Pocházel ze staré jindřichohradecké měšťanské rodiny, jeho otecdr. Jan Slavík (1846-1910) byl zemským a posléze říšským poslancem. Po absolvování gymnázia (1902) vystudoval PrF české univerzity v Praze (JUDr. 1907), pak pracoval nejprve jako právní praktikant, resp. právní koncipient, od poč. r. 1914 vedl vlastní advokátní kancelář. Ihned po zrodu republiky se zapojil do budování její zahraniční služby. Již 1.11. 1918 byl Kramářovou vládou jmenován přednostou Úřadu pro přípravu mírové konference, který také organizoval sestavování přípravných materiálů pro "mírový kongres". Poč. ledna 1919 byl ustaven jedním z gen. taj. čs. delegace na nadcházející mírovou konferenci v Paříži. Hned po skončení konference byl přijat do stavu úředníků MZV (a v lednu 1921 jmenován legačním radou II. tř.), od února 1921 působil jako legační rada na čs. vyslanectví v Bernu a současně byl přidělen jako delegát ČSR u Mezinár. úřadu práce. V únoru 1928 byl jako vrchní odborový rada přeložen do ústředí, kde pracoval v II. sekci a ještě v srpnu t.r. byl povýšen na ministerského radu a vedl její první odd. pro střední a západní Evropu a Ameriku. K 1.10.1931 byl jmenován řádným vyslancem v Belgii, brzy pověřeným i zastupováním ČSR v Lucembursku. Jeho mise v Bruselu byla poznamenána od r. 1935 odklonem Belgie od spojenectví s Francií k politice neutrality. Tento trend belgické politiky přispěl k tomu, že VS v březnu 1939 vydal po konzultaci s belgickým ministrem zahraničí čs. legaci Němcům. (Svůj postup později vysvětlil v obsáhlém, dodnes nezveřejněném pamětním spisu.) VS se ale odmítl vrátit do protektorátu a naopak se záhy zapojil do rodícího se čs. odboje, od listopadu 1940 pak působil ve službách MZV čs. exilové vlády. Po obnově diplomatických styků mezi exilovými vládami ČSR a Belgie byl znovu jmenován titulářem u belgické vlády a s ní se také v listopadu 1944 vrátil do osvobozeného Bruselu. V Belgii působil do listopadu 1945, poté pracoval až do penzionování k 30.9.1946 ještě jako ministerský rada na pražském MZV.

A.: Státní okresní archiv, jindřichův Hradec, pozůstalost Jana a Vladimíra Slavíkových.
Lit.: Jan NĚMEČEK, Soumrak a úsvit československé diplomacie, 15. březen a československé zastupitelské úřady. Praha 2008
Diplomacie Československa