Je úterý 21. listopadu 1989. Na Václavském náměstí se tísní dvě stě tisíc občanů tehdejšího Československa, kteří dávají najevo svůj nesouhlas s nedávným brutálním zásahem policie proti poklidnému průvodu studentů. Vysoké školy v celé republice jsou již druhý den ve stávce. Na cestu do hlavního města se vydává 4 000 ozbrojených příslušníků Lidových milicí. Lidé na náměstí cinkají klíči. Na balkónu Melantrichova nakladatelství se zjevuje drobný nenápadný muž s nesmělým úsměvem a dav začíná hlasitě skandovat: „Havel na Hrad!“

Tak začal jeden z největších příběhů novodobé české historie. Příběh sametové revoluce a velkých změn, které se udály v tehdejším Československu na začátku devadesátých let. Na Václavském náměstí, kterému dominuje jezdecká socha patrona české země svatého Václava, se začala psát také další kapitola životního příběhu samotného Václava Havla – spisovatele, disidenta a celoživotního bojovníka za lidská práva.

Dne 29. listopadu, v době kdy se i v dalších sousedních zemích nenávratně hroutily komunistické režimy, odhlasoval parlament pod tlakem demonstrací zrušení vedoucí úlohy komunistické strany ve státě a bývalý režim se s konečnou platností poroučel i v Československu. Přesně po měsíci kráčel Václav Havel uličkou mezi poslanci Vladislavským sálem Pražského hradu, aby složil prezidentský slib. První nekomunistický prezident po jedenačtyřiceti letech. Syn z buržoazní rodiny, bývalý disident a kritik režimu byl jednomyslně zvolen hlavou Československé socialistické republiky, což byl tehdy ještě oficiální název státu. Byl jednohlasně zvolen i komunistickými poslanci, pro které donedávna představoval politického nepřítele číslo jedna. Stejnými lidmi, kteří ho několikrát poslali do vězení. Jako by předlohu k tomuto absurdnímu divadlu sám napsal. „To jsou ale paradoxy, to ti teda řeknu, Ferdinande…“ říká ostatně postava sládka v jedné jeho hře Ferdinandu Vaňkovi, postavě s autobiografickými rysy autora.

Jednu z klíčových osobností novodobé historie ČR si můžeme připomenout také citátem: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“ —  Václav Havel

Tento článek a citace byly převzaty z následujících zdrojů: http://pribehy.czechtourism.com/cs/story/praha/rok-zazraku.aspx, https://citaty.net/autori/vaclav-havel/