Řecko v posledních letech významně pokročilo s energetickou transformací. Aktualizovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030 s výhledem do roku 2050 proto vytyčuje nové ambiciózní cíle, které přinášejí zajímavé investiční příležitosti.

Plán je rozdělen do tří etap. V první, od roku 2025 do roku 2030, bude pokračovat rozšiřování větrné, solární energetiky a akumulační infrastruktury, aby byla zajištěna nejen kapacita, ale i  vyváženost systému. Postupně se budou uplatňovat nové technologie jako biometan, vodík, zachycování a ukládání uhlíku a velkoplošná tepelná čerpadla. Druhá etapa, od roku 2030 do roku 2040, bude zaměřena na „očištění“ elektřiny, na urychlení úspor energie v domácnostech i na budovách a na elektrifikaci pozemní dopravy. Ve třetí etapě od roku 2040 do roku 2050 se plánují zelené změny v lodní a letecké dopravě (kde je třeba využít nová, ekologická paliva) a také v těžkém průmyslu.

Zelená vlna

Řecko počítá s tím, že produkce elektřiny se do roku 2050 zvýší ze 44,5 TWh v roce 2023 na cirka 136 TWh. Tento nárůst by Řecko chtělo pokrýt zejména posílením výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. To si ovšem vyžádá masivní investice nejen do elektráren, ale také do posílení distribuční sítě a kapacity bateriových úložišť.

Země počítá s dalším nárůstem podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny z 48 procent v roce 2023 na 81 procent v roce 2030 a téměř 100 procent v roce 2050. Podíl instalovaného výkonu solárních technologií na energetickém mixu Řecka by se z 30 procent v roce 2025 měl od roku 2040 zvýšit na téměř 50 procent a na této úrovni setrvat. Významnou roli by měly hrát větrné elektrárny instalované jak na souši, tak nově i na moři, které se postupně stanou druhým nejvýznamnějším zdrojem elektřiny. Instalovaný výkon plynových elektráren zůstane v absolutních hodnotách bez zásadní změny, ve vztahu k celkové produkci však z 25 procent v roce 2025 klesne do roku 2050 na pouhých devět procent. Lignitové elektrárny, které reprezentují zhruba pět procent instalovaného výkonu, budou od roku 2030 zcela vyřazeny z provozu.  

Skladování a distribuce

Předpokladem širšího zapojení obnovitelných zdrojů do energetického mixu je zvýšení kapacity úložišť, jejichž stávající kapacita je bezvýznamná, v roce 2030 by však měla činit 6,2 GW a do roku 2050 se téměř ztrojnásobit na 17 GW. Úspěšně se v tomto ohledu zapojují i české firmy, např. Solek v roce 2024 vyhrál tendr na rozšíření kapacity bateriových úložišť v severním Řecku o 36 MWh. Další příležitostí v tomto ohledu je řecký projekt „zelených ostrovů“, zaměřený na posílení energetické soběstačnosti Egeje. V říjnu 2024 byl úspěšně otestován pilotní projekt na ostrově Ai Stratis, který byl (zatím jen po několik hodin) napájen pouze elektřinou z obnovitelných zdrojů.

Další peníze, minimálně půl miliardy eur ročně, bude v následujících letech Řecko investovat  do rozšíření a posílení odolnosti rozvodné sítě a do digitalizace rozvodu za pomocí inteligentních elektroměrů, které by do roku 2030 měly pokrýt celou síť. 

Investiční příležitosti

Řecko si uvědomuje, že náklady na realizaci těchto ambiciózních záměrů nebudou malé. Studie, kterou pro řecké ministerstvo životního prostředí a energetiky zpracovala americká konzultační firma McKinsey, předpokládá, že dosažení cílů aktualizovaného energetického a klimatického plánu si do roku 2050 vyžádá investice v hodnotě 436 miliard eur. Řecko proto počítá s čerpáním peněz i z různých evropských programů, např. z plánu obnovy a růstu nebo z kohezních fondů.

Na druhé straně by se naplnění plánu kromě klimatického přínosu mělo promítnout i do zvýšení HDP o 2,5 % do roku 2050 a objemu hrubé přidané hodnoty o šest miliard eur ročně. V souvislosti se zelenou transformací by také mělo vzniknout 210 tisíc nových pracovních míst, což odpovídá pěti procentům pracovního potenciálu země. Plány řecké vlády také mohou být zajímavé pro zahraniční investory, včetně těch českých, v oblastech inovativních energetických technologií, jako jsou alternativní paliva, zachycování uhlíku, výroba a uskladnění elektřiny, energetické úspory nebo elektrifikace dopravy. 

 

Autorky: Martina Dočkalová, ekonomická diplomatka, Jitka Chromcová, ekonomická specialistka, Velvyslanectví České republiky v Athénách