Dotace by měly být poskytovány uzbeckým drůbežářským podnikům, které jsou členy sdružení „Parrandasanoat“ (Asociace drůbežářského průmyslu Uzbekistánu) na dovoz jednodenních plemenných kuřat ve výši 12 000 sum na kuře (o něco více než 1 dolar USD). Tento příspěvek na pokrytí dovozních nákladů je účinný od 1. července 2022 do 1. ledna 2024.

Zároveň jsou od 1. června drůbežářským farmám a producentům krmiv poskytovány revolvingové úvěry za sazbu Centrální banky Uzbekistánu (16 % ročně) po dobu až 12 měsíců s tříměsíčním odkladem. Na tyto úvěry je připraveno 400 miliard sum, které jsou alokovány Státním podpůrným zemědělským fondem v komerčních bankách. Je také možné získat účelové půjčky na rozvoj chovu drůbeže, které budou v rámci státních programů poskytovány až na 10 let s tříletou dobou odkladu.

Od 1. dubna 2023 bude státní podpora drůbežářských podniků, přidělování dotací a postoupení práv k využívání dalších výhod probíhat pouze prostřednictvím platformy Státního výboru pro veterinární lékařství a rozvoj živočišné výroby (my.vetgov.uz). Platforma je integrována s informačními systémy daňových, celních, statistických a veterinárních orgánů, což zároveň napomůže k systematické analýze informací (nejen) v oblasti chovu drůbeže. Uzbekistán plánuje do konce roku zvýšit produkci kuřecího masa na  600 tisíc tun, což je asi o 35 % více než v loňském roce (v loňském roce byla produkce 450 tis. tun, v roce 2020 asi 247 tis. tun).

Od možností ke krokům          

Pokud vyjdeme ze současného stavu, lze perspektivní zemědělský export z Česka do Uzbekistánu rozdělit do dvou kategorií: chovatelství a pěstitelství, a dále technologie či zařízení a služby pro zemědělský/potravinářský sektor.

Nízká úroveň kvality chovné drůbeže v zemi vytváří poptávku po dovozu jednodenních plemenných kuřat a zadání zvyšovat produkci masa pak po dovozu inkubačních vajec brojlerů. V této souvislosti probíhají intenzivní jednání o vyjasnění veterinárních podmínek a vzájemné odsouhlasení veterinárního certifikátu mezi dozorovými orgány na české a uzbecké straně. ZÚ Taškent prosazuje co nejrychlejší vyřešení této technické překážky, která by otevřela dveře českému exportu. Jednak je velký zájem na straně českých firem, ale zároveň roste i poptávka ze strany uzbeckých farmářů.

Česká živočišná výroba má v Uzbekistánu dobré jméno, v uplynulých letech zavezli čeští farmáři do země mj. velké množství plemenného skotu, v roce 2020 byl „dobytek hovězí živý“ dokonce nejvyváženější položkou českého exportu do Uzbekistánu (v hodnotě asi 9 mil. USD). Proto se aktuálně jedná také o odsouhlasení veterinárního certifikátu  na dovoz inseminačních dávek, jejichž exportem by se dalo na uvedenou spolupráci navázat. České firmy patří v různých oblastech živočišné výroby ke světové špičce, proto může být možnost předávání zkušeností dobrým pojítkem spolupráce mezi Českem a Uzbekistánem v agrární oblasti.

Tržní podmínky a přítomnost technických bariér (veterinární požadavky) budou do značné míry definovat obchodní šance a konkurenceschopnost českých zemědělských produktů, respektive možnost a ekonomickou účelnost jejich dovozu do Uzbekistánu. Obecně záleží na touze a ochotě zahraničních společností investovat  zdroje a úsilí do rozvoje svého podnikání na uzbeckém trhu, což je někdy složitější než v jiných zemích. Nelze však opomíjet, že Uzbekistán a další země střední Asie jsou trhy velmi perspektivní.

 

Nikola Hrušková, Kumušoj Abdurachmonova

(ekonomické oddělení, Zastupitelský úřad v Taškentu)