Prostor semináře zaplnilo přes třicet lidí z místních vládních i neziskových organizací a také zástupci mezinárodních společností, které se tématem zabývají. Další zájemci přišli z řad běžného obyvatelstva. Příchozí přivítali úvodním slovem český velvyslanec a ředitelka centra Muhammadijeva Zebuniso Cholmirzajevna. Následovalo několik panelů, které se týkaly domácího a sexualizovaného násilí i násilí na dětech.

Paní Kateřina Bělohlávková, která na Ministerstvu vnitra pod odborem kriminality vede oddělení preventivních činností a dobrovolnictví, představila úvodem data z praxe, například že s domácím násilím se v České republice setkala téměř každá třetí žena. “Každé dítě má právo na to, aby vyrůstalo bez násilí, a to právo má garantovat stát,” uvedla. Upozornila, že stát za každou korunu, kterou neinvestuje do prevence proti tomuto násilí, pak zaplatí šestinásobně na jeho následcích. Ty jsou široké – od nákladů na vyšetřování po těžké zdravotní problémy oběti a ztrátu její ekonomické aktivity. Popsala také systém zakročení proti násilníkovi. 

Paní Iva Peterková působí jako projektová manažerka v organizaci proFem, která v České republice funguje už 30 let. Apelovala na to, že v boji proti domácímu násilí je sběr dat zásadní. “Díky našim zkušenostem v praxe i realizovaným výzkumným šetrřením můžeme zjišťovat i to, co v systému pomoci nefunguje, a využít tyto informace v rámci další komunikace a advokační činnosti,” uvedla. Popsala rovněž, jak v České republice fungují intervenční centra, která poskytují pomoc, a další služby - azylové domy, linky bezpečí, právní nebo psychologická podpora. Zmínila i novinky v této oblasti, konkrétně první centrum pomoci konkrétně pro oběti sexualizovaného násilí PORT, jehož služby spustil proFem v roce 2024. 

Po každém panelu následovala živá diskuse a otázky z publika potvrdily, že v Uzbekistánu je o toto téma velký zájem. Účastníci se zajímali například o to, jak jsou v České republice při nahlášení domácího násilí chráněny děti. Doptávali se na detaily fungování intervenčního centra a zajímalo je řešení toho, jestli, když je oběť na násilníkovi finančně závislá, může získat přístup do společných financí. Další otázka směřovala na důkazní materiál a jeho sběr v rámci centra PORT, který proFem, v České republice v rámci pilotního nastavení testuje a zda ho lze následně použít u soudu. 

Zmíněné centrum vede Muhammadijeva Zebuniso Cholmirzajevna, která ostatně v České republice organizaci proFem a cntrum PORT i navštívila. V Centru pro rehabilitaci a adaptaci žen, kde se akce konala, bylo v té době ubytovaných 36 rodin, respektive žen s dětmi. Do centra dále dochází i externí klientky, které třeba bydlí u příbuzných. Po celé zemi je 14 takových center. 

Během přestávky ředitelka hostujícího centra představila české delegaci informace z uzbeckého prostředí – s domácím násilím podle ní úřady aktivněji bojují od roku 2019, skutečná práce ale začala v roce 2024 právě po pozitivních změnách v zákoně. Oběti se nonstop dovolají na telefonní linku a v nemocnicích nyní fungují rovněž krizové pokoje. České expertky a zástupce ambasády po centru pomoci následně provedla. Ti si prohlédli třídu pro děti i pracovny, kde se ženy mohou učit podnikat, aby nebyly závislé na svých manželech – v budově je tak třeba malá pekárna nebo kadeřnictví a klientkám zároveň chodí nabídky práce od ministerstva. Ženy zde pobývají od jednoho do šesti měsíců a během té doby dochází rovněž na individuální i skupinové terapie. Po představení centra pomoci pokračovala přednáška. Obě expertky během následujících dnů byly na schůzkách s vícero organizacemi, které se problematice věnují přímo v Taškentu. 

V posledních letech Uzbekistán učinil proti domácímu násilí hned několik kroků. V roce 2019 zavedl institut ochranného opatření pro ženy, které se staly oběťmi domácího násilí https://www.gazeta.uz/uz/2023/09/05/order/ a v roce 2023 domácí násilí kriminalizoval. Podle lidskoprávní organizace Amnesty International to učinil po Kyrgyzstánu jako druhá země Střední Asie. Ve stejném roce přinesl uzbecký vládní Výbor pro rodinu a ženské záležitosti informaci, že u 85 % žen, které se staly obětí nátlaku a agrese, mělo násilí původ v rodině. Podle magazínu The Diplomat je v zemi ročně hlášeno 40 tisíc případů genderově podmíněného násilí, číslo se týká počtu žen, které žádají o ochranné opatření. 

Uzbecký prezident Šavkat Mirzijojev následně přijal další legislativu na pomoc dětem a ženám, loni byla zavedena odpovědnost za domácí násilí na dětech, které dříve nebylo možné uvádět jako oběti.  Jen některé ženy ale mají odvahu násilí nahlásit. Přestože rozvodovost v zemi roste, rozvod je stále stigmatizován. Problém je mnohdy také ekonomická závislost ženy na svém muži, ale i společenský tlak. O domácím násilí ale roste povědomí, důkazem jsou i články v předních uzbeckých médiích.

Projekt byl financován z prostředků MZV v rámci aktivit na podporu implementace Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj.