Během setkání přednesl papež Lev XIV. projev, v němž opakovaně apeloval na snahu o mír, který by neměl být vnímán jen jako pouhá absence války či konfliktu, ale jako pokoj, který vychází ze srdce a vyvrací pýchu a požadavky druhého, a mírní i jazyk, aby ani ten nezraňoval. Vyzval ke společné práci na vykořenění záminek ke konfliktům a jakékoli "vůle k dobývání", k upřímné vůli k dialogu, k oživení mezinárodních institucí, které vznikly pro to, aby chránily mezinárodní společenství.

Diplomatický sbor pokládá za velkou rodinu, která sdílí radosti a bolesti života a lidských a duchovních hodnot všech národů světa.

Dále papež Lev XIV. vyjádřil naději, že bude moci intenzivně cestovat, aby mohl osobně "obejmout každý národ a každého jednotlivce, kteří hledají pravdu, spravedlnost a mír".  K dosažení míru mohou zásadně přispět i náboženství a mezináboženský dialog, což vyžaduje mj. i plný respekt k náboženské svobodě ve všech zemích.

Podle papeže je potřeba přestat vyrábět nástroje ničení a smrti a připomněl slova předchůdce, papeže Františka z posledního velikonočního poselství Urbi et Orbi: "Žádný mír není možný bez skutečného odzbrojení; potřeba národů zajistit si vlastní obranu se nemůže transformovat do všeobecného závodu ve zbrojení". Mír vyžaduje i spravedlnost zejména v oblasti sociálních nerovností.

Závěrem papež Lev XIV. vyzval k budování mostů mezi zeměmi navzájem a se Svatým stolcem a k hledání míru, spravedlnosti a pravdy ve všech kontextech, hlavně v těch nejvíce zkoušených zemích, kterými jsou dnes Ukrajina a Svatá země.