce Imperiální ruské hudební společnosti zahájil v Kišiněvě tradici zdejšího působení českých pedagogů pianista Bedřich Křídlo  (*1876-1902). Po jeho předčasné smrti jich na této kišiněvské konzervatoři působila celá řada - pianista Karel Vejrych (*1873-1930), violoncellista Antonín Fingerland (1882-1966), pianistka Růžena Deylová (*1888-1969) nebo houslista Stanislav Ondříček (*1885-1953). Krátce bylo dokonce vedení školy v rukou českého krajana Jiřího-Otakara Scheidlera (*1874-1937). Svou hudební dráhu v Kišiněvě naopak zahájil Vilém Rajtr (*1890-1951). Jako sirotek zde od šesti let vyrůstal u svých příbuzných, patrně v rodině zmiňovaného Františka Kaprase, majitele obchodu s hudebními nástroji. Studium hudby zahájil Rajtr symbolicky u Bedřicha Křídla právě zde. Po absolutoriu pražské konzervatoře zamířil opět do Ruska, kde se stal II. koncertním mistrem v Bolšom těatre v Moskvě. Po světové válce odešel do Bratislavy, kde ve Slovenském národním divadle působil jako I. koncertní mistr až do roku 1941, později ve skupině prvních houslí. Slovensku zůstal Rajtr věrný až do své smrti a často vystupoval v bratislavském  rozhlasu.

Tradici českých hudebních pedagogů v Kišiněvě přervala první světová válka. České hudební stopy odsud mizí úmrtím učitele dechových hudebních nástrojů Václava Heřmana v Kišiněvě v květnu 1926 a definitivní tečku za nimi učinila druhá světová válka. Ta přivedla v řadách Svobodovy armády do Prahy Jana Kolbabu ml. (*1898-?), kišinevského rodáka, který působil v 50. letech jakou houslista v orchestru Národního divadla v Praze.

Hudební přednášku, přednesenou Svetlanou Bivol, ředitelkou Národní filharmonie, doprovodily ukázky z tvorby Bedřicha Křídla komponované v Kišiněvě (Skladby pro velké a malé děti). "Valse mélancolique" prvního ředitele kišiněvské konzervatoře Vladimira Rebikova, který na hudební škole Křídla angažoval, zahrál poslanec moldavského parlamentu Vitali Gavrouc. Hudební pásmo uzavřela Smetanova Luisina polka a Beethovenova Óda na radost, provedená předsedou senátního výboru pro EU parlamentu České republiky Vladislavem Vilímcem.