Dne 29. března 2007 byl Univerzitou v Lutychu udělen čestný doktorát Václavu Havlovi za jeho celoživotní úsilí o prosazování spoluodpovědnosti jednotlivce za stav společnosti a světa. Velvyslanec ČR v Belgii V.Müller předal zástupcům univerzity děkovný dopis Václava Havla. Ve svém poděkování za čestný doktorát se Václav Havel zaměřil na téma soužití různých civilizačních okruhů a kultur globálně propojeného světa a na postavení Evropy v něm. Celé znění děkovného dopisu Václava Havla přinášíme níže:

___________

Václav Havel

Poděkování za čestný doktorát

Univerzita Liège 29. března 2007

Vaše Magnificence,

vaše Excelence,

dámy a pánové,

je mi ctí oslovit vás při této slavnostní příležitosti a prosím, omluvte mě, že ji s vámi nemohu sdílet osobně. Jistě mi však i na dálku uvěříte mou radost z toho, že se vaše respektovaná univerzita rozhodla ocenit mé celoživotní úsilí o prosazování spoluodpovědnosti jednotlivce za stav společnosti a světa. Byl to pravděpodobně právě pocit širší odpovědnosti, který se stal zdrojem mé činnosti literární i občanské, disidentské i prezidentské. Ostatně na něm stojí i mé angažmá dnešní, postprezidentské. Přestože je ocenění za celoživotní dílo výzvou k ohlédnutí či bilancování, rozhodl jsem se nehovořit dnes o minulosti, ale dovolíte-li, zmíním se o něčem pro nás velmi aktuálním: o soužití různých civilizačních okruhů a kultur globálně propojeného světa a o postavení Evropy v něm.

Po pádu železné opony a po jistém vstřebávání jeho důsledků se svět ocitl na vážné dějinné křižovatce. Zkoumám-li však dnešní rozmanité problémy, ať ekonomické, sociální, ekologické či obecně civilizační, vždycky nakonec narazím na otázku svědomí, na otázku, zda to či ono je či není slušné, či zda to je či není z globálního a dlouhodobého pohledu odpovědné. Mravní řád a jeho zdroje, lidské svědomí, lidská odpovědnost a její původ, lidská práva a zdroje práva lidí na lidská práva, to jsou podle mého nejhlubšího přesvědčení a podle všech mých zkušeností ta vůbec nejdůležitější politická témata doby. Má-li tedy lidstvo přežít a vyvarovat se rozmanitých katastrof, které by mohly nastat, pak musí být celosvětový politický pořádek provázen vzájemným respektem různých civilizačních okruhů, kultur, národů či kontinentů a jejich upřímnou snahou hledat a nalézat hodnoty či základní mravní imperativy, které jsou všem společné, a ukládat je do základů, na nichž stojí a bude stát jejich vzájemné soužití v globálně propojeném světě.

Na dějinné křižovatce však stojí i samotná Evropa. Nemám vůbec obavu o velkolepý projekt Evropské unie. Podívám-li se na evropské dějiny, zdá se mi nepodstatné, budeme-li mít evropskou ústavu za rok či za pět let. Důležité je, aby Evropská unie neopustila podstatu a základní pilíře evropské civilizace, její identitu, aby nebyla pouhým souborem byrokratických rozhodnutí, kvót, daní a dotací. Evropská unie nemůže být jen jakousi velkou grantovou agenturou. Evropa si musí rozvzpomenout na své tisícileté kořeny a uvědomit si svou vlastní identitu. Jako občan se v dnešním globálním světě musím zabývat nejen mně blízkou identitou českou ale i identitou evropskou a klást si přitom základní otázku, zda vůbec existuje. Jak jistě tušíte, zodpověděl jsem si ji už dávno. Stačí překročit hranice Evropy.

Bezpočtukrát jsem se o tom přesvědčil, když jsem v roli prezidenta navštívil desítky a desítky zemí, všechny kontinenty a vždy znovu, když jsem byl konfrontován s jinými národy, s jinými civilizačními okruhy, s jinými národními kulturami, s jinými životními styly. Hledání identity, hledání svébytnosti, hledání sebe sama vždycky zároveň znamená porozumění jinakosti druhých, vcítění se a nacházení respektu k jiné kultuře a historii. Hledání vlastní identity, dotazování se na sebe sama, je tak zároveň návodem k vzájemnému lidskému, kulturnímu i politickému soužití na této planetě.

Evropská civilizace vyvážela v minulosti svou kulturu do celého světa začasté dosti agresivně. Byla zdrojem rozmanitých civilizačních problémů, vyvážela do světa konflikty včetně dvou světových válek, které vznikly na její půdě. Zdá se mi, že tato její dvojsmyslná role by pro nás měla být výzvou k tomu, abychom vše dobré a fantastické, co patří k tradici evropského ducha, šířili v budoucnu jiným způsobem. Způsobem založeným na respektu k jinakosti, abychom spíš inspirovali, než dobývali, abychom sloužili jako dobrý příklad, jako výzva.

Děkuji vám za pozornost a ještě jednou vám ze srdce děkuji za čestný doktorát, kterého se mi dnes dostává.