Pocházel z rodiny evangelického literáta a historika Samuela Rakšányho. Vystudoval evangelické lyceum v Bratislavě, gymnázium v Banské Štiavnici a lyceum v Dijonu (maturita 1926). Posléze studoval filozofii na univerzitě v Dijonu a práva na UK (JUDr. 1931), kde se mj. zapojil do aktivit "agrárních" akademiků. Po studiích pracoval na Okresních soudech v Banské Bystrici, Levicích a v Martině. Od r. 1936 byl ministerským komisařem v KPR v Praze. Již od studentských let byl také činný jako dopisovatel regionálního slov. tisku a překladatel, především právní literatury. Po vzniku Slovenského štátu se stal vedoucím právní sekce bratislav. MZV, od r. 1943 se účastnil také slov. občansky orientovaného odbojového hnutí. Po osvobození byl přijat na MZV do Prahy, kde byl nejprve ustanoven zástupcem ved. prezidia ministerstva. V červenci 1946 byl jmenován prvním poválečným vyslancem v Belgii (současně akreditovaným v Lucembursku), v čele zastupitelského úřadu v Bruselu zůstal i po komunist. převratu a vedl jej ař do konce r. 1950. Ještě v letech 1950-51 byl nominován delegátem ČSR u Mezispojenecké reparační komise v Bruselu. Poč. r. 1952 až do penzionování (1974!) vyučoval cizí jazyky na SPŠ chemické v Banské Štiavnici, současně překládal odborné texty a literaturu o přírodních vědách a hornictví z francouzštiny, ruštiny a němčiny.

A.: Slovenské banské múzeum, Banská Štiavnica, písemná pozůstalost D. Rakšányho.
Lit.: John PALKO, Moje Slovensko, moja rodina, Bratislava 2007.
Diplomacie Československa