Po návštěvě Svatého stolce a Suverénního řádu maltézských rytířů 30. května 2009 po půl čtvrté odpoledne zavítali prezident republiky Václav Klaus a paní Livia Klausová s delegací do Papežské koleje Nepomucenum, která slouží českým bohoslovcům.

Velmi srdečně je uvítali rektor koleje Mons. Jan Mráz a spirituál koleje otec Prof. Richard Čemus.

Mezi členy delegace byli pánové Tomáš Pojar, první náměstek ministra zahraničních věcí Vlády České republiky, J. E. Pavel Vošalík, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec při Svatém stolci, Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, Petr Hájek, zástupce vedoucího KPR, Jindřich Forejt, ředitel Protokolu KPR a Ladislav Mravec, ředitel Politického odboru KPR.

 

V chladnějším podloubí mohl pan rektor začít hovořit o architektuře, umělecké výzdobě a zejména o historii a současnosti Nepomucena.

Připomeňme z historie alespoň toto:

Pontificio Collegio Nepomuceno (stručně Nepomucenum) vyvíjí činnost v Římě v budově na Via Concordia č. 1 od 23. dubna 1929, v roce 2009 tedy bude slavit osmdesáté výročí činnosti. Podle statutu, který byl schválen papežem Piem XI. o rok později, dne 23. dubna 1930, byla kolej založena podle kanonického práva jako institut pro přípravu bohoslovců z diecézí Československé republiky. Podléhá přímo Svatému stolci. Je pokračovatelem Pontificio Collegio Bohemicum založeného v r. 1884 a určeného pouze pro bohoslovce z českých diecézí. Po rozdělení Československa ustal zájem slovenských diecézí na podpoře činnosti Nepomucena a to se stalo kolejí pro Čechy. (Slovenská kolej vznikla již v šedesátých letech uplynulého století.)

Nepomucenum je vedeno rektorem, prorektorem a spirituálem. Z plejády rektorů Nepomucena zmiňujeme alespoň již zesnulého Karla Vránu, který vedl Nepomucenum v letech 1978 – 1993. Nejvýznamnějším spirituálem byl kardinál Tomáš Špidlík (1952–1989).

Nepomucenem prošla řada osob, které se staly součástí elity českého duchovenstva. Nepomucenum bylo symbolem „českého prvku“ ve Svatém stolci. Jeho kontinuální existence vždy usnadňovala a usnadňuje spolupráci Čechů působících v rámci Svatého stolce ve Vatikánu, v České republice i v zahraničí. V současné době zde žijí seminaristé a kněží, studenti teologie a postgraduanti převážně z České republiky. Kolej poskytuje místo k setkávání i ke krajanskému sdružení v Římě Associazione Praga.

 Nepomucenum není jen kolej, budova, je to významná instituce pro vztahy Svatého stolce a České republiky, kterou procházeli a procházejí Češi, z nichž mnozí patří nebo budou patřit k elitě českého duchovenstva, instituce, jejíž účel zůstával po desítky let nedotčen politickými změnami v Československu, což jí dávalo možnost být opěrným bodem pro ty, kdo na tyto změny museli a chtěli reagovat s cílem usilovat zejména o svobodu vyznávání katolické víry.

Zvláštní význam mělo Nepomucenum v době komunistického režimu v Československu. Kardinál Josef Beran, arcibiskup pražský, metropolita a primas českých zemí (* 29. 12. 1888) zde strávil svá exilová léta a organizoval odtud rozmanité aktivity ve prospěch českých katolíků doma i v zahraničí. Zemřel v koleji 17. 5. 1969).

V Nepomucenu působilo v průběhu totalitního režimu velmi aktivně náboženské středisko Velehrad, dále redakce exilových časopisů Studie a Nový život a zejména nakladatelství Křesťanské akademie, které v průběhu své činnosti v době totalitního režimu v Československu vydalo kolem tří set titulů náboženské literatury, vždy v několikatisícovém nákladu. Tyto knihy byly významné pro české katolíky doma i v zahraničí. Kolej přijímala kandidáty kněžství, kterým nebylo umožněno stát se kněžími v Československu. Po vysvěcení tito lidé působili jako kněží převážně v krajanských komunitách v zahraničí, například v Německu, Velké Británii, Švýcarsku, Austrálii, USA a Kanadě.

Nepomucenum tak přispívalo k zajištění možnosti vyznávat víru v rodném jazyce katolickým emigrantům v různých zemích. Bylo také místem, kam se uchylovali četní návštěvníci Říma z domova, katolíci i nekatolíci, kterým se podařilo vycestovat v době totality. Bylo a je nadále pozitivním prvkem v mozaice, která vytváří obraz Československa v zahraničí.

Nepomucenum pokračuje v plnění svého účelu i v době existence demokratické České republiky. Navíc svými duchovními aktivitami, pravidelnými mšemi v českém jazyce, poskytováním prostor pro aktivity krajanského sdružení apod. je významným faktorem v životě katolíků českého původu žijících v Římě a v Itálii.

Na okraj poznamenáváme, že Nepomucenum bylo podvakrát na dobu několika měsíců také provizorním sídlem Velvyslanectví při Svatém stolci, v první polovině r. 1990 v něm sídlilo Velvyslanectví ČSFR a v prvních měsících roku 1993 zde bylo Velvyslanectví České republiky. Od roku 1993 sídlí v Nepomucenu Český historický ústav v Římě, který umožňuje českým vědcům studovat v italských i vatikánských archivech. Jeho prostřednictvím je Historický ústav Akademie věd ČR začleněn do Mezinárodní unie archeologických, historických a kunsthistorických ústavů (Unione Internazionale degli Istituti di Archeologia, Storia e Storia dell’Arte), která sídlí v Římě. 

A nyní zpět k návštěvě pana prezidenta.

Zde si prohlíží místní kapli, po chvíli si vyslechne Svatováclavský chorál v podání místního sboru.

 

Na tvářích bohoslovců se zračí dlouhé čekání na pana prezidenta.

 

Konečně se dočkali.

 

Pan prezident vysvětluje a ostatní pozorně naslouchají. Snad i pan kardinál Beran?

A velmi vzácná a příjemná návštěva končí. Zbývá ještě rodinné foto a rozloučení.