Po dlouhém období prudce rostoucích cen a politické i hospodářské nejistoty se Turecko od loňského roku nacházelo na cestě ke stabilizaci. Vláda začala prosazovat ortodoxní ekonomický program, který se pozitivně odrazil v klesající míře inflace, snižujících se úrokových sazbách či rostoucím přílivu zahraničních investic, úspěšně se zotavovaly státní dluhopisy i akciový trh.

Politická krize a její bezprostřední vliv na ekonomiku

Uvedený trend dostal těžký úder dne 19. března 2025, kdy turecké úřady zadržely populárního starostu metropolitní oblasti Istanbulu Ekrema Imamoglu (a desítky dalších osob). Zatčení přední opoziční osobnosti vyvolalo největší protivládní protesty za poslední desetiletí a současně způsobilo prudké otřesy na finančních trzích a v ekonomice celkově.

Jako hlavní okamžité dopady lze uvést:

• Oslabení turecké měny na rekordní minimum 42 TRY za 1 USD, tj. o téměř 15 %.
• Růst poptávky po cizí měně, kdy od 19. března 2025 dosáhl během jednoho měsíce nárůst devizových vkladů, očištěný o paritní efekt, 8,8 mld. USD. Z tohoto 3,8 mld. USD představovaly devizové vklady fyzických osob a 5,0 mld. USD devizové vklady právnických osob.
• V důsledku snahy centrální banky o udržení stability finančních trhů klesly devizové rezervy v březnu 2025 o cca 25 miliard USD.
• Krátkodobé úrokové sazby komerčních úvěrů se zvýšily z průměrných 42–43 % na 52–53 %, přičemž některé sazby dosahovaly až 60 %.
• Prudce klesla istanbulská burza cenných papírů, index ISE 100 ztratil na vrcholu propadu více než 16 %, čímž akcie zažily svůj nejhorší týden od globální finanční krize v roce 2008. 
• Rizikové prémie CDS se zvýšily o více než 30 %, což negativně ovlivňuje náklady Turecka na mezinárodní zadlužení.

Obavy z prohlubujících se ekonomických následků

V důsledku prvotního šoku z politické krize se objevily předpovědi možných závažných dlouhodobých dopadů, jako jsou dramaticky vyšší směnné kurzy, opětovně rostoucí míra inflace, vyšší úrokové sazby, zpomalení ekonomického růstu a zvýšení nezaměstnanosti. Panovaly obavy, že banky  budou čelit výrazně zvýšeným nákladům na refinancování, mezinárodní investoři omezí své aktivity, což způsobí další odliv kapitálu, zhorší problémy s likviditou a ohrozí stabilitu celého finančního systému. Jako velmi zranitelné byly vnímány obory závislé na zahraničním obchodu, kvůli možné zesílené opatrnosti obchodních partnerů a zvýšeným nákladům na zajištění realizace exportu, sektor nemovitostí s ohledem na jeho značnou závislost na zahraničních investorech a také cestovní ruch coby jedno ze zásadních odvětví turecké ekonomiky. Množství tureckým firem veřejně deklarovalo, že bude muset přehodnotit rizika, pozastavit plánované investice a snížit rozpočty.

Reakce tureckých úřadů

Turecké orgány prakticky okamžitě podnikly řadu kroků k uklidnění situace. Ministr financí Mehmet Simsek deklaroval, že učiní veškerá nezbytná opatření k posílení finančních trhů. Spolu s guvernérem turecké centrální banky Fatihem Karahanem potvrdili předchozí závazek k zachování politiky příznivé pro investory, kterou v posledních dvou letech Turecko provádělo, aby se zabránilo výprodeji turecké liry.

Centrální banka  neprodleně zvýšila úrokovou sazbu pro krátkodobé úvěry na 46 %.  Současně přistoupila k výprodeji cizích měn, aby uspokojila rostoucí poptávku po devizách a zabránila prudkému nárůstu směnných kurzů (podle výpočtů ekonomů se od 19. března 2025 již uskutečnily prodeje v hodnotě přibližně 50 mld. USD).

Turecký úřad pro kapitálové trhy zakázal „prodej nakrátko” a sázky na další pokles cen. Zároveň zmírnil zpětné odkupy akcií, aby znovu motivoval investory, kteří se v posledních letech obraceli na akciový trh s cílem ochránit svůj majetek před vysokou inflací  (aktuálně se pohybuje kolem 39 %). 

Na černé scénáře nedošlo

Hodnotit plný ekonomický a politický dopad Imamogluova zatčení je zatím předčasné. Nicméně po cca 6 týdnech se jeví, že ekonomické otřesy by mohly být relativně  omezené jak v čase, tak i rozsahu.

Zdá se, že dosavadní reakce tureckých úřadů, zejm. aktivity tureckého ministra financí a centrální banky zafungovaly dostatečným způsobem. Celkové oslabení turecké měny vůči USD dosáhlo výše cca 5 % (aktuální kurz se pohybuje okolo 38,6 TRY za 1 USD), což v tureckém kontextu nepředstavuje až tak dramatický výkyv. Stabilizovaly se rovněž turecké dluhopisové a akciové trhy. Základní úroková sazba se pravděpodobně bude moci v průběhu následujících měsíců vrátit na klesající trajektorii, kde se nacházela od druhé poloviny roku 2024. Turecký cestovní ruch nezaznamenal žádný citelný dopad, neboť domácí politická nejistota z pohledu  zahraničních návštěvníků nejspíše nepředstavuje ohrožení jejich osobní bezpečnosti. 

Zda se březnové události znatelně negativně promítnou do výsledků zahraničního obchodu bude jasné až v delším časovém horizontu, nicméně aktuálně tomu nic nenasvědčuje. Vliv na aktivity českých firem na tureckém trhu by tedy měl být v tomto smyslu zanedbatelný.

 

Roman Seidl, vedoucí obchodně-ekonomického úseku, Velvyslanectví ČR v Ankaře