Dne 4. 3. 2020 se v Papežské koleji Nepomucenum uskutečnilo promítání dokumentárního filmu České televize o „číhošťském zázraku“ resp. životě Josefa Toufara nazvaného Jako bychom dnes zemřít měli s následnou besedou pro krajanskou komunitu, během níž publicista a autor biografické knihy o Josefu Toufarovi Miloš Doležal a kreativní producent České televize Patrick Diviš přiblížili číhošťské události, které se odehrály před 70 lety, jakož i životní osudy a odkaz P. Toufara, jenž podlehl týrání příslušníků státní bezpečnosti dne 25. 2. 1950.

O den později byl shora uvedný snímek představen novinářům a diplomatům v sídle Vatikánského rozhlasu pod společným patronátem Velvyslanectví České republiky při Svatém stolci, VaticanNews, České televize a Českého centra Řím v rámci vzpomínkové akce nazvané Zázrak vs. diktatura. O bezradnosti před transcendencí, mediální manipulaci a mučednictví českého kněze Josefa Toufara. Akce byla zároveň posledním společenským podnikem u Svatého stolce před pauzou vynucenou šířením koronaviru. S úvodními zdravicemi vystoupili šéfredaktor Dikasteria pro komunikaci Svatého stolce Andrea Tornielli a český velvyslanec ve Vatikánu Václav Kolaja, na panelu, který moderoval novinář z anglické sekce Vatikánského rozhlasu Devin Watkins, zazněly příspěvky Patricka Diviše a Miloše Doležala.

A. Tornielli připomněl, že vysílání Vatikánského rozhlasu bylo v zemích za železnou oponou jedním z mála zdrojů nezkreslených informací a svým dílem rovněž přispělo k tomu, aby mučednická smrt P. Toufara zůstala v živé paměti. Význam vatikánského rozhlasového vysílání v dobách komunistické diktatury vyzdvihl i V. Kolaja, který též připomněl, že číhošťské události vedly k suspensi diplomatických vztahů mezi Československem a Svatým stolcem, přičemž k jejich obnovení došlo až po dlouhých 40 letech v dubnu 1990.

P. Diviš označil osudy Josefa Toufara jako „příběh o síle pravdy a o pouze dočasném vítězství lži, dezinformace a propagandy“. Metody propagandy dle něj zůstávají stále stejné, ať už se jedná o totalitní režimy, nacistické a komunistické, nebo současné dezinformační weby financované vládami států; změnily se jen platformy šíření. Příběh otce Toufara nám dává naději, že „pravda je neumlčitelná“, ale také svědectví, že se o to musíme zasloužit, resp. „mít odvahu k pravdě“ po vzoru křesťanských mučedníků.

M. Doležal ve svém příspěvku přiblížil publiku číhošťské události z přelomu 40. a 50. let minulého století a kněžský život Josefa Toufara za časů dvou totalitních režimů. Poukázal i na blízkost kněžského působení P. Toufara papeži Františkovi, který několikrát zdůraznil, že „pro pastýře je nutné, aby načichli pachem svých ovcí“. Josef Toufar dle M. Doležala „přímo smrděl“ životem svých farníků; neuzavíral se před světem, nebudoval kariéru, nehromadil majetek,  podstatné pro něj byly vztahy a ti druzí; nečinil rozdílů mezi věřícími a nevěřícími. Svůj příspěvek zakončil slovy: Josef Toufar se nestranil a ani dnes nestraní lidu, neskončil jako funkcionář, ale jako živá, nadčasová postava ze střední Evropy. 

Související odkazy:

článek na Vatican News

článek české sekce Vatikánského rádia

článek na Christnet.eu

článek ve slovenském denníku Postoj

článek v anglické sekci Vatican News

článek v italštině na ACI STAMPA