Teplárenství v Polsku je založeno především na uhlí. Sektor spálí asi 14,5 mil. tun uhlí ročně. Teplárenské společnosti spravují sítě dálkového vytápění o celkové délce více než 22 100 km, což činí polský systém dálkového vytápění jedním z největších v Evropě. Více než polovina Poláků vytápí své domovy dálkovým vytápěním. V důsledku regulací EU, nákladů na emise CO₂ a tlaku na dekarbonizaci jsou náklady na teplo nejvýznamnější položkou v rozpočtu domácností.

Změna v polském teplárenství začíná pomalu. Uhlí nadále tvoří většinu u paliv používaných ve zdrojích tepla. (Pozn. V roce 2021 tvořilo uhlí 69,5 % paliv spotřebovávaných ve zdrojích tepla. V roce 2017 to bylo přes 74 %). Za posledních 20 let došlo v Polsku k výraznému poklesu emisí škodlivých látek do ovzduší - zejména prachu (o 89 %), oxidu siřičitého (o 81 %), oxidu dusíku (o 60 %). Emise oxidu uhličitého se však snížily pouze o 15,5 %.

Dekarbonizaci dálkového vytápění umožní využití zemního plynu, odpadního tepla z odpadních vod, biomasy, geotermální energie, velkokapacitních tepelných čerpadel a také elektrodových kotlů poháněných elektřinou z obnovitelných zdrojů energie (OZE). Zemní plyn bude dlouhodobě komoditou stabilizující práci celého sektoru. V budoucnu budou moci být kogenerační jednotky poháněny také zeleným vodíkem nebo biometanem. Budou zavedeny také modulární jaderné reaktory.

Ve vybraných lokalitách Polska je možné využít i geotermální energii. V Polsku již existuje osm geotermálních tepláren. Zároveň je realizováno téměř 30 projektů v oblasti zpřístupnění termálních vod prostřednictvím vrtů a využití geotermální energie. Hospodárné využití geotermálního tepla je snazší splnit ve větších než menších městech, a to kvůli povaze zástavby a častému nedostatku sítí dálkového vytápění. Odhaduje se, že až 40-55 % polského území je pokryto geotermálními rezervoáry. Nejslibnější zdroje se nacházejí ve středním a severozápadním Polsku. Využití geotermální energie v procesu dekarbonizace je zásadní, protože má nejvyšší míru využití kapacity ze všech OZE.     

Polské teplárenství musí diversifikovat svůj palivový mix a stát se nezávislým na fosilních palivech. Jejich dostupnost klesá a jejich používání zatěžuje životní prostředí a vyvolává dodatečné náklady pro teplárenské společnosti v podobě emisních povolenek CO₂. Jejich ceny nejsou úměrné tržbám mnoha tepláren. V roce 2023 se pohybovaly v rozmezí 60 - 100 EUR za tunu CO₂. Dálkové vytápění již roky zaznamenává negativní finanční výsledky, což výrazně ztěžuje modernizaci. Teplárenské společnosti si přesto uvědomují, že musí projít naléhavou energetickou transformací.

Splnění požadavků balíčku EU „Fit for 55“ bude v případě Polska v závislosti na scénáři vyžadovat výdaje v rozmezí od 94 mld. PLN do 178 mld. PLN na výrobní infrastrukturu, od 76 mld. PLN do 100 mld. PLN na přenosovou a distribuční infrastrukturu a od 106 mld. PLN do 140 mld. PLN na modernizaci přijímacích zařízení. Celkem bude na dekarbonizaci polského odvětví dálkového vytápění zapotřebí 276 - 418 mld. PLN. (Pozn. Například investice do paroplynové jednotky představuje náklady ve výši 1-2 mld. PLN).

Lídr v oblasti dálkového vytápění v Polsku, společnost PGE Energia Ciepła, se vydal cestou přechodu na zelenou energii. Společnost dekarbonizuje teplárny tak, aby již v roce 2030 pocházela veškerá energie z nízko emisních nebo bezemisních zdrojů, což zajistí spolehlivé dodávky tepla a energie. PGE Energia Ciepła realizuje investiční projekty související s výstavbou nových kogeneračních plynových zdrojů podporovaných obnovitelnými zdroji energie (OZE). Postupný odklon od využívání uhlí při vytápění do roku 2030 umožní společnosti plně realizovat předpoklady balíčku EU „Fit for 55“, ale také výrazně snížit emise CO₂, které jsou významným nákladem při výrobě tepla a energie.

Energetická transformace teplárenství v Polsku je příležitostí pro české subjekty. České firmy se mohou zapojit do výzkumných vrtů nových využitelných zdrojů termálních vod. Příležitosti se nabízejí také při rozšiřování a modernizaci stávajících tepláren a sítí dálkového vytápění, výstavbě nových tepláren a sítí dálkového vytápění, u dodávek kotlů na různé druhy paliva (plyn, elektřina, biomasa, odpad) a jejich součástí či u dodávek parních či spalovacích turbín. 

Zpracoval: Jaroslav Remeš, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR ve Varšavě