Geotermální energie má v Rakousku dlouhou tradici především ve spojení s termálními lázněmi. Využívání geotermálních zdrojů pro vytápění nebo výrobu elektřiny však bylo donedávna ve velké míře omezeno právě na lokality s termálními prameny. Výsledkem byl relativně nízký počet zařízení s omezeným výkonem. Za průkopnický projekt lze označit přeshraniční systém dálkového vytápění mezi rakouským Braunau a bavorským Simbachem, který je dosud největším projektem svého druhu ve střední Evropě. Po dlouhou dobu však zůstával spíše výjimkou. V éře levného zemního plynu byla geotermální energie často vnímána jako technologicky náročná a nákladná alternativa. Dnes naopak představuje kombinaci energetické nezávislosti a stabilního obnovitelného zdroje.

Debata o širším využití hlubinné geotermální energie pro zásobování měst teplem se v Rakousku intenzivněji vede přibližně posledních deset let. Rychlejšímu rozvoji dosud bránila jak zastaralá legislativa, která kladla na geotermální projekty obtížně splnitelné požadavky, tak vysoká míra finančního rizika v počáteční fázi projektů. Nákladné vrty do hloubek několika kilometrů totiž ne vždy zaručují potvrzení předpokládaného geotermálního potenciálu dané lokality.

Po letech příprav a geologického průzkumu by měla být v roce 2029 uvedena do provozu první vídeňská geotermální teplárna, společný projekt městské energetické společnosti Wien Energie a polostátní skupiny OMV. Geologický průzkum lokality začal již v roce 2016. Na konci roku 2024 byly v městské části Aspern realizovány první vrty, po nichž následovaly testy čerpání vody z přibližně tříkilometrové hloubky. V následujících měsících budou probíhat detailní projektování a výběrová řízení na jednotlivé komponenty nadzemní infrastruktury, v níž bude teplo z čerpané vody odváděno prostřednictvím tepelných výměníků. Potenciál projektu podle dosavadních výsledků převyšuje původní očekávání. V dlouhodobém horizontu se počítá s výstavbou až sedmi zařízení o celkovém výkonu 200 MW, která by mohla zásobovat přibližně 200 tisíc domácností. Další geotermální teplárny jsou plánovány rovněž v jiných spolkových zemích. V Dolním Rakousku by měl být první projekt uveden do pilotního provozu v roce 2030 a druhý do roku 2035. Ve Grazu mají být ještě letos provedeny první vrty v rámci projektu Tiefenkraft, na němž spolupracují společnosti Energie Steiermark a OMV. Projekt s odhadovanými náklady 500 milionů eur by mohl v budoucnu pokrýt až polovinu spotřeby dálkového vytápění města a řadí se k největším investicím do energetiky v historii spolkové země Štýrsko.

Geotermální potenciál pro vytápění je v Rakousku odhadován až na jeden milion domácností. V případě hlubinné geotermální energie, která využívá teplo zemské kůry prostřednictvím vrtů obvykle hlubších než 300 metrů, patří mezi nejperspektivnější oblasti Vídeňská pánev, Štýrská pánev, Panonská nížina a molasová pánev v předpolí Alp. V alpských regionech se geotermický potenciál soustřeďuje do lokalit s výskytem termálních pramenů, například v oblasti Bad Gasteinu. Podle údajů spolkového ministerstva infrastruktury činí potenciál rozvoje geotermální energie v Rakousku pro zásobování teplem do roku 2050 asi 8 TWh. Přibližně polovina konečné spotřeby energie v zemi připadá na vytápění a chlazení, zatímco u domácností tento podíl přesahuje dvě třetiny. Ve Vídni zajišťuje dálkové vytápění více než 40 % spotřeby tepla, přičemž zhruba 60 % této energie stále pochází z fosilních zdrojů. Do roku 2040 by měl podíl dálkového vytápění vzrůst na 56 %, čtvrtina dodávek má být pokryta právě geotermální energií.

Rakouská vláda již avizovala zlepšení podmínek pro rozvoj geotermálních projektů. Úprava legislativy je součástí průmyslové strategie zveřejněné v lednu a měla by proběhnout ještě během letošního roku. Jedním z řešených problémů je skutečnost, že vlastnické právo k pozemkům není v Rakousku omezeno určitou hloubkou. Šikmé vrty tak často zasahují pod pozemky většího počtu vlastníků, což komplikuje povolovací řízení. Význam hlubinných geotermálních zdrojů odráží také stanovení cílových kapacit výstavby v novém zákoně o urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů. Otevřenou otázkou však zůstává integrace geotermálních zdrojů do stávající energetické infrastruktury. Sítě dálkového vytápění v některých lokalitách během zimních měsíců pracují s teplotami až 140 °C, zatímco geotermální zdroje často poskytují teplo okolo 100 °C. Technickou výzvou jsou rovněž sezónní přebytky tepelné energie.

Jednou z perspektivních možností jejich využití je technologie Aquifer Thermal Energy Storage (ATES), která umožňuje ukládání tepla do propustných podzemních vrstev. Tato technologie však zatím v Rakousku nedosáhla stádia komerčního využití. Ve štýrském Fürstenfeldu, kde jsou geotermální zdroje využívány k celoročnímu vytápění skleníků, probíhá výzkumný projekt ATESREF. Ten se zaměřuje na geologické aspekty ukládání tepla, numerické modelování, integraci do místní teplárenské sítě, reinjekci vody do podzemních vrstev i hydrogeochemické procesy nezbytné pro dlouhodobý stabilní provoz systému.

Ve Vídni by navíc měla ještě letos začít výstavba pilotního podzemního vodního zásobníku tepelné energie o objemu 40 000 m³. Zařízení bude sloužit k akumulaci přebytků tepla z geotermálních zdrojů a velkokapacitních tepelných čerpadel pro využití během zimního období. Nasazení pokročilých materiálů pro konstrukci stěn a izolačních systémů má minimalizovat tepelné ztráty.

Přestože využití geotermálních zdrojů je stále v mnoha ohledech oblastí výzkumu a technologické optimalizace, jejich postavení v budoucím rakouském energetickém mixu se výrazně posílilo. Z doplňkového zdroje energie se postupně stává jednou z klíčových součástí strategie dekarbonizace, energetické bezpečnosti a transformace systému zásobování teplem.