Myanmar zaznamenává problémy s dodávkami energie pro tu část obyvatel, kteří již mají přístup k síti, nejméně od roku 2020. Svou roli nepochybně sehrála také skutečnost, že v uplynulém období došlo k rozšíření energetické sítě, avšak nepodařilo se do dnešního dne zprovoznit dvě nové plynové elektrárny, které měly být spuštěny spolu s rozšířením sítě a pokrýt navýšenou spotřebu. Spotřeba elektřiny přitom ročně vzrůstá o 15 – 17 %, což souvisí s urbanizací, rostoucím využíváním moderních technologií ve výrobní sféře i domácnostech (klimatizování, lednice, vaření pomocí elektřiny apod.). Vojenský režim navíc za současné energetické nouze začal masivně podporovat elektromobilitu, což do budoucna poptávku po energii ještě zvýší.

V současné době má země instalovaný výkon o celkové kapacitě zhruba 6 GW. Nejvíce výkonu zaujímají vodní elektrárny (54 %), následované plynem (41 %), uhlím (2 %) a naftou (2 %). Pouze 1 % elektrické energie dodávané do rozvodné sítě pochází ze solárních zdrojů, byť podíl sluneční energie by měl významně vzrůst po dokončení několika již rozestavěných velkých solárních parků. Uvedené výkony navíc nezahrnují ostrovní systémy na úrovni domácností či obcí (tzv. mini-gridy), které jsou hlavními zdroji energie v řadě venkovských oblastí, kam dosud nebyla zavedena rozvodná síť.

Režimní podpora obnovitelných zdrojů – ale i organický zájem firem a spotřebitelů – tak směřuje do dvou oblastí, a sice vytváření záložních zdrojů v oblastech již elektrifikovaných, avšak s nedostatečnou dodávkou proudu ze sítě, a jednak v podobě zavádění elektřiny do míst, která v nejbližších letech nebudou zasíťována. Pro dodavatele to v praxi znamená, že existuje zájem jak o řešení „na střechu domu/závodu“ spolu se zařízeními pro skladování energie po dobu, kdy panely elektřinu negenerují, tak po dílech, technologiích a dokonce i projektech na klíč pro velké solární parky, které by měly zásobovat obec či menší město. Země má přitom značný potenciál v solární energii, dle odhadů Asijské rozvojové banky by v Myanmaru mohlo být při plném využití svého potenciálu vyrobeno až 51 tis. TWh elektřiny.

V případě bateriových a dalších úložišť je možné počítat rovněž se zájmem u odběratelů, kteří sami solární energii negenerují, ale potřebují záložní zdroj pro dobu odstávek sítě, k nimž v současné době dochází denně v rozmezí 4 – 12 hodin. Platí navíc, že zejména u firem, které mají energeticky náročné provozy, je více než po bateriových úložištích poptávka po dieselových generátorech, jejichž výkon spíše dokáže zabezpečit energetické nároky konkrétních výrobních programů.

Země má také zejména v pobřežních a horských lokalitách určitý potenciál pro využití větrné energie, s celkovým potenciálem pro výkon okolo 4 GW. V současné době jsou ve fázi příprav tři projekty v přímořském Arakanském státě (v obvodech Ann, Thandwe a Gwa) s celkovým výkonem 370 MW. Je však třeba podotknout, že u větrných elektráren se zatím neprosadil model instalací pro individuální domácnosti či podniky, a tudíž se vždy jedná o velké vládní projekty, pro něž platí aktuální doporučení nezapojovat se přímo. Zároveň je možné, že by vývozce uspěl i s nabídkou zatím téměř nepoužívaných malých větrných elektráren (např. s poukazem na menší nároky na prostor oproti solárům, možnost  místa osazená větrníky paralelně využívat k zemědělství apod.).

České podniky se zájmem o vývoz svého zboží či služeb se mohou se svými dotazy a žádostmi o služby obrátit přímo na obchodně-ekonomický úsek Velvyslanectví ČR v Rangúnu. Mohou též využít služeb programu PROPEA, kdy prověřená poradenská společnost nabídne za zvýhodněných podmínek své služby při hledání místních obchodních partnerů a při vyřizování potřebných náležitostí pro uskutečnění vývozu.

 

Kamil Pikal, ekonomický diplomat, ZÚ Rangún